Ahoj ze Sikkimu!!
Vcera jsme si uzili prohlidku Darjeelingu. Bylo tam moc pekne, porad si pripadame jak v raji, po tom zmatku a spine tam dole.
Potom, co jsme vyridili viza jsme se vydali cestou nad cajovymi plantazemi do Himalajskeho institutu a Himalajske zoo. Je to v jednom objektu asi 3km od centra mesta. Zoo je jedina na svete, kde je k videni tibetsky vlk. Vypada trochu jako husky. Meli tam taky cervenou pandu, leoparda a tygry. Indicky turisti na ne hulakali, aby si je vyfotili. Hulakaj mimochodem vsude. Vcera jsem je dosel sprdnout, kdyz rvali na celej hotel. Himalajskej institut je muzeum, na jehoz zalozeni se podilel Serpa Tenzig Norgay, chlapik, co vylezl jako prvni na Everest s Hillarym. Je tam pohrbeny a ma tam vysokou sochu. Uvnitr je pekny a veliky 3d model celych Himalaji, vybava horolezcu od primitivnich lan a rukavic az po dnesni hitech bundy a cepiny. U tech starsich veci nas az mrazilo, s cim tam lidi vylezli. Klobouk dolu. Mezi odznacky ruznych horolezeckych klubu byl i prazsky. Akorat nas meli zarazene pod Nemeckem.
Cestou z muzea jsme sesli dolu plantazemi do Happy tea valley. Probihala akorat sklizen a zensky s nusema na zadech sbirali ty nejzralejsi listky. Jak z fotek, moc krasny. Dole byla tovarna, ktera se dala navstivit. Chopil se nas mistni guide a sli jsme dovnitr. Vetsi show nez tovarna byl ale pan pruvodce. Z jeho anglictiny jsme chytali cca 5procent. To tady neni vyjimka, ikdyz je treba rict, ze Indie a Sikkim jsou pro cestovatele idealni, vzdycky se najde nekdo kdo mluvi anglicky a spousta ceduli na nadrazich apod je v aj. Pan pruvodce byl ale navic velmi arogantni a choval se jak general. Rikali jsme mu nejdrif, ze nemame moc casu a ze nam staci jen to probehnout. Porad mlel tou svou hatmatilkou a vubec nereagoval na nase dotazy k vyrobe caje. V pulce jsme se sebrali a dali se na cestu k vychodu. Neurcite nam u vychodu naznacoval, ze mu mame zaplati, podaval jsem mu 10ti rupku, ale nechtel. Potom za nami jeste kus dobeh a rikal si opet o honorar. Opet ale neurcite a nezminil ani castku. Dostal 10tku a sli jsme. Komunikace je tu nekdy holt tezsi. Ale za tenhle vykon jsme nemeli chut davat vic.
Prosli jsme zbytek mesta vcetne klasteru Bhutia Basti, kde jsou nadherne sochy Guru rinpoceho a dalsich buddhu. Chteli jsme si v knihkupectvi koupit zivotopis Guru rinpoceho, ktery je de facto mistnim patronem. Ale nikde ho nemeli, pry je out of print, vsechen rozebrany.
Rano jsme nastoupili do jeepu a spolu s dalsimi 7mi pasazery vyrazili do Sikkimu. Ted piseme z Gangtoku a zamirime do Rumteku a dal k jezeru Kecopari lake. Nevime, jak to tam bude s netem, tak se mozna chvili neozvem. Nemejte ale strach, mame se fajn a uzivame si to tu.
Maruska, Viki, Stepanka
sobota 30. října 2010
pátek 29. října 2010
Cesta z Bodgayi do Darjeelingu
Zdravime vas opet po delsi dobe:-],
ve stredu 27.rijna jsme se vydali z Bodgayi primo do Patny, a to luxusnim super rozdrcanym autobusem..Opravdu zazitek a jen za 60 rupek:-)). Bodgaya byla skvelym mistem pro odpocinek, s Mahabodha templem, se stromem, pod kterym dosahl Buddha osviceni a vubec...uplne jsme dobili baterky a energy na cestu. Cestou autobusem jsme bzli zase v cikanove...chatrce, prach, troubeni, dopravni zacpy...a to az do Patny, kam jsme dorazili vecer v 7h a odtud nam v 11h vecer jel opet vlak sleeper. Patna se nachazi stale v nejchudsim state Indie, v Biharu, a bylo to opravdu videt i na ulicich. Zase zebraci, deti s miminem a natahujou ruku, neustale hllo, hello, nabizeni autoriksy atd...Klasika.Co nas ale nejvic prekvapilo, jak vsichni tak okate cumi!! Nebylo jim vubec blby kolem nas udela doslova kolecko a proste blbe cumet, jak treba jen pijeme vodu, nebo se mazeme repelentem, nebo jime bananz na adrazity jo! Trochu jsme se prosli na mistnim zivem trhu a sedli na nadrazi, kde jsme pockali na vlak. I kzyz jsme byli ve skupince ostatnich cizincu, kteri take mirili do New shiliguri (uplne obklopeni cumilama), bylo to docela napeti az do posledni chvile. Nerozumime hindi hlaseni, ani na tabuli se nas vlak neobjevoval, takze jsme se ptali vsech moznych zamestnancu drah - jedn nas posilal na platform 1, druhz na 2. Vlak mel samozrejme zpozdeni, ale minutu predtim nas kdosi poslal na nastupiste 3, kam jsme statsne nastoupili do vagonu, vzhadali si nase mista a pripili si slivkou na stasnou cestu :-)) Nevim jako pro ostatani, ale ja si tady pekne bouram sve koncepty o dochvilnosti a organizovanosti veci :-))). Pro me je to adrenalin do posledni chvile..
Cesta vlakem byla docela fajn, az na ty rozdavace caje, kteri uz od 4h od rana nabizeli"caj, caj, caj, caj, caaaaaaj" a rvali na cele kolo, takze museli zabrat az spunty do usi.
