Ahoj vsem,
na nadrazi v Ghorakpuru jsme na seznamech cestujicich objevili primo v nasem kupecku ceske jmeno a pak jsme se osobne seznamili s Kubou, ktereho uz jsme kratce potkali v Lumbini. Je to kluk z Prahy, ktery s batohem procestoval pulku zemekoule a to vzdy v dobe kdy je v Cechach zima, pres leto si pak vydelava a opet jede. V Indii byl uz potreti a meli jsme si celou cestu co vypravet. Jel smerem do Goa a dal do Thajska, pouze s taskou pres rameno a jednim trickem, protoze celou krosnu posilal do Cech. Pry na slunnem jihu neni nic vic treba:o] Bylo to fajn setkani.
Do Dili jsme nakonec dorazili s sestihodinovym zpozdenim a jeli hned dal do Agry. Hned z nadrazi na nas Agra pusobila jako velmi turisticke, tzn. upravene a ciste mesto. Ubytovali jsme se 5min od Taj Mahalu a vyrazili na omelety, coz je mimochodem nase nahrada za maso, ktere temer nejime a na ktere se tesime domu:o] Druhy den rano v 5.45 jsme vyrazili na vychod slunce, pry je vyhled na Taj nejkrasnejsi. Behali jsme kolem velke hradby, ktera jej obklopuje a nasli nakonec [az po rozedneni] supr misto blizko reky Yamuny s peknym vyhledem a lavickama. Misto hlidali prokrehli policiste se samopaly. Nejdrive jsme mysleli, ze to jsou spise teroriste. Meli totiz pouze stejne kalhoty. Bundu a boty mel kazdy jine a kolem hlavy satky. Dali se s nami do reci, smali se a vyfotili nas. Ten nejvic zmrzly behal kolem a delal aerobic i se samopalem. Dali jsme si kaficko na stresni terase hotelu s vyhledem na Taj, velky to luxus:o] Dovnitr jsme ale nesli. Zaprve byl patek, tj. zaviraci den a zadruhe je vstup opravdu natazeny. Pro mistni stoji jako jedna omeleta a pro cizince jako 3 noci v lepsim hotelu.
Odpoledne jsme si prosli Agru. Cervenou pevnost podobnou jako ta v Dili, nadrazi, ktere postavili Anglicane v 19.stol za kolonialni ery [mimo jine potkavame hodne Anglicanu, pry prave proto, ze to bylo drive jejich uzemi] a Patecni mesitu, 3.nejvetsi v Indii. Cestou mezi pamatkami jsme videli opet ruzna zajimava zamestnani: chlapika, co cistil druhemu usi, holice na vyvysenem obrubniku, jeho nabidku na oholeni jsem ale nevzal, pod mostem potom sedel deda, ktery tam mel primo na zemi vyskladane pouzite protezy, neco jako dentalni second hand. Mezi nekterymi pamatkami chodime pesky i s baglama, coz je pro mistni neobvykle, ze se turisti nevozi. Casto na nas pokrikuji: Hello Sir, rickshaw, rickshaw? Nejvice nas ale pobavil starik se slapaci riksou, ktery ji nabizel se slovy: Do you want indian helicopter?:o]
Vecer jsme sedli opet na vlak a v 11 dorazili do Jaipuru. Bylo tam zivo a dva mladi riksaci nas vzali k peknemu hotylku pobliz nadrazi. Sli jsme asi poprve po dvou mesicich spat az v 1 v noci. Rano jsme byli lehce gumovi a vyhrabali se az v pul 10ty z hotelu. U nadrazi jsme chytli super riksaka na puldenni prohlidku Jaipuru. Potrebovali jsme k pevnosti Amber fort 15km za mesto. Riksak Baba [caste prijmeni v Indii] byl hodne prijemny, vesely a upovidany chlapik. Porad opakoval: Vitejte v moji rikse, jsem moc rad, ze vas vezu, kdyz vy jste happy, sem taky happy. Jeho riksa mela na skle napis Baba Express a mel zapisnik plny pozitivnich referenci od turistu. Ambra fort je jednou z hlavnich pamatek v cele Indii, takovy indicky Karlstejn. Zjevem pripominala spanelskou Alhambru v Granade. Bohata vyzdoba, oblouky jako z pohadky 1000 a 1 noci a mraky bohatsich indickych turistu.
Typickou atrakci u pevnosti je projizdka na slonech. U pevnosti je vsak poradna turisticka prirazka, ale jelikoz jsem to slibil Stepance k Vanocum, Baba nam zaridil levnejsi projizdku na slonovi, ktery se vracel z sichty u pevnosti domu. Po riksach, vlacich, strese busu, jeepech, taxikach atd. jsme vyzkouseli dalsi mistni dopravni prostredek:o] Slon si na povel klekl a my jsme se po jeho tluste kuzi vytahli nahoru. Bylo to zvlastni slapat po nem, rikali jsme mu promin slone, ale asi mu to nevadilo. Na jeho hrbete byla ohradka, do ktere jsme sedli. Museli jsme se dobre drzet, kdyz se zvedal, musel postupne nejdriv na predni a pak na zadni. Jizda nemela chybu. Meli jsme krasny rozhled z tohoto 45leteho mamuta [dozivaji se jinak az 100ky let]. Nakonec nas Baba dovezl zpatky do centra Jaipuru. Srdecne jsme se rozloucili s Babou a pokracovali po svych. Tedy do astronomickeho komplexu Jantar Mantar, je pres 100 let stary a v Indii jsme podobne dumyslne obri stavby urcene pro pozorvani pohybu hvezd opravdu necekali. Nasledoval palac vetru Hawa Mahal, odkud zeny z bohatsich vrstev skrze zaluziova okna pozorovali deni na ulici. Centru Jaipuru se rika Ruzove mesto, podle budov, ktere jsou postavene z nacervanaleho kamene. Neco jako Toulouse ve Francii. Jsou zde siroke bulvary a mraky obchudku s remeslnickou vyrobou - rucne vysivane veci, stribro, sari, terakotove misy, ... Dohormady to cele s pevnostmi a hradbami tvori krasny komplex. Navic je tu cisto a moderni budovy, oproti Varanasi alfa a omega.
Behem vyletu do Agry a Jaipuru se nam v Indii oproti pocatecnimu soku z Varanasi a Biharu, ktery patri k nejchudsim castem, zacalo docela libit a asi nam bude Indie a mistni kuchyne doma chybet. Ted travime posledni dny v Dili a tesime se na cestu domu a na vsechny doma. Nevime jestli se jeste dostaneme na blog, ale behem Vanoc sem umistime odkaz na fotky.
