Bodhgaya - dalsi dny

Ahoj z Bodhgaje:]

Predem musim vyzdvihnout, jak krasne je tady v porovnani s predchozimy misty, obzvlaste s Varanasi. Vsichni kamaradi rikali, ze tu bude krasne a jeste vetsi klidek a raj ma byt Sikkim, horske kralovstvi, kam vyrazime zitra. Vypada to tedy, ze tu spinavejsi cast Indie mame za sebou. Tech par dni uplne stacilo. Ale nelitujem toho. Byla to neopakovatelna zkusenost a zazitek. Clovek si pak opravdu vazi toho, kde jsme se narodili a kde zijem. V porovnani s Indii zijem v raji.

Bodhgaja je misto, kde pred 2500 Buddha dosahl osviceni a dnes nejdulezitejsi buddhisticke misto na svete. Je tu moc pekna klidna atmosfera a fajn lidi z celyho sveta. Potkavaji se tu mnisi ze Sri lanky, Barmy, Japonci, tibetsti mnisi, turisti ze Zapadu a spousty narodnosti. Kazda z buddhistickych tradic tu ma jeden nebo vice klasteru. Dneska jsme je obesli a videli napr. thajsky s obri zlatou spicatou sochou Buddhy, japonsky s nadhernymi kresbami a buclatym Buddhou nebo bhutansky, ktery se nam libil asi nejvic. Pred kazdym z nich je zastup zebraku. Nekteri z nich to maji jako povolani a zivi tim rodiny.

Vcera jsme spolu s Manuelou, Americankou z vlaku, ktera se nezavisle na nas ubytovala ve vedlejsim pokoji, vyrazili na vylet do jeskyne Mahakaly. Najmuli jsme riksu a vyjeli. Zacatek byl indicky standart, kdyz jsme ale sjeli z hlavni silnice na polnacku objevili jsme se v Africe. To nam to vsem asi nejvic pripomelo. Nic ubozejsiho jsme jeste nikdo nevideli. Chatrce z hliny, na zdech se susili kravi hovna-palivo, pulka lidi naboso nebo v papucich, ryzova pole-Manuela rikala, ze to je jak Vietnam. Ale vzhledem k te chudobe se lide chovali pratelsky a i v tech nejvetsich s.....ch chodili holky v pestrobarevnych sari. Krome scenky, kdy par mistnich dalo pres silnici klandr a ridic musel zaplatit par rupek za prujezd to bylo ok. My bychom jim nic nedali. Nastesti tu lidi nejsou agresivni a vsechno zustava u pokrikovani a drobnych podvudku, ale vzhledem k situaci se to da chapat. U jeskyne jsme museli jit pesky. Uvnitr nas hindousi nutili hodit penize do jejich kasicky-nechapu co tam dela, o celou jeskyni se staraji mnisi z Gelugpy, ale hodili jsme je do oficialniho donation boxu. Cestou z jeskyne se na nas nalepilo asi 10 deti. Po chvili to bylo opravdu otravne a museli jsme je odstrkovat, domluvy tu nepomahaji.

Dneska jsme se pak vydali na zajimavou exkurzi. Seznamili jsme se tu s chlapikem jmenem Balboo. Je moc fajn, je to obchodnik a ridi projekt vybudovani mistni skoly pro chude. Slyseli jsme pribehy o podvodech, kdy mistni kluci chteji prispet na ucebnice a podporit mistni skolu a knizky pak vrati zpet do knihupectvi. Uz jsme je tu taky potkali a kdyz nas zacli premlouvat a my rekli, ze tenhle trik zname, vyraz jejich tvare se viditelne zmeni. Tak jsme si rekli, ze pojedem, ale zadny penize davat nebudem. Jeli jsme asi 10 min za mesto na venkov. Byla zrovna poledni pauza a Balboo nas provedl tridami. 1. stupen, skolka i 2. stupen. Ve tridach byla pouze tabule - kus zdi nabarveny na cerno a to bylo vsechno. Deti sedeli rovnou na zemi, nektere na pytli od ryze. Nektere meli batoh, jine si prinesli uceni jen v igelitce. Ve 12 potom jeden capart zabusil kusem trubky do gongu-to bylo zvoneni a Babloo se zeptal Stepanky, jestli by nechtela jit ucit. Sli jsme do tridy s asi 20ti 10letymi detmi. Holky sedeli na pravo a kluci nalevo. Balboo detem predstavil Stepanku, meli mit zrovna anglictinu. Stepanka se do toho pustila a my koukali dverma. Nechala je cist stridave text o Japonsku z ucebnice a potom je zkousela z barev, ptala se jich kolik maji sourozencu - casto i 5 a vice, vypravela jim kde je Evropa. Detem se to moc libilo a me taky. Byli pozorne a vdecne. Nasledovala jeste jedna hodina a potom v pul 2he konec skoly. Rozdali jsme bombony od mamci, po kterych se slehla ihned zem. Po zvoneni se deti seradili venku a rikala se jeste hinduisticka modlitba. Pusobilo to prirozene a deti to kriceli co nejvic nahlas. Potom nas Balboo vzal zpatky. Vypravel nam mezi tim, jak zacal, s jednou tridou a postupne celou skolu rozsiruje, podporuje ho jeden Rakusan. Kdyz jsme dojeli zpet, tak jsme mu dali 300rupek na podporu skoly. Po tech vsech historkach jsme o tom premysleli, ale nemeli jsme zadne pochybnosti. Je to opravdu uprimnej clovek a idealista, sam ve skole uci, vsechny deti znal jmenem a at jsme se na to divali z jakeho koli pohledu nemohli jsme najit nic necisteho. Stravil s nami asi 3 hodiny casu a o zadne penize si sam ani jednou nerekl. Mel pouze zajem, jeslti bychom neznali nekoho, kdo by k nemu mohl jit ucit do skoly jako dobrovolnik. Slibli jsme ze se poptame mezi kamarady a byli bychom radi, kdybychom mu nekoho mohli najit. Klidne pry i na kratsi dobu, tyden az mesic by nebyl problem.

Asi ste si vsimli, ze od predposledniho prispevku se znacne zhorsilo nase vyjadrovani o Indech. Je to ale jednoduse kuli zkusenostem a tomu co tu kazdy den zazijem. Vetsina z nich je tady a na jinych mistech hodne neodbytna a turista je pro ne neco jako lovna zver, ktere doji penize. Nastesti ale nikdo neni agresivni, pouze mluvi a neco nam porad tlaci. Kdyz je to jednou, tak ok, ale kdyz je to pokazde, co vyjdem na ulici a sotva odezenem jednoho za chvili je tam dalsi je to otravne. Nastesti jsme uz prisli jak na to. Chce to byt malinko tvrdsi a ty nejvetsi dotirace pripadne lehce odstrcit, to pak rychle pochopi.

Zitra ve 2 razime do Patny a pak vlakem do Siliguri, tam budem ve ctvrtek ve 12. Je to indicka cast Himalaji a moc se tam tesime. Jinak se mame dobre a moc si to tu uzivame.

S a V a M