Nekdy kolem 13h jsme dorazili do New Jaipalguri, coz je mesto v Zapadnim Bengalsku, kde uz prece jenom bzlo videt, ze se blizime k Darjeelingu a Sikkimu. Mesto pomerne ciste, nadrazi take pekne, ale stejne porad cmoudikov. Sehnali jsme sharovany dzip do Darjeelingu za 100 rupek a vydali se na 3,5hod cestu do hor. Jak jsme stoupali nahoru, priibyvalo vic zelene, cajovych plantazi, malych barevnych domecku a hlavne...hodne moc prijemnch lidi, kteri nam uz trochu pripominali Nepalce. Cesta byla docela dlouha a cim vice jsme stoupali, tim vice bylo zima a stmivalo se, ale...ty panoramata!! Konecne hory, po kterych se nam tam dole tak styskalo!! Jeli jsme cestou pres Sonadu, kde je moc krasny klaster Kalu Rinpocheho, pak do Kursuangu a konecne jsme dorazili za tmz do Darjeelingu, jupiiiii!:-)) Dlouha cesta az z Bodgayi, takze jsme se poptali po nejlevnejsim ubztku a zacali splhat nahoru do kopce k TV vezi, kde mel byt Youth hostel. Chlapik nas chtel opet natahnout, ale Viki usmlouval cenu na 220 za pokoj, takze jsme byli radi, ze jsme radi. Ted tady zacina sezonu, takze se ceny pohybuji 400 a vys.
Darjeeling je opravdu fajn misto v horach. Lidi na vas tolik nepokrikuji, nesnazi se vam nabidnout prvni posledni, neotravuji a za celou dnesni prochazku mestem jsme videli snad jen 2 zebraky, kteri se sem dostali snad nahodou na strese dzipu, protoze i mistni podminkz jsou pomerne drsne pro zebraky. Jsme asi 2150m nad morem, prijemne ochazeni po tom paraku dole. Kraj je ciostejsi a bohatsi, coz je videt i na mistnich detickach, ktere maji krasne uniformy, vsechny chodi pekne do skoly, kramky jsou oproti cmoudikove uklizene a lidi fakjt mili. Pro nas raj po tom vsem!!! A pry bude lespi lepe, se tesime:-))
Dnes jsme si byli vyridit viza do Sikkimu, opet bzrokracie, s pohyblivymi uredniimi hodinami, posilani z urad na urad, ale mame je! a zadarmo!!:-))) Mesto je jakobz na kopcci, s krasnym klasterem Bustia Busty a je zde take videt vliv Britu z 19.stoleti. Cajove plantaze vsude a hory v oparu. Parada. Tim, ze je to tu mnohem cistci, meli jsme premieru: prvni9 jidlo na ulici a VYBORNE!!
Uz musim koncit, ale zitra uz brzy ranop frcime do Sikkimu, do Gangtoku dzipem a do klastera Rumptek.
Mejte se moc fajn, uzijte si statni svatek!!
Stepanka, Viki, Maruska
ve stredu 27.rijna jsme se vydali z Bodgayi primo do Patny, a to luxusnim super rozdrcanym autobusem..Opravdu zazitek a jen za 60 rupek:-)). Bodgaya byla skvelym mistem pro odpocinek, s Mahabodha templem, se stromem, pod kterym dosahl Buddha osviceni a vubec...uplne jsme dobili baterky a energy na cestu. Cestou autobusem jsme bzli zase v cikanove...chatrce, prach, troubeni, dopravni zacpy...a to az do Patny, kam jsme dorazili vecer v 7h a odtud nam v 11h vecer jel opet vlak sleeper. Patna se nachazi stale v nejchudsim state Indie, v Biharu, a bylo to opravdu videt i na ulicich. Zase zebraci, deti s miminem a natahujou ruku, neustale hllo, hello, nabizeni autoriksy atd...Klasika.Co nas ale nejvic prekvapilo, jak vsichni tak okate cumi!! Nebylo jim vubec blby kolem nas udela doslova kolecko a proste blbe cumet, jak treba jen pijeme vodu, nebo se mazeme repelentem, nebo jime bananz na adrazity jo! Trochu jsme se prosli na mistnim zivem trhu a sedli na nadrazi, kde jsme pockali na vlak. I kzyz jsme byli ve skupince ostatnich cizincu, kteri take mirili do New shiliguri (uplne obklopeni cumilama), bylo to docela napeti az do posledni chvile. Nerozumime hindi hlaseni, ani na tabuli se nas vlak neobjevoval, takze jsme se ptali vsech moznych zamestnancu drah - jedn nas posilal na platform 1, druhz na 2. Vlak mel samozrejme zpozdeni, ale minutu predtim nas kdosi poslal na nastupiste 3, kam jsme statsne nastoupili do vagonu, vzhadali si nase mista a pripili si slivkou na stasnou cestu :-)) Nevim jako pro ostatani, ale ja si tady pekne bouram sve koncepty o dochvilnosti a organizovanosti veci :-))). Pro me je to adrenalin do posledni chvile..
Cesta vlakem byla docela fajn, az na ty rozdavace caje, kteri uz od 4h od rana nabizeli"caj, caj, caj, caj, caaaaaaj" a rvali na cele kolo, takze museli zabrat az spunty do usi.
Nekdy kolem 13h jsme dorazili do New Jaipalguri, coz je mesto v Zapadnim Bengalsku, kde uz prece jenom bzlo videt, ze se blizime k Darjeelingu a Sikkimu. Mesto pomerne ciste, nadrazi take pekne, ale stejne porad cmoudikov. Sehnali jsme sharovany dzip do Darjeelingu za 100 rupek a vydali se na 3,5hod cestu do hor. Jak jsme stoupali nahoru, priibyvalo vic zelene, cajovych plantazi, malych barevnych domecku a hlavne...hodne moc prijemnch lidi, kteri nam uz trochu pripominali Nepalce. Cesta byla docela dlouha a cim vice jsme stoupali, tim vice bylo zima a stmivalo se, ale...ty panoramata!! Konecne hory, po kterych se nam tam dole tak styskalo!! Jeli jsme cestou pres Sonadu, kde je moc krasny klaster Kalu Rinpocheho, pak do Kursuangu a konecne jsme dorazili za tmz do Darjeelingu, jupiiiii!:-)) Dlouha cesta az z Bodgayi, takze jsme se poptali po nejlevnejsim ubztku a zacali splhat nahoru do kopce k TV vezi, kde mel byt Youth hostel. Chlapik nas chtel opet natahnout, ale Viki usmlouval cenu na 220 za pokoj, takze jsme byli radi, ze jsme radi. Ted tady zacina sezonu, takze se ceny pohybuji 400 a vys.