Mejte se co nejlepe, posilame slunicko a dobrou naladu:o]
Stepi a Viki
neděle 12. prosince 2010
středa 8. prosince 2010
Rozlouceni s Nepalem a prejezd zpet do Indie
Ahoj vsem zpatky z Indie z Gorakhpuru,
posledni vikend v KTM jsme stravili v hotelu BDC Guest house u Swajabhu. Potkali jsme tam dva moc fajn kluky Matta z V.Britanie z Exeteru a Daniela z Bavorska. Matt se zivi hranim na mandolinu po anglickych svatbach a jako ucitel. Zdedil nejake penize a misto toho, aby je investoval do bydleni, jak chteli jeho rodice se rozhodl je prasknout do cestovani. Vyrazil vlakem z UK pres Rusko az do Lhasy. Daniel pracoval 8 let jako organizator veletrhu a rozhodl se vzit rocni volno a cestovat. Po Indii a Nepalu ho ceka jeste cely zbytek Asie. Je to vubec zajimavy, jaky lidi clovek takhle potka. S nasima dvema mesici jsme tu celkem zabari:o]
V sobotu vecer jsme vyrazili s Mattem na veceri do restaurace Tourist corner. Misto turistu tam bylo precpano mistnima - dobre znameni. Ceny byly dobre a jidlo jeste lepsi. Nebylo misto, tak jsme si prisedli jako uz mnohokrat k mistnim. Objednali jsme si Tongbu, tibetske pivo se zkvaseneho prosa, ktere jsme meli uz v Sikkimu v Tashidingu. Doleva se teplou vodou a je to v podstate never ending drink. Z mistnich se vyklubali moc fajn spolecnici a i presto, ze jejich anglictina byla omezena, jsme se cely vecer smali. Moc je potesilo, ze Matt mluvil pochvalne o Ghurkach. Jsou to nepalsti vojaci, kteri slouzi po celem svete a v UK maji cely regiment, jsou povazovani za elitni bojovniky a nekolik z nich hlida i anglickou kralovnu. Pouzivaji typicke zahnute noze, tzv. khukuri - obrazek muzete vygooglovat. Moc fajn vecer:o]
Dalsi den jsme meli zase skvely obed. V nasem hotelu probihala svatebni hostina a byli jsme take s Danielem pozvani. Potom jsme cele odpoledne povidali s Danielem na slunicku, ukazovali si fotky a slyseli spoustu zajimavych pribehu. Napr. ten, kdy se jeho kamarad asi pred dvaceti lety v Pokhare seznamil s majitelem hotylku Moonlight lodge, ktery v te dobe byl na pokraji krachu. Padli si do oka a on mu daroval 500usd na rozjeti bussinesu. Daniel ho navstivil pred nekolika tydny a chlapik ma dnes misto lodge obri Moon light resort a dalsi hotely. Ale porad si pamatuje na jeho kamarada z Nemecka a byl opravdu moc vdecny. Z hotelu se nam skoro nechtelo, ale rozloucili jsme se s klukama a vzali taxi do Thamelu, odkud jsme druhy den rano vyrazeli busem na indickou hranici.
Cesta byla prijemna, videli jsme jeste jednou z dalky Annapurny. Kolem 3ti jsme vystoupili a pokracovali local busem do Lumbini. Jeli jsme zpocatku na strese, nechteli jsme tam nechat bagly samotne a aby nam na nich sedeli Nepalci. Seznamili jsme se tam s Italem Pietrem, ktery pracuje jako sefkuchar u Lago di Garda a ma po sezone a cestuje. Potkali jsme se pak jeste dvakrat a za chvili spolu odjizidime smer Dili.
Lumbini je misto narozeni Buddhy a jedno z hlavnich turistickych mist Nepalu po Kathmandu a Himalajich. Je to vesnicka s hotely a obrim Buddha parkem s klastery prevazne jiznich buddhistu - Thajsko, Barma, Korea, atd. Dostali jsme tip, ze nejlepsi ubytko je v Korean temple. Ubytko bylo levne 250 i s jidlem, ale netusili jsme se ze tu jsou hodne prisna pravidla. Tedy: zadny alkohol, tanec, ale hlavne zadne spani pohromade. Stepanka v damskem pokoji a ja s Thajskym mnichem a dvema Cinany vedle. Bylo tam ale cisto, klidek a jidlo taky fajn. Jedna noc vsak stacila:o] Druhy den rano jsme si prosli park a misto narozeni Buddhy, opet hodne uklizene, dalo se sedet na trave, coz je tady opravdu luxus. Jsou tam zbytky stup a pilir ukazujici presne misto narozeni. Z templu se nam nejvic libil cinsky. Byl netradicni a na chvilku jsme si prisli jak v Cine. Velka socha Buddhy tu byla pekne vykrmena a koukala spokojene.
Viza nam koncila az o den dele, ale rozhodli jsme se radeji odjet do Indii drive. Clovek nikdy nevi, kde se zdrzi. To jak dlouho trva prejet 100km v Evrope je zhruba ctvrtinova az tretinova doba co v Asii. Vymenili jsme vsechny penize na indicke, nepalske se nesmi vyvazet a pesky presli hranici. Vzali jsme jeep do Gorakhpuru a divali se cestou na krasnou plochou krajinu a vsechny ty pestre barvy na sarich, autech, domech.. Musime rict, ze tentokrat uz Indiie nebyl takovy sok a docela se nam tu zase libi. Odpadku je tu vice nez v Nepalu, ale nejak nam to po te dobe asi uz neprijde. V Evrope si asi budem pripadat jak v raji. Kadopadne na to v jakych podminkach tady mistni ziji to berou hodne v pohode a chovaji se k sobe pekne. Obcas nas porad sice neunavne otravuji, ale nejsou agresivni.
Ted jsme u nadrazi v Gorakhpuru a za hodinku a pul nam jede nocni vlak do Dili. Meli bychom tam dojet v 6 rano, takze tam budem spis v 8:o] Na posledni tyden, ktery nam zbyva do odeltu chceme navstivit Taj Mahal a Jaipur a stravit pak zbytek casu v Dili.