Darjeeling je opravdu fajn misto v horach. Lidi na vas tolik nepokrikuji, nesnazi se vam nabidnout prvni posledni, neotravuji a za celou dnesni prochazku mestem jsme videli snad jen 2 zebraky, kteri se sem dostali snad nahodou na strese dzipu, protoze i mistni podminkz jsou pomerne drsne pro zebraky. Jsme asi 2150m nad morem, prijemne ochazeni po tom paraku dole. Kraj je ciostejsi a bohatsi, coz je videt i na mistnich detickach, ktere maji krasne uniformy, vsechny chodi pekne do skoly, kramky jsou oproti cmoudikove uklizene a lidi fakjt mili. Pro nas raj po tom vsem!!! A pry bude lespi lepe, se tesime:-))
Dnes jsme si byli vyridit viza do Sikkimu, opet bzrokracie, s pohyblivymi uredniimi hodinami, posilani z urad na urad, ale mame je! a zadarmo!!:-))) Mesto je jakobz na kopcci, s krasnym klasterem Bustia Busty a je zde take videt vliv Britu z 19.stoleti. Cajove plantaze vsude a hory v oparu. Parada. Tim, ze je to tu mnohem cistci, meli jsme premieru: prvni9 jidlo na ulici a VYBORNE!!
Uz musim koncit, ale zitra uz brzy ranop frcime do Sikkimu, do Gangtoku dzipem a do klastera Rumptek.
Mejte se moc fajn, uzijte si statni svatek!!
Stepanka, Viki, Maruska
úterý 26. října 2010
Bodhgaya - dalsi dny
Ahoj z Bodhgaje:]
Predem musim vyzdvihnout, jak krasne je tady v porovnani s predchozimy misty, obzvlaste s Varanasi. Vsichni kamaradi rikali, ze tu bude krasne a jeste vetsi klidek a raj ma byt Sikkim, horske kralovstvi, kam vyrazime zitra. Vypada to tedy, ze tu spinavejsi cast Indie mame za sebou. Tech par dni uplne stacilo. Ale nelitujem toho. Byla to neopakovatelna zkusenost a zazitek. Clovek si pak opravdu vazi toho, kde jsme se narodili a kde zijem. V porovnani s Indii zijem v raji.
Bodhgaja je misto, kde pred 2500 Buddha dosahl osviceni a dnes nejdulezitejsi buddhisticke misto na svete. Je tu moc pekna klidna atmosfera a fajn lidi z celyho sveta. Potkavaji se tu mnisi ze Sri lanky, Barmy, Japonci, tibetsti mnisi, turisti ze Zapadu a spousty narodnosti. Kazda z buddhistickych tradic tu ma jeden nebo vice klasteru. Dneska jsme je obesli a videli napr. thajsky s obri zlatou spicatou sochou Buddhy, japonsky s nadhernymi kresbami a buclatym Buddhou nebo bhutansky, ktery se nam libil asi nejvic. Pred kazdym z nich je zastup zebraku. Nekteri z nich to maji jako povolani a zivi tim rodiny.
Vcera jsme spolu s Manuelou, Americankou z vlaku, ktera se nezavisle na nas ubytovala ve vedlejsim pokoji, vyrazili na vylet do jeskyne Mahakaly. Najmuli jsme riksu a vyjeli. Zacatek byl indicky standart, kdyz jsme ale sjeli z hlavni silnice na polnacku objevili jsme se v Africe. To nam to vsem asi nejvic pripomelo. Nic ubozejsiho jsme jeste nikdo nevideli. Chatrce z hliny, na zdech se susili kravi hovna-palivo, pulka lidi naboso nebo v papucich, ryzova pole-Manuela rikala, ze to je jak Vietnam. Ale vzhledem k te chudobe se lide chovali pratelsky a i v tech nejvetsich s.....ch chodili holky v pestrobarevnych sari. Krome scenky, kdy par mistnich dalo pres silnici klandr a ridic musel zaplatit par rupek za prujezd to bylo ok. My bychom jim nic nedali. Nastesti tu lidi nejsou agresivni a vsechno zustava u pokrikovani a drobnych podvudku, ale vzhledem k situaci se to da chapat. U jeskyne jsme museli jit pesky. Uvnitr nas hindousi nutili hodit penize do jejich kasicky-nechapu co tam dela, o celou jeskyni se staraji mnisi z Gelugpy, ale hodili jsme je do oficialniho donation boxu. Cestou z jeskyne se na nas nalepilo asi 10 deti. Po chvili to bylo opravdu otravne a museli jsme je odstrkovat, domluvy tu nepomahaji.
Dneska jsme se pak vydali na zajimavou exkurzi. Seznamili jsme se tu s chlapikem jmenem Balboo. Je moc fajn, je to obchodnik a ridi projekt vybudovani mistni skoly pro chude. Slyseli jsme pribehy o podvodech, kdy mistni kluci chteji prispet na ucebnice a podporit mistni skolu a knizky pak vrati zpet do knihupectvi. Uz jsme je tu taky potkali a kdyz nas zacli premlouvat a my rekli, ze tenhle trik zname, vyraz jejich tvare se viditelne zmeni. Tak jsme si rekli, ze pojedem, ale zadny penize davat nebudem. Jeli jsme asi 10 min za mesto na venkov. Byla zrovna poledni pauza a Balboo nas provedl tridami. 1. stupen, skolka i 2. stupen. Ve tridach byla pouze tabule - kus zdi nabarveny na cerno a to bylo vsechno. Deti sedeli rovnou na zemi, nektere na pytli od ryze. Nektere meli batoh, jine si prinesli uceni jen v igelitce. Ve 12 potom jeden capart zabusil kusem trubky do gongu-to bylo zvoneni a Babloo se zeptal Stepanky, jestli by nechtela jit ucit. Sli jsme do tridy s asi 20ti 10letymi detmi. Holky sedeli na pravo a kluci nalevo. Balboo detem predstavil Stepanku, meli mit zrovna anglictinu. Stepanka se do toho pustila a my koukali dverma. Nechala je cist stridave text o Japonsku z ucebnice a potom je zkousela z barev, ptala se jich kolik maji sourozencu - casto i 5 a vice, vypravela jim kde je Evropa. Detem se to moc libilo a me taky. Byli pozorne a vdecne. Nasledovala jeste jedna hodina a potom v pul 2he konec skoly. Rozdali jsme bombony od mamci, po kterych se slehla ihned zem. Po zvoneni se deti seradili venku a rikala se jeste hinduisticka modlitba. Pusobilo to prirozene a deti to kriceli co nejvic nahlas. Potom nas Balboo vzal zpatky. Vypravel nam mezi tim, jak zacal, s jednou tridou a postupne celou skolu rozsiruje, podporuje ho jeden Rakusan. Kdyz jsme dojeli zpet, tak jsme mu dali 300rupek na podporu skoly. Po tech vsech historkach jsme o tom premysleli, ale nemeli jsme zadne pochybnosti. Je to opravdu uprimnej clovek a idealista, sam ve skole uci, vsechny deti znal jmenem a at jsme se na to divali z jakeho koli pohledu nemohli jsme najit nic necisteho. Stravil s nami asi 3 hodiny casu a o zadne penize si sam ani jednou nerekl. Mel pouze zajem, jeslti bychom neznali nekoho, kdo by k nemu mohl jit ucit do skoly jako dobrovolnik. Slibli jsme ze se poptame mezi kamarady a byli bychom radi, kdybychom mu nekoho mohli najit. Klidne pry i na kratsi dobu, tyden az mesic by nebyl problem.
Asi ste si vsimli, ze od predposledniho prispevku se znacne zhorsilo nase vyjadrovani o Indech. Je to ale jednoduse kuli zkusenostem a tomu co tu kazdy den zazijem. Vetsina z nich je tady a na jinych mistech hodne neodbytna a turista je pro ne neco jako lovna zver, ktere doji penize. Nastesti ale nikdo neni agresivni, pouze mluvi a neco nam porad tlaci. Kdyz je to jednou, tak ok, ale kdyz je to pokazde, co vyjdem na ulici a sotva odezenem jednoho za chvili je tam dalsi je to otravne. Nastesti jsme uz prisli jak na to. Chce to byt malinko tvrdsi a ty nejvetsi dotirace pripadne lehce odstrcit, to pak rychle pochopi.
Zitra ve 2 razime do Patny a pak vlakem do Siliguri, tam budem ve ctvrtek ve 12. Je to indicka cast Himalaji a moc se tam tesime. Jinak se mame dobre a moc si to tu uzivame.
S a V a M
Predem musim vyzdvihnout, jak krasne je tady v porovnani s predchozimy misty, obzvlaste s Varanasi. Vsichni kamaradi rikali, ze tu bude krasne a jeste vetsi klidek a raj ma byt Sikkim, horske kralovstvi, kam vyrazime zitra. Vypada to tedy, ze tu spinavejsi cast Indie mame za sebou. Tech par dni uplne stacilo. Ale nelitujem toho. Byla to neopakovatelna zkusenost a zazitek. Clovek si pak opravdu vazi toho, kde jsme se narodili a kde zijem. V porovnani s Indii zijem v raji.
Bodhgaja je misto, kde pred 2500 Buddha dosahl osviceni a dnes nejdulezitejsi buddhisticke misto na svete. Je tu moc pekna klidna atmosfera a fajn lidi z celyho sveta. Potkavaji se tu mnisi ze Sri lanky, Barmy, Japonci, tibetsti mnisi, turisti ze Zapadu a spousty narodnosti. Kazda z buddhistickych tradic tu ma jeden nebo vice klasteru. Dneska jsme je obesli a videli napr. thajsky s obri zlatou spicatou sochou Buddhy, japonsky s nadhernymi kresbami a buclatym Buddhou nebo bhutansky, ktery se nam libil asi nejvic. Pred kazdym z nich je zastup zebraku. Nekteri z nich to maji jako povolani a zivi tim rodiny.
Vcera jsme spolu s Manuelou, Americankou z vlaku, ktera se nezavisle na nas ubytovala ve vedlejsim pokoji, vyrazili na vylet do jeskyne Mahakaly. Najmuli jsme riksu a vyjeli. Zacatek byl indicky standart, kdyz jsme ale sjeli z hlavni silnice na polnacku objevili jsme se v Africe. To nam to vsem asi nejvic pripomelo. Nic ubozejsiho jsme jeste nikdo nevideli. Chatrce z hliny, na zdech se susili kravi hovna-palivo, pulka lidi naboso nebo v papucich, ryzova pole-Manuela rikala, ze to je jak Vietnam. Ale vzhledem k te chudobe se lide chovali pratelsky a i v tech nejvetsich s.....ch chodili holky v pestrobarevnych sari. Krome scenky, kdy par mistnich dalo pres silnici klandr a ridic musel zaplatit par rupek za prujezd to bylo ok. My bychom jim nic nedali. Nastesti tu lidi nejsou agresivni a vsechno zustava u pokrikovani a drobnych podvudku, ale vzhledem k situaci se to da chapat. U jeskyne jsme museli jit pesky. Uvnitr nas hindousi nutili hodit penize do jejich kasicky-nechapu co tam dela, o celou jeskyni se staraji mnisi z Gelugpy, ale hodili jsme je do oficialniho donation boxu. Cestou z jeskyne se na nas nalepilo asi 10 deti. Po chvili to bylo opravdu otravne a museli jsme je odstrkovat, domluvy tu nepomahaji.
Dneska jsme se pak vydali na zajimavou exkurzi. Seznamili jsme se tu s chlapikem jmenem Balboo. Je moc fajn, je to obchodnik a ridi projekt vybudovani mistni skoly pro chude. Slyseli jsme pribehy o podvodech, kdy mistni kluci chteji prispet na ucebnice a podporit mistni skolu a knizky pak vrati zpet do knihupectvi. Uz jsme je tu taky potkali a kdyz nas zacli premlouvat a my rekli, ze tenhle trik zname, vyraz jejich tvare se viditelne zmeni. Tak jsme si rekli, ze pojedem, ale zadny penize davat nebudem. Jeli jsme asi 10 min za mesto na venkov. Byla zrovna poledni pauza a Balboo nas provedl tridami. 1. stupen, skolka i 2. stupen. Ve tridach byla pouze tabule - kus zdi nabarveny na cerno a to bylo vsechno. Deti sedeli rovnou na zemi, nektere na pytli od ryze. Nektere meli batoh, jine si prinesli uceni jen v igelitce. Ve 12 potom jeden capart zabusil kusem trubky do gongu-to bylo zvoneni a Babloo se zeptal Stepanky, jestli by nechtela jit ucit. Sli jsme do tridy s asi 20ti 10letymi detmi. Holky sedeli na pravo a kluci nalevo. Balboo detem predstavil Stepanku, meli mit zrovna anglictinu. Stepanka se do toho pustila a my koukali dverma. Nechala je cist stridave text o Japonsku z ucebnice a potom je zkousela z barev, ptala se jich kolik maji sourozencu - casto i 5 a vice, vypravela jim kde je Evropa. Detem se to moc libilo a me taky. Byli pozorne a vdecne. Nasledovala jeste jedna hodina a potom v pul 2he konec skoly. Rozdali jsme bombony od mamci, po kterych se slehla ihned zem. Po zvoneni se deti seradili venku a rikala se jeste hinduisticka modlitba. Pusobilo to prirozene a deti to kriceli co nejvic nahlas. Potom nas Balboo vzal zpatky. Vypravel nam mezi tim, jak zacal, s jednou tridou a postupne celou skolu rozsiruje, podporuje ho jeden Rakusan. Kdyz jsme dojeli zpet, tak jsme mu dali 300rupek na podporu skoly. Po tech vsech historkach jsme o tom premysleli, ale nemeli jsme zadne pochybnosti. Je to opravdu uprimnej clovek a idealista, sam ve skole uci, vsechny deti znal jmenem a at jsme se na to divali z jakeho koli pohledu nemohli jsme najit nic necisteho. Stravil s nami asi 3 hodiny casu a o zadne penize si sam ani jednou nerekl. Mel pouze zajem, jeslti bychom neznali nekoho, kdo by k nemu mohl jit ucit do skoly jako dobrovolnik. Slibli jsme ze se poptame mezi kamarady a byli bychom radi, kdybychom mu nekoho mohli najit. Klidne pry i na kratsi dobu, tyden az mesic by nebyl problem.