Mejte se fajn a uzivejte snehu:o]
Viki a Stepi
posledni vikend v KTM jsme stravili v hotelu BDC Guest house u Swajabhu. Potkali jsme tam dva moc fajn kluky Matta z V.Britanie z Exeteru a Daniela z Bavorska. Matt se zivi hranim na mandolinu po anglickych svatbach a jako ucitel. Zdedil nejake penize a misto toho, aby je investoval do bydleni, jak chteli jeho rodice se rozhodl je prasknout do cestovani. Vyrazil vlakem z UK pres Rusko az do Lhasy. Daniel pracoval 8 let jako organizator veletrhu a rozhodl se vzit rocni volno a cestovat. Po Indii a Nepalu ho ceka jeste cely zbytek Asie. Je to vubec zajimavy, jaky lidi clovek takhle potka. S nasima dvema mesici jsme tu celkem zabari:o]
V sobotu vecer jsme vyrazili s Mattem na veceri do restaurace Tourist corner. Misto turistu tam bylo precpano mistnima - dobre znameni. Ceny byly dobre a jidlo jeste lepsi. Nebylo misto, tak jsme si prisedli jako uz mnohokrat k mistnim. Objednali jsme si Tongbu, tibetske pivo se zkvaseneho prosa, ktere jsme meli uz v Sikkimu v Tashidingu. Doleva se teplou vodou a je to v podstate never ending drink. Z mistnich se vyklubali moc fajn spolecnici a i presto, ze jejich anglictina byla omezena, jsme se cely vecer smali. Moc je potesilo, ze Matt mluvil pochvalne o Ghurkach. Jsou to nepalsti vojaci, kteri slouzi po celem svete a v UK maji cely regiment, jsou povazovani za elitni bojovniky a nekolik z nich hlida i anglickou kralovnu. Pouzivaji typicke zahnute noze, tzv. khukuri - obrazek muzete vygooglovat. Moc fajn vecer:o]
Dalsi den jsme meli zase skvely obed. V nasem hotelu probihala svatebni hostina a byli jsme take s Danielem pozvani. Potom jsme cele odpoledne povidali s Danielem na slunicku, ukazovali si fotky a slyseli spoustu zajimavych pribehu. Napr. ten, kdy se jeho kamarad asi pred dvaceti lety v Pokhare seznamil s majitelem hotylku Moonlight lodge, ktery v te dobe byl na pokraji krachu. Padli si do oka a on mu daroval 500usd na rozjeti bussinesu. Daniel ho navstivil pred nekolika tydny a chlapik ma dnes misto lodge obri Moon light resort a dalsi hotely. Ale porad si pamatuje na jeho kamarada z Nemecka a byl opravdu moc vdecny. Z hotelu se nam skoro nechtelo, ale rozloucili jsme se s klukama a vzali taxi do Thamelu, odkud jsme druhy den rano vyrazeli busem na indickou hranici.
Cesta byla prijemna, videli jsme jeste jednou z dalky Annapurny. Kolem 3ti jsme vystoupili a pokracovali local busem do Lumbini. Jeli jsme zpocatku na strese, nechteli jsme tam nechat bagly samotne a aby nam na nich sedeli Nepalci. Seznamili jsme se tam s Italem Pietrem, ktery pracuje jako sefkuchar u Lago di Garda a ma po sezone a cestuje. Potkali jsme se pak jeste dvakrat a za chvili spolu odjizidime smer Dili.
Lumbini je misto narozeni Buddhy a jedno z hlavnich turistickych mist Nepalu po Kathmandu a Himalajich. Je to vesnicka s hotely a obrim Buddha parkem s klastery prevazne jiznich buddhistu - Thajsko, Barma, Korea, atd. Dostali jsme tip, ze nejlepsi ubytko je v Korean temple. Ubytko bylo levne 250 i s jidlem, ale netusili jsme se ze tu jsou hodne prisna pravidla. Tedy: zadny alkohol, tanec, ale hlavne zadne spani pohromade. Stepanka v damskem pokoji a ja s Thajskym mnichem a dvema Cinany vedle. Bylo tam ale cisto, klidek a jidlo taky fajn. Jedna noc vsak stacila:o] Druhy den rano jsme si prosli park a misto narozeni Buddhy, opet hodne uklizene, dalo se sedet na trave, coz je tady opravdu luxus. Jsou tam zbytky stup a pilir ukazujici presne misto narozeni. Z templu se nam nejvic libil cinsky. Byl netradicni a na chvilku jsme si prisli jak v Cine. Velka socha Buddhy tu byla pekne vykrmena a koukala spokojene.
Viza nam koncila az o den dele, ale rozhodli jsme se radeji odjet do Indii drive. Clovek nikdy nevi, kde se zdrzi. To jak dlouho trva prejet 100km v Evrope je zhruba ctvrtinova az tretinova doba co v Asii. Vymenili jsme vsechny penize na indicke, nepalske se nesmi vyvazet a pesky presli hranici. Vzali jsme jeep do Gorakhpuru a divali se cestou na krasnou plochou krajinu a vsechny ty pestre barvy na sarich, autech, domech.. Musime rict, ze tentokrat uz Indiie nebyl takovy sok a docela se nam tu zase libi. Odpadku je tu vice nez v Nepalu, ale nejak nam to po te dobe asi uz neprijde. V Evrope si asi budem pripadat jak v raji. Kadopadne na to v jakych podminkach tady mistni ziji to berou hodne v pohode a chovaji se k sobe pekne. Obcas nas porad sice neunavne otravuji, ale nejsou agresivni.
Ted jsme u nadrazi v Gorakhpuru a za hodinku a pul nam jede nocni vlak do Dili. Meli bychom tam dojet v 6 rano, takze tam budem spis v 8:o] Na posledni tyden, ktery nam zbyva do odeltu chceme navstivit Taj Mahal a Jaipur a stravit pak zbytek casu v Dili.
Mejte se fajn a uzivejte snehu:o]
Viki a Stepi
sobota 4. prosince 2010
Pharping, rozlouceni s Maruskou a Helambu trek
Ahoj nasi verni ctenari:o]
Zdravime opet z Kathmandu. Od posledniho prispevku se toho udalo opravdu hodne. V Kathmandu pravidelne vypadava vecer proud a v horach pro zmenu nebyl net, tak jsme se moc neozyvali.
Z Boudy jsme vyrazili na vylet do Pharpingu, mista v kathandskem udoli, asi 1.5h od KTM. Po tech dvou tydnech ve meste to byla nadhera byt opet mimo ten ruch. Prosli jsme si okoli s krasnymi vyhledy a jeskynemi Guru rinpoceho a Zelene Tary a prespali v Ralo rinpoce guest house. Po navratu do KTM jsme stravili posledni dny s Maruskou. Potkali jsme cesky par Katu a Tomase, kteri momentalne ziji v Innsbrucku. Vzali jsme je do nasi oblibene K.K. family restaurant a moc fajn pokecali. Meli podobnou trasu jako my a vymenili jsme zkusenosti a zazitky.
V nedeli 28. rano jsme si dali posledni snidani s Maruskou a u Boudhnatu se rozloucili. Maruska odletla o den pozdeji a dorazila i se zavazadly pres Bangkok v poradku. V jedne cestovce rikali, ze jeji aerolinka Nepal airlines ztraci pravidelne zavazadla, ale nastesti se jim to tentokrat nepodarilo:o] Stravili jsme s Maruskou 6 tydnu a byl to moc fajn cas. Na cestovani a po Asii to plati dvojnasob potrebuje clovek partaky na ktery se muze spolehout a se kteryma si rozumi:o] A to jsme meli.
Na trek jsme vyrazili nejprve busem do Melamchi bazaru. Dal se nejelo, tak jsme sli pesky 6km do Talamarangu. Uz cestou byli krasne vyhledy na hory a terasovita policka. U guest house jsme potkali Kanadana, ktery se vracel po trech tydnech z Langtangu. Dal nam tipy na ubytko a znal Dominika Haska a dalsi hokejisty. Druhy den rano jsme se konecne dohrabali do Thimbu. To je vesnicka na konci sveta, posledni zastavka busu. Dal se pokracuje pesky. Rovnez se tam preklada zbozi na zada nosicu, ktere pak putuje dale do vesnicek v horach. Naklady jsou obrovske, mimimalne 50kg. Brambory, pivo, kameni na stavby, cement, cukety, ryzi, atd. Nosici si na nepalske pomery vydelavaji docela slusne, nahoru cca 5h chuze s prevysenim 1km 500rupek, dolu 300, deleno 4 na KC. Je to obdivuhodna prace, ale nezavidime jim. Z jejich tvari nebylo poznat jeslti jim je 30 nebo 50. Vsichni chodili s predklonenou hlavou, ikdyz nic nenesli. Zbozi se upevnuje tak, ze se pod pytel da lano a jeho druhy konec je na cele nosice.
Na zacatku jsme se v Thimbu zamotali a vysli trochu zbytecne poradny kopec s nasimi narvanymi krosnami. Znaceni je minimalni a ani u mistnich clovek casto nezjisti cestu. Nakonec jsme ji nasli a odpoledne jsme dorazili k Milarepa gumbe, ktera stoji u Milarepovy jeskyne. Prespali jsme tam v mistni lodgi a uzivali si krasny vzduch, vyhledy a klidek. Poprve poradne po KTM. Zustali jsme dve noci a dali si asi nejlepsi Dal bhat, ryzi s cockovou omackou a sabdzim, co jsme meli. Ve stredu brzy rano jsme pokracovali dal do Melamchigaonu. Nejprve pohodove kolem reky, pres lanove lavky ale pak strme asi 1.5h do kopce. Poradna makacka, ale cil stal za to. Melamchigaon lezi na nahorni plosine ve 2500m, maji tam skolu, hotylky a dokonce i communty shop, kde 50zisku jde na mistni help post [neco jako poliklinika se socialnim centrem dohromady]. Celkova atmosfera byla uzasna a rodinna. Meli jsme sto chuti tam prespat, ale rozhodli jsme se vzit to jeste do Tarkeghyangu. Tzn. sesli jsme opet do udoli do 2000m a vysli do 2750m uz za sera. Tuhle trasu davaji trekari tak za 2 dny:o] Ubytovali jsme se v mountain view lodge s nadhernym vyhledem na sestitisicovky Langtangu. Uzili jsme si teplou bucket shower a veceri u domacich v obyvaku. Ceny za jidlo byly az 4nasobne co dole ale bastili jsme o 106.
To nejlepsi z celeho Helambu treku nas cekalo ve ctvrtek rano. Vstali jsme kolem 6te, dali tsampu k snidani a vyrazili na Yangri peak, 3770m. Po 3 hodinach jsme se vyskrabali nahoru a prozivali jsme trekarsky orgasmus - vyhled byl jako v obrim amfiteatru, 180st hor kolem sebe. Na zapade Langtang, naproti nam Tibet, a na vychode hreben Mt. Everestu. Vse bez jedineho mracku, azuro. Dali jsme si na oslavu dansky luncheon meat, ktery jsme meli z KTM a prozivali druhy, tentokrat masovy orgasmus:o] Sesli jsme dolu, dali si predrazene nudle a vyrazili do Thimbu. Dosli jsme se setmenim a prespapli na ranni bus. Cesta byla narocna, ale o tom radeji az doma a ne pri jidle.
Ted se jeste loucime s KTM, spime v nahernem guest house a v pondeli razime smer Lumbini a ve stredu prekrocime hranici zpet do Indie.
Mejte se fajn a zase navidenou!
Viki a Stepi
Zdravime opet z Kathmandu. Od posledniho prispevku se toho udalo opravdu hodne. V Kathmandu pravidelne vypadava vecer proud a v horach pro zmenu nebyl net, tak jsme se moc neozyvali.
Z Boudy jsme vyrazili na vylet do Pharpingu, mista v kathandskem udoli, asi 1.5h od KTM. Po tech dvou tydnech ve meste to byla nadhera byt opet mimo ten ruch. Prosli jsme si okoli s krasnymi vyhledy a jeskynemi Guru rinpoceho a Zelene Tary a prespali v Ralo rinpoce guest house. Po navratu do KTM jsme stravili posledni dny s Maruskou. Potkali jsme cesky par Katu a Tomase, kteri momentalne ziji v Innsbrucku. Vzali jsme je do nasi oblibene K.K. family restaurant a moc fajn pokecali. Meli podobnou trasu jako my a vymenili jsme zkusenosti a zazitky.
V nedeli 28. rano jsme si dali posledni snidani s Maruskou a u Boudhnatu se rozloucili. Maruska odletla o den pozdeji a dorazila i se zavazadly pres Bangkok v poradku. V jedne cestovce rikali, ze jeji aerolinka Nepal airlines ztraci pravidelne zavazadla, ale nastesti se jim to tentokrat nepodarilo:o] Stravili jsme s Maruskou 6 tydnu a byl to moc fajn cas. Na cestovani a po Asii to plati dvojnasob potrebuje clovek partaky na ktery se muze spolehout a se kteryma si rozumi:o] A to jsme meli.
Na trek jsme vyrazili nejprve busem do Melamchi bazaru. Dal se nejelo, tak jsme sli pesky 6km do Talamarangu. Uz cestou byli krasne vyhledy na hory a terasovita policka. U guest house jsme potkali Kanadana, ktery se vracel po trech tydnech z Langtangu. Dal nam tipy na ubytko a znal Dominika Haska a dalsi hokejisty. Druhy den rano jsme se konecne dohrabali do Thimbu. To je vesnicka na konci sveta, posledni zastavka busu. Dal se pokracuje pesky. Rovnez se tam preklada zbozi na zada nosicu, ktere pak putuje dale do vesnicek v horach. Naklady jsou obrovske, mimimalne 50kg. Brambory, pivo, kameni na stavby, cement, cukety, ryzi, atd. Nosici si na nepalske pomery vydelavaji docela slusne, nahoru cca 5h chuze s prevysenim 1km 500rupek, dolu 300, deleno 4 na KC. Je to obdivuhodna prace, ale nezavidime jim. Z jejich tvari nebylo poznat jeslti jim je 30 nebo 50. Vsichni chodili s predklonenou hlavou, ikdyz nic nenesli. Zbozi se upevnuje tak, ze se pod pytel da lano a jeho druhy konec je na cele nosice.