Asi ste si vsimli, ze od predposledniho prispevku se znacne zhorsilo nase vyjadrovani o Indech. Je to ale jednoduse kuli zkusenostem a tomu co tu kazdy den zazijem. Vetsina z nich je tady a na jinych mistech hodne neodbytna a turista je pro ne neco jako lovna zver, ktere doji penize. Nastesti ale nikdo neni agresivni, pouze mluvi a neco nam porad tlaci. Kdyz je to jednou, tak ok, ale kdyz je to pokazde, co vyjdem na ulici a sotva odezenem jednoho za chvili je tam dalsi je to otravne. Nastesti jsme uz prisli jak na to. Chce to byt malinko tvrdsi a ty nejvetsi dotirace pripadne lehce odstrcit, to pak rychle pochopi.
Zitra ve 2 razime do Patny a pak vlakem do Siliguri, tam budem ve ctvrtek ve 12. Je to indicka cast Himalaji a moc se tam tesime. Jinak se mame dobre a moc si to tu uzivame.
S a V a M
pondělí 25. října 2010
Varanasi a Bodgaya
Zdravime opet z Indie:]
Po tom, co jsme se naposled prihlasili na net, jsme se vydali metrem na nadrazi v Dili. Jedna mlada Indka prisla ke Stepance a rekla: Excuse me you are really beautiful. Bylo to nestrojeny a uprimny. Urcite jeden z tech peknych zazitku s domorodci, ty horsi meli nasledovat.
Cesta vlakem nebyla tak strasna, jak jsme cekali. Meli jsme horni postele, takze jsme si uzili i trochu soukromi a spali jsme celou noc. V kupe s nami jeli 3 cizinci, Australanka, Spanelka a Sved. Potkali se ten den a hlavne obe damy se hodne zamilovali do Indie, nazvali jsme je pracovne Indomilove:] Kdyz jsme rikali, ze Indie je spinava a plna sracek, tvrde nam odporovali, ze to neni prava Indie. Smali se, ze si zamykame batohy, ale my verime nasim kamaradum, kteri tu byli uz hodnekrat. Je opravdu tenky led mezi dobrosrdecnosti a vychytralosti Indu. Casto clovek na prvni pohled nepozna, jestli chteji opravdu pomoc, nebo jestli chteji usit nejakou boudu na cizince. Nicmene jsme se nesetkali s agresivitou nebo nekym, kdo by pusobil opravdu nebezpecne a z koho bychom meli strach. Jedna se tu spise o podvody a otravovani kohokoli, kdo ma bilou barvu pleti.
Prijezd do Varanasi byl indicky standart. Najmuli jsme riksu a vyrazili do Sarnathu, kde Buddha popre predal uceni. Bylo tam cisto a pekne. Pak jsme se presunuli do centra Varanasi a videli asi nejhustsi mesto naseho zivota. Mira Jachym rikal, ze Varanasi je peklo. Nejdriv se nam to zdalo prehnane, ale po prochazce jsme pochopili. Ubytovali jsme se pobliz Gangy v hostelu Elvis, pekny cisty a prijemny personal, co nas nechtel obrat. Prochazka mestem nam vzala iluze: lidske vykaly, ve kterych se kupali prasata primo na krizovatce, kravy srali i pred Mekdonaldem a nasim hotelem, lidi vykonavali vsechny potreby, horem i dolem primo na ulici i na nastupisti mezi davem lidi rovnou do koleji a uzke tmave ulicky. Behem jednoho presunu jsme vyzkouseli i cykloriksu, mackali jsme se tam a kdyz uz chlapik do kopce nemohl pomohli jsme mu tlacit. Kremacni ghaty, nejposvatnejsi misto hinduistu byly silne misto. Nekolikrat nas v ulickach vedoucich k nim predehl pruvod a nositkach meli telo zabalene v brokatech. Uz se stmivalo a atmosfera primo na pohrebnim ghatu byla opravdu syrova a silna.
Nasledujici den jsme si privstali a v 5.30 jsme s manazerem naseho hotelu sli ke Ganze se podivat na ritualni ocistnou koupel. Cestou tam - byla nedele - mesto hodne zilo, na ulicich se pil caj, opet se tam kadilo a lidi si povidali, kravy taky kadili a prezvykovali igelitove pytliky. U ghatu byla pekna atmosfera, lidi se tam koupali, zensky zpivali modlitby. Zasli jsme do chramu primo u ghatu. Museli jsme bosi a u steny, ve prostred byla voda z Gangy a tu sme nechteli vyslapnout. Mistni indos nam to vsechno ukazal a dovolil i fotit. Potom ale rekl, ze musime zacalovat 200rupek 100kc. Rek sem mu, ze mu na to sere bily tesak a dal mu 10rupek. Chvili brblal, ale nemel jsem spatnej pocit, nekdo je tu vychovat musi. Kdyz chtej prachy maj to rict predem. Takhle tu totiz fungujou normalne, nejdriv se neco domluvi, treba riksa a pak reknout jeste priplatek 20 za parkovani, pritom to nikdo nevybira nebo za baksis, atd..
Byli jsme radi, kdyz dojela riksa a vyrazili jsme 20km do Mugal Sarai na vlak. Cestou jsme videli mistni kamionove firmy, trucky tak ze 70.let vsechny pomalovane bohy s chobotem a ovesene barevnymi satky. Po nastupu do vlaku jsme zjistili, ze na nasich mistech sedi 5 cikanu. Vyhodili jsme je. Neslo to jako spousta dalsich situaci vyresit jen diplomatickou domluvou, museli jsme do nich trochu strcit a lehce zvysit hlas. Potkali jsme tam Americanku Manuelu, fajn holku jela taky do Bodhgaji.