Na zacatku jsme se v Thimbu zamotali a vysli trochu zbytecne poradny kopec s nasimi narvanymi krosnami. Znaceni je minimalni a ani u mistnich clovek casto nezjisti cestu. Nakonec jsme ji nasli a odpoledne jsme dorazili k Milarepa gumbe, ktera stoji u Milarepovy jeskyne. Prespali jsme tam v mistni lodgi a uzivali si krasny vzduch, vyhledy a klidek. Poprve poradne po KTM. Zustali jsme dve noci a dali si asi nejlepsi Dal bhat, ryzi s cockovou omackou a sabdzim, co jsme meli. Ve stredu brzy rano jsme pokracovali dal do Melamchigaonu. Nejprve pohodove kolem reky, pres lanove lavky ale pak strme asi 1.5h do kopce. Poradna makacka, ale cil stal za to. Melamchigaon lezi na nahorni plosine ve 2500m, maji tam skolu, hotylky a dokonce i communty shop, kde 50zisku jde na mistni help post [neco jako poliklinika se socialnim centrem dohromady]. Celkova atmosfera byla uzasna a rodinna. Meli jsme sto chuti tam prespat, ale rozhodli jsme se vzit to jeste do Tarkeghyangu. Tzn. sesli jsme opet do udoli do 2000m a vysli do 2750m uz za sera. Tuhle trasu davaji trekari tak za 2 dny:o] Ubytovali jsme se v mountain view lodge s nadhernym vyhledem na sestitisicovky Langtangu. Uzili jsme si teplou bucket shower a veceri u domacich v obyvaku. Ceny za jidlo byly az 4nasobne co dole ale bastili jsme o 106.
To nejlepsi z celeho Helambu treku nas cekalo ve ctvrtek rano. Vstali jsme kolem 6te, dali tsampu k snidani a vyrazili na Yangri peak, 3770m. Po 3 hodinach jsme se vyskrabali nahoru a prozivali jsme trekarsky orgasmus - vyhled byl jako v obrim amfiteatru, 180st hor kolem sebe. Na zapade Langtang, naproti nam Tibet, a na vychode hreben Mt. Everestu. Vse bez jedineho mracku, azuro. Dali jsme si na oslavu dansky luncheon meat, ktery jsme meli z KTM a prozivali druhy, tentokrat masovy orgasmus:o] Sesli jsme dolu, dali si predrazene nudle a vyrazili do Thimbu. Dosli jsme se setmenim a prespapli na ranni bus. Cesta byla narocna, ale o tom radeji az doma a ne pri jidle.
Ted se jeste loucime s KTM, spime v nahernem guest house a v pondeli razime smer Lumbini a ve stredu prekrocime hranici zpet do Indie.
Mejte se fajn a zase navidenou!
Viki a Stepi
středa 24. listopadu 2010
Kathmandu - Boudhanath neboli Bouda:o]
Ahoj nasi verni ctenari:o]
zdravime vas vsechny po dlooooouhe dobe. Premistili jsme se do ctvrti Boudhanath na vychode KTM. Centrem ctvrti je jedna z nejvetsich stup na svete Bodnath. Okolo ktere se soustreduje veskere deni, obchody restaurace a klastery. Jedna se o jedno z nejvyznamejsich center Tibetanu mimo jejich zemi. Je tu velka mistni komunita, Tibetane vsech vekovych kategorii chodi denodenne kolem stupy, toci mlynky, delaji poklony, ... Je tu moc prijemna atmosfera. Narozdil od ostatnich ctvrti je tu cisteji, nebehaji tu po ulicich kravy {ikdyz oproti Indii jich tu celkove moc neni}, citime se tu hodne fajn. A proto jsme se rozhodli uz pred tydne zakotvit prave tady az do odletu Marusky, t.j. 29.11 a naseho odjezu na trek.
Ubytovani jsme chytli paradne. Bydlime v jednom malem klastere s malymi mnisky. Je tu hodne rodinna atmosfera, mnisci nam rano pred sestou vytrubuji pudzi a recituji texty. Je to moc fajn a za dobrou cenu a cca 10min ke stupe. Co se tyka ubytovani, tak jsme do ted bydleli prevazne v hotelech za cca 300rupek [deleno 3.8 na kc]. Jsou tu samozrejme i lepsi ubytovani, ale snazime se setrit a nepotrebujem zbytecny luxus.
Spocetli jsme, ze jsme na cestach uz pres mesic. Tzn. dosla nam [bohuzel] slivovice, ale dneska jsme ji nahradili mistnim rumem, dosel nam taky cesky toaletak, tak kupujem jejich drahy, ale temer pruhledny. Na mistni zpusob utirani [tzn. kyblik s vodou a prava ruka] jsme jeste nenajeli a asi ani nenajedem:o] Take mame za sebou prvni prujmik - zrovna potom, co nam dosla posledni kapka slivky:o]
Behem toho casu jsme projeli temer cele KTM. Jezdime mistni mestskou, mikrobusy znacky toyota, do kterych se vejde asi petkrat tolik lidi nez je jejich kapacita. Je to ale levne a uz se orientujeme v linkach. Vlastne tu zadne nejsou, vzdycky je misto, kde se schazi lide a pomocnik ridice, ktery zaroven kasiruje lidi, vykrikuje kam se prave jede. Nase destinace je tedy "bouda, bouda, jorbati, bouda, bouda..."! Za tu dobu jsme stihli Svajambhu, velkou stupu a dominantu mesta a spoustou opic, ktere behaji vsude po sochach buddhu, hledaji si navzajem blechy, rvou se obcas mezi sebou a zerou rejzi, kterou tam hazi hinduiste. Dalsim mistem byl Pasupatinath. Nejposvatnejsi misto hinduistu v KTM. Byla to takova vzpominka na Indii a Varanasi:o] nechteli jsme platit extra drahy vstup 500rupek, tak jsme to vzali lesem pres pohrebiste-chude tu pohrbivaji do zeme a bohati si mohou dovolit koupit drahe drevo, spalit sve pribuzne na ghatech a popel hodit do reky. Mistni "posvatna" reka byla opravdu lahodna... Ghaty byly ale opet pusobive a silne misto. min od nich jsme navstivili i jeskyni Tilopy a Naropy.
V mezicase jsme take vyrazili do druheho nejnavstevovanejsiho mista Nepalu do Pokhary, ktera je vychozim bodem pro treky kolem Annapuren. Trek ale zabere dva tydny a tolik casu jsme nemeli. Pujdeme kratsi variantu v nemene krasnem Langtangu. Do Pokhary jsme vyrazili tentokrat jiz turistickym busem. Tzn. bez slepic, s kvalitnim perovanim a bez jumpingu. Vyhledy z Pokhary berou dech. Masiv Annapuren se spicatou horou, ktere prezdivaji Matterhorn Nepalu nemely chybu.
Ted si musime uzit posledni dny s Maruskou nez odleti. Zitra se chystame do Pharphingu na jednu noc. Do ted jsme take hodne chodili po nakupech darku. Tady v Boude jsou hlavne remeslnne vyrobky a veci v tibetskem stylu plus suvenyry. V Patanu zase umelecke vyrobky, v Thamelu outdoorove veci. Trochu jsme provetrali penezenku, ale mame kupu darku na Vanoce. Jen to jeste odvezt:o]
Mejte se vsichni moc pekne. Zkusime se ozvat pred trekem, kam razime o vikendu.
Stepi, Maruska, Viki
zdravime vas vsechny po dlooooouhe dobe. Premistili jsme se do ctvrti Boudhanath na vychode KTM. Centrem ctvrti je jedna z nejvetsich stup na svete Bodnath. Okolo ktere se soustreduje veskere deni, obchody restaurace a klastery. Jedna se o jedno z nejvyznamejsich center Tibetanu mimo jejich zemi. Je tu velka mistni komunita, Tibetane vsech vekovych kategorii chodi denodenne kolem stupy, toci mlynky, delaji poklony, ... Je tu moc prijemna atmosfera. Narozdil od ostatnich ctvrti je tu cisteji, nebehaji tu po ulicich kravy {ikdyz oproti Indii jich tu celkove moc neni}, citime se tu hodne fajn. A proto jsme se rozhodli uz pred tydne zakotvit prave tady az do odletu Marusky, t.j. 29.11 a naseho odjezu na trek.
Ubytovani jsme chytli paradne. Bydlime v jednom malem klastere s malymi mnisky. Je tu hodne rodinna atmosfera, mnisci nam rano pred sestou vytrubuji pudzi a recituji texty. Je to moc fajn a za dobrou cenu a cca 10min ke stupe. Co se tyka ubytovani, tak jsme do ted bydleli prevazne v hotelech za cca 300rupek [deleno 3.8 na kc]. Jsou tu samozrejme i lepsi ubytovani, ale snazime se setrit a nepotrebujem zbytecny luxus.
Spocetli jsme, ze jsme na cestach uz pres mesic. Tzn. dosla nam [bohuzel] slivovice, ale dneska jsme ji nahradili mistnim rumem, dosel nam taky cesky toaletak, tak kupujem jejich drahy, ale temer pruhledny. Na mistni zpusob utirani [tzn. kyblik s vodou a prava ruka] jsme jeste nenajeli a asi ani nenajedem:o] Take mame za sebou prvni prujmik - zrovna potom, co nam dosla posledni kapka slivky:o]
Behem toho casu jsme projeli temer cele KTM. Jezdime mistni mestskou, mikrobusy znacky toyota, do kterych se vejde asi petkrat tolik lidi nez je jejich kapacita. Je to ale levne a uz se orientujeme v linkach. Vlastne tu zadne nejsou, vzdycky je misto, kde se schazi lide a pomocnik ridice, ktery zaroven kasiruje lidi, vykrikuje kam se prave jede. Nase destinace je tedy "bouda, bouda, jorbati, bouda, bouda..."! Za tu dobu jsme stihli Svajambhu, velkou stupu a dominantu mesta a spoustou opic, ktere behaji vsude po sochach buddhu, hledaji si navzajem blechy, rvou se obcas mezi sebou a zerou rejzi, kterou tam hazi hinduiste. Dalsim mistem byl Pasupatinath. Nejposvatnejsi misto hinduistu v KTM. Byla to takova vzpominka na Indii a Varanasi:o] nechteli jsme platit extra drahy vstup 500rupek, tak jsme to vzali lesem pres pohrebiste-chude tu pohrbivaji do zeme a bohati si mohou dovolit koupit drahe drevo, spalit sve pribuzne na ghatech a popel hodit do reky. Mistni "posvatna" reka byla opravdu lahodna... Ghaty byly ale opet pusobive a silne misto. min od nich jsme navstivili i jeskyni Tilopy a Naropy.
V mezicase jsme take vyrazili do druheho nejnavstevovanejsiho mista Nepalu do Pokhary, ktera je vychozim bodem pro treky kolem Annapuren. Trek ale zabere dva tydny a tolik casu jsme nemeli. Pujdeme kratsi variantu v nemene krasnem Langtangu. Do Pokhary jsme vyrazili tentokrat jiz turistickym busem. Tzn. bez slepic, s kvalitnim perovanim a bez jumpingu. Vyhledy z Pokhary berou dech. Masiv Annapuren se spicatou horou, ktere prezdivaji Matterhorn Nepalu nemely chybu.
Ted si musime uzit posledni dny s Maruskou nez odleti. Zitra se chystame do Pharphingu na jednu noc. Do ted jsme take hodne chodili po nakupech darku. Tady v Boude jsou hlavne remeslnne vyrobky a veci v tibetskem stylu plus suvenyry. V Patanu zase umelecke vyrobky, v Thamelu outdoorove veci. Trochu jsme provetrali penezenku, ale mame kupu darku na Vanoce. Jen to jeste odvezt:o]
Mejte se vsichni moc pekne. Zkusime se ozvat pred trekem, kam razime o vikendu.
Stepi, Maruska, Viki
sobota 13. listopadu 2010
kathmandu
Ahoj vsem, zdravime podruhe z Kathmandu.
Mame za sebou pobyt v turisticke ctvrti Thamel a prohlidku centra mesta. Thamel je v podstate ghetto plne turistu a od okolniho mesta se lisi snad uplne vsim. Je tady spoustu kavarnicek, baru, diskotek, pekaren-maji tu dokonce francouzske bagety a dasli vymozenosti, za ktere se samozrejme pekne plati. Je tu i spousta outdoorovych obchodu s pravym a hlavne falsovanym zbozim z Ciny. Znacku North Face, ktera stoji v Evrope tisice, tady nosi i cykloriksari a taxikari. Thamel pekne zije, byli jsme ubytovany pobliz music baru a kazdy vecer jsme cekali az v 11 prestane hrat ziva hudba. Ale fajn zmena po pobytu v horach a v Indii.
Po dvou nocich jsme se presunuli do Patanu. To je stare mesto a jeho centrum je na seznamu Unesco. Libilo se nam tu mnohem vic nez v centru Kathmandu. Neni to tu tak prelidnene a centrum, tzv. Durbar square pripomina asijsky Montmartre. Spousta obchudku s umenim, soskami, bizuterii, obrazy, kavarnicky, atd. Uzivame si mistni jidlo [zatim bez bublifuku, zasveceni vedi o co jde:o].
Mozna jen neco malo o jidle: Nejcasteji se tu ji momo, tasticky plnene masem nebo zeleninou s chili omackou. Dale smazene nudle chowmein se zeleninou, tibetska nudlova polevka thugpa, ktera je hodne vydatna, vsemozne placky, smazene puri a pecene chapati. Ryze se zeleninou a dalem-husta cockova polevko-omacka. Ochutnali jsme take mistni sladkosti. Nejlepsi jsou mistni kolbihova kolecka, neco jako churros ve Spanelsku a smazene krupave spletence. Rano si delame tsampu, tibetska obdoba nasi spaldove kase. Jime tu hodne banany, protoze nikdy nevite, cim byly omyte jablka nebo dalsi neloupana zelenina. Ta nam tady trochu chybi. Zato pres banany a susenky jsme experti.