V Gaje jsme prisli na stanoviste riks a cmoudici rekli, ze to stoji 150. Stepanka je srovnala do late a rekla, kdo jede za 80 pude na pravo. Chvili brblali, ale nakonec se jeden nasel. Cestou k rikse se blbe usmival. Kdyz jsme nasedli a dali si tam bagly tak rek, ze este cestou veme dalsi cigose. Vystoupili jsme a vzali bagli a jinej rek, ze to je ok a jeli sme. Pri vystupovani pak zase klasicka scenka, ze jeste 20 rupek na vrch. Rikame, domluvili jsme 80 a to plati, nazdar.
Ubytovali jsme v krasnem Srilanskem klastere s teplou vodou, balkonem a cistou koupelnou. Bodgaja je raj, moc se nam tu libi. Zustanem tu do stredy, pak jedem do Siliguri, pobliz Darjelingu.
Zatim ahoj:]
Po tom, co jsme se naposled prihlasili na net, jsme se vydali metrem na nadrazi v Dili. Jedna mlada Indka prisla ke Stepance a rekla: Excuse me you are really beautiful. Bylo to nestrojeny a uprimny. Urcite jeden z tech peknych zazitku s domorodci, ty horsi meli nasledovat.
Cesta vlakem nebyla tak strasna, jak jsme cekali. Meli jsme horni postele, takze jsme si uzili i trochu soukromi a spali jsme celou noc. V kupe s nami jeli 3 cizinci, Australanka, Spanelka a Sved. Potkali se ten den a hlavne obe damy se hodne zamilovali do Indie, nazvali jsme je pracovne Indomilove:] Kdyz jsme rikali, ze Indie je spinava a plna sracek, tvrde nam odporovali, ze to neni prava Indie. Smali se, ze si zamykame batohy, ale my verime nasim kamaradum, kteri tu byli uz hodnekrat. Je opravdu tenky led mezi dobrosrdecnosti a vychytralosti Indu. Casto clovek na prvni pohled nepozna, jestli chteji opravdu pomoc, nebo jestli chteji usit nejakou boudu na cizince. Nicmene jsme se nesetkali s agresivitou nebo nekym, kdo by pusobil opravdu nebezpecne a z koho bychom meli strach. Jedna se tu spise o podvody a otravovani kohokoli, kdo ma bilou barvu pleti.
Prijezd do Varanasi byl indicky standart. Najmuli jsme riksu a vyrazili do Sarnathu, kde Buddha popre predal uceni. Bylo tam cisto a pekne. Pak jsme se presunuli do centra Varanasi a videli asi nejhustsi mesto naseho zivota. Mira Jachym rikal, ze Varanasi je peklo. Nejdriv se nam to zdalo prehnane, ale po prochazce jsme pochopili. Ubytovali jsme se pobliz Gangy v hostelu Elvis, pekny cisty a prijemny personal, co nas nechtel obrat. Prochazka mestem nam vzala iluze: lidske vykaly, ve kterych se kupali prasata primo na krizovatce, kravy srali i pred Mekdonaldem a nasim hotelem, lidi vykonavali vsechny potreby, horem i dolem primo na ulici i na nastupisti mezi davem lidi rovnou do koleji a uzke tmave ulicky. Behem jednoho presunu jsme vyzkouseli i cykloriksu, mackali jsme se tam a kdyz uz chlapik do kopce nemohl pomohli jsme mu tlacit. Kremacni ghaty, nejposvatnejsi misto hinduistu byly silne misto. Nekolikrat nas v ulickach vedoucich k nim predehl pruvod a nositkach meli telo zabalene v brokatech. Uz se stmivalo a atmosfera primo na pohrebnim ghatu byla opravdu syrova a silna.
Nasledujici den jsme si privstali a v 5.30 jsme s manazerem naseho hotelu sli ke Ganze se podivat na ritualni ocistnou koupel. Cestou tam - byla nedele - mesto hodne zilo, na ulicich se pil caj, opet se tam kadilo a lidi si povidali, kravy taky kadili a prezvykovali igelitove pytliky. U ghatu byla pekna atmosfera, lidi se tam koupali, zensky zpivali modlitby. Zasli jsme do chramu primo u ghatu. Museli jsme bosi a u steny, ve prostred byla voda z Gangy a tu sme nechteli vyslapnout. Mistni indos nam to vsechno ukazal a dovolil i fotit. Potom ale rekl, ze musime zacalovat 200rupek 100kc. Rek sem mu, ze mu na to sere bily tesak a dal mu 10rupek. Chvili brblal, ale nemel jsem spatnej pocit, nekdo je tu vychovat musi. Kdyz chtej prachy maj to rict predem. Takhle tu totiz fungujou normalne, nejdriv se neco domluvi, treba riksa a pak reknout jeste priplatek 20 za parkovani, pritom to nikdo nevybira nebo za baksis, atd..
Byli jsme radi, kdyz dojela riksa a vyrazili jsme 20km do Mugal Sarai na vlak. Cestou jsme videli mistni kamionove firmy, trucky tak ze 70.let vsechny pomalovane bohy s chobotem a ovesene barevnymi satky. Po nastupu do vlaku jsme zjistili, ze na nasich mistech sedi 5 cikanu. Vyhodili jsme je. Neslo to jako spousta dalsich situaci vyresit jen diplomatickou domluvou, museli jsme do nich trochu strcit a lehce zvysit hlas. Potkali jsme tam Americanku Manuelu, fajn holku jela taky do Bodhgaji.
V Gaje jsme prisli na stanoviste riks a cmoudici rekli, ze to stoji 150. Stepanka je srovnala do late a rekla, kdo jede za 80 pude na pravo. Chvili brblali, ale nakonec se jeden nasel. Cestou k rikse se blbe usmival. Kdyz jsme nasedli a dali si tam bagly tak rek, ze este cestou veme dalsi cigose. Vystoupili jsme a vzali bagli a jinej rek, ze to je ok a jeli sme. Pri vystupovani pak zase klasicka scenka, ze jeste 20 rupek na vrch. Rikame, domluvili jsme 80 a to plati, nazdar.
Ubytovali jsme v krasnem Srilanskem klastere s teplou vodou, balkonem a cistou koupelnou. Bodgaja je raj, moc se nam tu libi. Zustanem tu do stredy, pak jedem do Siliguri, pobliz Darjelingu.
Zatim ahoj:]
pátek 22. října 2010
Dili 2 nd part
Ahoj, zdravime z podzemni internetove kavarny, stale v Dili. Vcera jsme po snidani [placky s cili] vyrazili motoriksou do mesta na Conaught place. Mistni Vaclavak, stred vseho deni v Dili. Vypada to tu celkem evropsky, dali jsme si kolu v kfc a vyrazili. Cestou pres park nam chlapik nabizel, jestli nechceme vycistit usi.