Je vtipne jak se zmenil nas pristup k jidlu. Na zacatku v Indii jsme si rikali, to je hruza, to bych nedal do pusy. Ted rikame, to jsme este neochutnali, to jsme si jeste nedali, .. :o] Jime vetsinou v poulicnich obcerstvenich s mistnima. Je to nejjistejsi, jidlo udelaji primo pred nami a za dobrou cenu. Obed, napr jedna porce momo je 7-8kc, omelta s chili paprickami a cibulkou na 13kc atd.. caj je za 2.50, mimochodem vybornej a silnej. Jidelny vybirame podle toho, kde ji hodne mistnich.
Dneska se presuneme do ctvrti Boudha, kde se chceme ubytovat na delsi dobu a delat odtud vylety do okoli Kathmandu. Je tu porad co objevovat a navstevovat.
Mejte se zatim fajn a zase priste
Viki, Stepi, Maruska
Mame za sebou pobyt v turisticke ctvrti Thamel a prohlidku centra mesta. Thamel je v podstate ghetto plne turistu a od okolniho mesta se lisi snad uplne vsim. Je tady spoustu kavarnicek, baru, diskotek, pekaren-maji tu dokonce francouzske bagety a dasli vymozenosti, za ktere se samozrejme pekne plati. Je tu i spousta outdoorovych obchodu s pravym a hlavne falsovanym zbozim z Ciny. Znacku North Face, ktera stoji v Evrope tisice, tady nosi i cykloriksari a taxikari. Thamel pekne zije, byli jsme ubytovany pobliz music baru a kazdy vecer jsme cekali az v 11 prestane hrat ziva hudba. Ale fajn zmena po pobytu v horach a v Indii.
Po dvou nocich jsme se presunuli do Patanu. To je stare mesto a jeho centrum je na seznamu Unesco. Libilo se nam tu mnohem vic nez v centru Kathmandu. Neni to tu tak prelidnene a centrum, tzv. Durbar square pripomina asijsky Montmartre. Spousta obchudku s umenim, soskami, bizuterii, obrazy, kavarnicky, atd. Uzivame si mistni jidlo [zatim bez bublifuku, zasveceni vedi o co jde:o].
Mozna jen neco malo o jidle: Nejcasteji se tu ji momo, tasticky plnene masem nebo zeleninou s chili omackou. Dale smazene nudle chowmein se zeleninou, tibetska nudlova polevka thugpa, ktera je hodne vydatna, vsemozne placky, smazene puri a pecene chapati. Ryze se zeleninou a dalem-husta cockova polevko-omacka. Ochutnali jsme take mistni sladkosti. Nejlepsi jsou mistni kolbihova kolecka, neco jako churros ve Spanelsku a smazene krupave spletence. Rano si delame tsampu, tibetska obdoba nasi spaldove kase. Jime tu hodne banany, protoze nikdy nevite, cim byly omyte jablka nebo dalsi neloupana zelenina. Ta nam tady trochu chybi. Zato pres banany a susenky jsme experti.
Je vtipne jak se zmenil nas pristup k jidlu. Na zacatku v Indii jsme si rikali, to je hruza, to bych nedal do pusy. Ted rikame, to jsme este neochutnali, to jsme si jeste nedali, .. :o] Jime vetsinou v poulicnich obcerstvenich s mistnima. Je to nejjistejsi, jidlo udelaji primo pred nami a za dobrou cenu. Obed, napr jedna porce momo je 7-8kc, omelta s chili paprickami a cibulkou na 13kc atd.. caj je za 2.50, mimochodem vybornej a silnej. Jidelny vybirame podle toho, kde ji hodne mistnich.
Dneska se presuneme do ctvrti Boudha, kde se chceme ubytovat na delsi dobu a delat odtud vylety do okoli Kathmandu. Je tu porad co objevovat a navstevovat.
Mejte se zatim fajn a zase priste
Viki, Stepi, Maruska
čtvrtek 11. listopadu 2010
sikkim a kathmandu
Po delsi dobe jsme opet na netu, uz v Kathmandu. V Sikkimu v horach moc prilezitosti nebylo, ale jinak tam bylo paradne.
Z Pellingu jsme dale pokracovali k jezeru Kechopari. Majitel hotelu nam domluvil jeep. Mel dojet ve 2 odpoledne. Zasli jsme tedy mezitim do hotelu Garuda a objednali si obed. Bylo asi jedna a najednou pribehl majitel hotelu, ten prijemny Ind z Bombeje a rika, ze jeep uz je tady. Narychlo jsme dobehli do kuchyne, kde nam dali ryzi do pytliku a dal, mistni cockovou polevku do esusu a sedli do jeepu. Cekalo se na nas asi 10 min, ale nikdo se nezlobil. Lidi v Asii jsou v tomhle zlaty. Mozna akorat ve mestech je vetsi spech. V jeepu nas jelo celkem 18. Pro deti se tu nekupuje listek a jezdi na kline. Kdyz jich ma rodic vic, tak je proste rozda ostatnim. Auta jsou tu opravdu vyuzita, jezdi se na strese, obcas se nekdo povesi zezadu jako pavouk a jen se popoveze. Obcas take nekde dostane na klin krabici, jeepy plni funkci posty a dhl v jednom.
U Kechopari jsme se ubytovali u Pally. To je 84lety chlapik, ktery zije 20 min nad jezerem. Jde se tam pesky do kopce a nevede tam zadna silnice. Jeho hotylek je drevena chatka. Nejvetsi vymozenost byla elektrika, ktera obcas vypadavala. Sprcha byla mistni, tzn. kybl a mensi kyblik na polevani. Na prani byla i tepla. Palla a jeho rodina nas moc pekne uvitali a celou dobu i hostili. Na svuj vek je to neuveritelne vitalni. Stravil cas s dalajlamou jako jeho osobni kuchar a procestoval kus sveta. Nyni zije nad jezerem a spolu s nim i jeho 11 deti. Nejmladsi bylo asi 8let. V noci bylo uz hodne chladno a natahli jsme na sebe vsechno co jsme meli. Rano v 6 nas cekal teply caj a skvele mistni jidlo. Chodili jsme na lehci tury po okoli a dolu k jezeru. Videli jsme nekolik jeskyni, kde meditoval Milarepa, Tilopa i Naropa, Guru rinpoce a jeskyni Zelene Tary. Posledni vecer jsme se presunuli do hotelu dolu. Byli jsme se podivat k jezeru za tmy, kdyz uz tam nehluceli davy indickych turistu a byl to krasny zazitek, na hladine se delali bublinky, vypadalo to jako by se varilo.