Odmitli jsme riksu, ze se projdeme k pamatniku Ghandiho. Sli jsme mistnimi ulicemi a byl to zazitek. Na jedne hlavni ulici meli svou kancelar notari. Asi 15 notaru, kazdy sedel na stolku primo na chodniku s psacim strojem a potvrzovali vsemozne listiny. O kus dal byli verejne zachodky a asi nefungoval odtok, tak to teklo rovnou do silnice a o dva metry dal byl open air kadernik. Pamatnik Ghandiho je poutni misto, kam miri Indove z cele zeme. Bylo tam celkem prazdno a klid a zelen, uzivali jsme si to a dali si svacu.
Odtud jsme zamirili k Cervene pevnosti, hlavni pamatce mesta. Primo u bocni zdi pevnosti byl slum. Predstavte si neco podobneho u Prazskeho hradu:o] U vchodu byli deti, ktere zaslechli jak holky volaji Viki a razem asi 10 capartu volalo Viki Viki. Taky si nas fotili Indove. Vyrazili jsme k nejvetsi indicke mesite. Byla tam zrovna modlitba. Pousteli to do repraku na cele okoli, nastesti jen prvni cast. Ale cekat 45min az se vymodli se nam nechtelo.
Musime zminit, ze mistni nas zatim moc neotravuji. Naopak, hodnekrat se nam stalo, ze nas videli jak koukame do mapy a prisli se zeptat, co hledame. U mestity na mistnim trhu nas chlapik dokonce vedl 10minut krivolakymi ulickami, kde holky meli trochu strach, dva metry siroke ulicky, z obou stran obchudky, obcas tim chumlem projel chlapik na skutru, ale na konci sme vysli u metra. Chtel jsem mu dat 10rupek, ale smal se a nic nechtel.
Domu jsme se vydali metrem, ktere nas sokovalo svoji modernosti. Lepsi nez v Parizi nebo v Praze. Na nastupisti byli ruzove sipky GIRLS a kdyz zastavilo metro, tak prvnim vagon byl pouze pro holky. Sel jsem tam s Maruskou a Stepankou taky. Holky tam pustili sednout a dali jsme se do reci s jednou prijenou Indkou. Stavili jsme se u Qutub minar - nejvyssi kamene veze na svete, kde je take znamy nerezavejci sloup.
Dneska rano jsme pak relaxovali a pomohli s uklidem v KIBI. Za chvili razime na hl.nadrazi. Vecer nam tam jede luzkovy vlak do Varanasi. Zitrek bude nabity, chcem stihnout jeste Sarnath-asi 6km odtud. A v nedeli mame uz listky do Gayi.
Zatim tedy na videnou, jdeme si stopout riksu.
V plus S plus M
ps: jenom pro info, teplota asi 30stupnu, mozna vic. Dneska se vyjasnilo a vitr rozfoukal smog. Na ulicich je ted hlavne citit indicke koreni v kombinaci s kanalem.
Odmitli jsme riksu, ze se projdeme k pamatniku Ghandiho. Sli jsme mistnimi ulicemi a byl to zazitek. Na jedne hlavni ulici meli svou kancelar notari. Asi 15 notaru, kazdy sedel na stolku primo na chodniku s psacim strojem a potvrzovali vsemozne listiny. O kus dal byli verejne zachodky a asi nefungoval odtok, tak to teklo rovnou do silnice a o dva metry dal byl open air kadernik. Pamatnik Ghandiho je poutni misto, kam miri Indove z cele zeme. Bylo tam celkem prazdno a klid a zelen, uzivali jsme si to a dali si svacu.
Odtud jsme zamirili k Cervene pevnosti, hlavni pamatce mesta. Primo u bocni zdi pevnosti byl slum. Predstavte si neco podobneho u Prazskeho hradu:o] U vchodu byli deti, ktere zaslechli jak holky volaji Viki a razem asi 10 capartu volalo Viki Viki. Taky si nas fotili Indove. Vyrazili jsme k nejvetsi indicke mesite. Byla tam zrovna modlitba. Pousteli to do repraku na cele okoli, nastesti jen prvni cast. Ale cekat 45min az se vymodli se nam nechtelo.
Musime zminit, ze mistni nas zatim moc neotravuji. Naopak, hodnekrat se nam stalo, ze nas videli jak koukame do mapy a prisli se zeptat, co hledame. U mestity na mistnim trhu nas chlapik dokonce vedl 10minut krivolakymi ulickami, kde holky meli trochu strach, dva metry siroke ulicky, z obou stran obchudky, obcas tim chumlem projel chlapik na skutru, ale na konci sme vysli u metra. Chtel jsem mu dat 10rupek, ale smal se a nic nechtel.
Domu jsme se vydali metrem, ktere nas sokovalo svoji modernosti. Lepsi nez v Parizi nebo v Praze. Na nastupisti byli ruzove sipky GIRLS a kdyz zastavilo metro, tak prvnim vagon byl pouze pro holky. Sel jsem tam s Maruskou a Stepankou taky. Holky tam pustili sednout a dali jsme se do reci s jednou prijenou Indkou. Stavili jsme se u Qutub minar - nejvyssi kamene veze na svete, kde je take znamy nerezavejci sloup.
Dneska rano jsme pak relaxovali a pomohli s uklidem v KIBI. Za chvili razime na hl.nadrazi. Vecer nam tam jede luzkovy vlak do Varanasi. Zitrek bude nabity, chcem stihnout jeste Sarnath-asi 6km odtud. A v nedeli mame uz listky do Gayi.
Zatim tedy na videnou, jdeme si stopout riksu.
V plus S plus M
ps: jenom pro info, teplota asi 30stupnu, mozna vic. Dneska se vyjasnilo a vitr rozfoukal smog. Na ulicich je ted hlavne citit indicke koreni v kombinaci s kanalem.
středa 20. října 2010
Prvni den v Dili
Ahoj zdravime z Dili,
behem mezipristani ve Vidni jsme se zucastnili akce v duty free zone a zahrali si mini golf. Byli dva pokusy a pri neuspesnem sme ziskali 3eura voucher. Protoze slecny, ktere to obsluhovali se vystridali nasbirali sme celkem 6 voucheru z toho nejlepsi nam vyhrala Stepanka, kdyz se trefila a dostali jsme 20eur:] za to jsme nakoupili darek pro nase kamarady v KIBI a klobasky a rakouskou sekanou.
Prileteli sme o pulnoci mistniho casu. Letiste tu maji asi nejluxusnejsi co jsme zazili.
. Prespali sme v hale jeste u pasu s batohy a kolem sedme vzrazili ven. Hned po vychodu z haly sme dostali facku od mistniho ovzdusi. Smes smogu a vlhciho vzduchu a vsemozne vune a pachy. Auta tu hodne coudi, katalyzator znaji jen z vypraveni. Pravy kulturni sok nastal kdyz sme vystoupili na hlavnim nadrazi. Kamaradi vypraveli, ale realita je realita:] Jenom par postrehu. Indove, kdyz cekaji na vlak v hlavni hale sedi po zemi nebo lezi na dekach. Uklid probiha, tak ze se bordel vysype z okno, pripadne premete o kus dal:] Policiste na jedne strane rentgenuji zavazadla, druhy vchod je vsak bez jakekoli secuirty.
Koupili jsme si listky na vlak do Varanasi na patek 18.45, budem tam rano v pul osmy a potom na nedeli do Gayi. Tadz mahal vynechame, ma v patek zavreno. Mozna cestou zpet. Pravy zazitek byla jizda moto riksou. Je to trojkolka s dvojtaktem, vepredu sedi ridic a vyadu sou 3 mista na lidi a za nima na batohy. Provoz v Dili je neco pro Evropana nepochopitelneho. Jezdi se vlevo, jsou tu pruhy, ale spis jen tak orientacne. Vsichni troubi, prubezne, aby si jich ostatni vsimli. Nas ridic dostal cenu - poctive usmlouvanou ukolem, tudiz jel rychlejc nez ostatni, kteri maji taxametry. Na prechodu k nam prisel kluk s holcickou. Zatimco on hral na bubinek ona delala premety a tancovala. Kulturni vlozka:]
Pred obedem jsme dorazili do KIBI. Je to oaza ve vladni ctvrti s parky okolo, mimo indicky zmatek. Lepsi misto na aklimatizaci jsme si nemohli prat. Po chutnem obede v indickem stylu jsme se vyspali. Ted jsme ve meste, nakoupit repelenty proti komarum, pres den tu nejsou pry ale vecer se probudi. Jen pro priklad, aby ste vedeli co tu co stoji, sedime v internet.kavarne, hodina za 5kc rovna se 10rupek. Celkem dlouha jizda riksou pres pul mesta nas 3 stala 120kc. Taky uz jsme videli mistniho holice, rovnou pod stromem na ulici, opicky, kravy, hovinka - ty sou tu obcas citit dost:]
Loucime se a jdeme zpatky. Zitra nas ceka prohlidka mesta a muzea.
Viki, Stepanka a Maruska
{cela nase skupina}
behem mezipristani ve Vidni jsme se zucastnili akce v duty free zone a zahrali si mini golf. Byli dva pokusy a pri neuspesnem sme ziskali 3eura voucher. Protoze slecny, ktere to obsluhovali se vystridali nasbirali sme celkem 6 voucheru z toho nejlepsi nam vyhrala Stepanka, kdyz se trefila a dostali jsme 20eur:] za to jsme nakoupili darek pro nase kamarady v KIBI a klobasky a rakouskou sekanou.
Prileteli sme o pulnoci mistniho casu. Letiste tu maji asi nejluxusnejsi co jsme zazili.
. Prespali sme v hale jeste u pasu s batohy a kolem sedme vzrazili ven. Hned po vychodu z haly sme dostali facku od mistniho ovzdusi. Smes smogu a vlhciho vzduchu a vsemozne vune a pachy. Auta tu hodne coudi, katalyzator znaji jen z vypraveni. Pravy kulturni sok nastal kdyz sme vystoupili na hlavnim nadrazi. Kamaradi vypraveli, ale realita je realita:] Jenom par postrehu. Indove, kdyz cekaji na vlak v hlavni hale sedi po zemi nebo lezi na dekach. Uklid probiha, tak ze se bordel vysype z okno, pripadne premete o kus dal:] Policiste na jedne strane rentgenuji zavazadla, druhy vchod je vsak bez jakekoli secuirty.
Koupili jsme si listky na vlak do Varanasi na patek 18.45, budem tam rano v pul osmy a potom na nedeli do Gayi. Tadz mahal vynechame, ma v patek zavreno. Mozna cestou zpet. Pravy zazitek byla jizda moto riksou. Je to trojkolka s dvojtaktem, vepredu sedi ridic a vyadu sou 3 mista na lidi a za nima na batohy. Provoz v Dili je neco pro Evropana nepochopitelneho. Jezdi se vlevo, jsou tu pruhy, ale spis jen tak orientacne. Vsichni troubi, prubezne, aby si jich ostatni vsimli. Nas ridic dostal cenu - poctive usmlouvanou ukolem, tudiz jel rychlejc nez ostatni, kteri maji taxametry. Na prechodu k nam prisel kluk s holcickou. Zatimco on hral na bubinek ona delala premety a tancovala. Kulturni vlozka:]
Pred obedem jsme dorazili do KIBI. Je to oaza ve vladni ctvrti s parky okolo, mimo indicky zmatek. Lepsi misto na aklimatizaci jsme si nemohli prat. Po chutnem obede v indickem stylu jsme se vyspali. Ted jsme ve meste, nakoupit repelenty proti komarum, pres den tu nejsou pry ale vecer se probudi. Jen pro priklad, aby ste vedeli co tu co stoji, sedime v internet.kavarne, hodina za 5kc rovna se 10rupek. Celkem dlouha jizda riksou pres pul mesta nas 3 stala 120kc. Taky uz jsme videli mistniho holice, rovnou pod stromem na ulici, opicky, kravy, hovinka - ty sou tu obcas citit dost:]
Loucime se a jdeme zpatky. Zitra nas ceka prohlidka mesta a muzea.
Viki, Stepanka a Maruska
{cela nase skupina}
sobota 16. října 2010
Ahoj všichni,
vítáme vás na našem blogu, kam se budeme snažit pravidelně přidávat naše cestovatelské zážitky a informace o tom, kde se zrovna nacházíme:-). Odlétáme v úterý 19.října v 8:45 našeho času, v Dilí budeme o půlnoci místního času. Zpátky do ČR se pak vracíme 18.prosince ráno.
Mějte se fajn, pěkný podzim, Halloween, Mikuláše...a na Vánoce se na vás těšíme zase doma:-)
Viki a Štěpánka
vítáme vás na našem blogu, kam se budeme snažit pravidelně přidávat naše cestovatelské zážitky a informace o tom, kde se zrovna nacházíme:-). Odlétáme v úterý 19.října v 8:45 našeho času, v Dilí budeme o půlnoci místního času. Zpátky do ČR se pak vracíme 18.prosince ráno.
Mějte se fajn, pěkný podzim, Halloween, Mikuláše...a na Vánoce se na vás těšíme zase doma:-)
Viki a Štěpánka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)