V Indii prave probihal mistni svatek Diwali, neco jako indicke vanoce. Sedeli jsme na balkone dreveneho hotelu a pozorovali destitky doma vyrobenych lampicek [knot v oleji] jak plapolaji na drevenem zabradli. Hotel nakonec neshorel a my mohli pokracovat pesky smer Yuksom. Na posledni cast cesty jsme stopli turisticky jeep. Obchodnik z Bombeje vzal Marusku a vsechny nase batohy. Potkali jsme se s nim potom jeste v mistni restauraci. Pracoval pro SAP a jezdil pravidelne do Evropy, nedavno byl v Praze a nejvic se mu libil vyhled z Petrina. Potkali jsme take Sodje, 27leteho pruvodce, ktery se prave vracel na svatky domu. Meli jsme stejnou cestu a pronajali si cely jeep do Tashidingu. Doporucil na moc fajn ubytovani na kopci primo u klastera. Majitele hotylku byli vsak pryc. Vydali jsme se za nimi a nasledoval nezapomenutelny vecer. Vsichni sedeli u jeskyne Guru rinpoceho pod klasterem. Probihala tu velka oslava. Jeden z mnichu ten den ukoncil rocni meditaci v jeskyni. Jeho otec pozval vsechny zname. Mistni nas pozvali ke stolu. Sel s nami i Sodji. Dostali jsme mistni pivo cang - jsou to zkvasena nejspis horcicna nebo jahlova seminka. Podava se to v dutem bambusovem pulitru s brckem. Doleva se teplou vodou, az 5x. Nazvali jsme to nekonecna sklenice a uzivali si to spolu s mistnim jidlem. Po dlouhe dobe jsme ochutnali i maso, hovezi s cili. V asii nevedou lednicky a kdyz se clovek podiva na mistni vyhubla zvirata, tak ani nema chut. Pozdeji doslo na zpev. Nejprve nepalske songy od mistich a potom nas poprosili, at taky zazpivame. Nejvetsi uspech melo Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodnany za tleskani mistnich.
Pobyt v Tashidingu byl moc fajn a pokracovali jsme do Siliguri. Pri vystupu z jeepu se stala vtipna prihoda. Maruska sepri nandavani krosny tak rozmachla, ze se ji podarilo shodit mistni hinduistickou kaplicku. Na zem se vysypali obrazky, svicky a dalsi obsah. Navis se trochu rozkrapla. Cekali jsme ukamenovani, ale mistni se zacali smat, Maruska velmi omlouvat, ale vsechno dobre dopadlo. Nacpanym busem jsme pokracovali do Kakharvity. Je to hranicni prechod do Nepalu. Dojeli jsme za tmy a vyridili viza. Hned u policejni stanice jsme potkali majitele jednoho hotelu, kam jsme se dotrmaceli. Zajistil nam i listky na rani bus.
Vyjizdelo se ve 4 rano. Zamkli jsme si bagly na strese a prikryli je radeji igelitem. Hned jak se bus rozjel nam bylo jasne, ze tohle bude poradna jizda. Jelikoz jsme koupili listky na posledni chvili, sedeli jsme na posledni petce, v Nepalu oficialne sestce, v realite sedmicce:o] Bus toho uz hodne pamatoval a silnice taky. Behem obdobi destu tady cesty dostanou zabrat. Kazdou chvili jsme nadskakovali o nekolik desitek cm nad sedacku a letali do vsech smeru. Mistni se na tyto velke skoky vylozene tesili a pokazde se hrozne smali. Po par hodinach jsme si zvykli. Stavelo se cestou u mistnich moterestu. Zastavky byly pomerne kratke. Jednim okem jsme pozorovali autobus a druhym talir. Jidlo bylo vyborne. Jako vzdy ryze a dal mistni cockova polevka plus pecena cizrna, spenat, bramoborve sabdzi. Obdivovali jsme ridicie, ktery to celou dobu odridil sam a cestujici, kteri stali. Jizda trvala 16hodin. Jeste je treba zminit mistni presonal busu, krome ridice jede chlapik, co vybira penize a pomocnik. To byl mladej kluk, co myl sklo a hazel bagly na strechu. Po dobu jizdi sedel na strese a signalizaci piskanim, bouchanim a tleskanim upozornoval jestli je prave silnice volna na predjeti nebo ne. Nejezi se tu nastesti moc rychle a behem jizdy jsme se citili bezpecne. Bylo fajn, ze jsme na doporuceni jeli pres den. Pres noc je to pry nebezpecnejsi a stava se vetsina nehod. Po 16ti hodinach jsme cely uskakany a nevyspaly dorazili do Kathmandu, kde jsme zacali shanet hotel. Nechali jsme se dovezt taxikem do Thamelu - turisticka ctvrt, kde to vypada jako v Evrope. Hodne turistu, skoro vice nez mistnich lidi, hodne hotelu, ceny jsou natazeny, ale nasli jsme levny hostel primo v centru Thamelu a vyborne si odpocinuli.
Kathmandu je pomerne zive mesto, je toho tady a v okoli hodne k videni a urcite tu stravime delsi cas. Urcite se ozveme. Mejte se moc pekne a zatim ahoj:o]
ps: zde je odkaz na skolu, kterou jsme navstivili v Bodhgaje: www.bodhgaya.at.tt
Z Pellingu jsme dale pokracovali k jezeru Kechopari. Majitel hotelu nam domluvil jeep. Mel dojet ve 2 odpoledne. Zasli jsme tedy mezitim do hotelu Garuda a objednali si obed. Bylo asi jedna a najednou pribehl majitel hotelu, ten prijemny Ind z Bombeje a rika, ze jeep uz je tady. Narychlo jsme dobehli do kuchyne, kde nam dali ryzi do pytliku a dal, mistni cockovou polevku do esusu a sedli do jeepu. Cekalo se na nas asi 10 min, ale nikdo se nezlobil. Lidi v Asii jsou v tomhle zlaty. Mozna akorat ve mestech je vetsi spech. V jeepu nas jelo celkem 18. Pro deti se tu nekupuje listek a jezdi na kline. Kdyz jich ma rodic vic, tak je proste rozda ostatnim. Auta jsou tu opravdu vyuzita, jezdi se na strese, obcas se nekdo povesi zezadu jako pavouk a jen se popoveze. Obcas take nekde dostane na klin krabici, jeepy plni funkci posty a dhl v jednom.
U Kechopari jsme se ubytovali u Pally. To je 84lety chlapik, ktery zije 20 min nad jezerem. Jde se tam pesky do kopce a nevede tam zadna silnice. Jeho hotylek je drevena chatka. Nejvetsi vymozenost byla elektrika, ktera obcas vypadavala. Sprcha byla mistni, tzn. kybl a mensi kyblik na polevani. Na prani byla i tepla. Palla a jeho rodina nas moc pekne uvitali a celou dobu i hostili. Na svuj vek je to neuveritelne vitalni. Stravil cas s dalajlamou jako jeho osobni kuchar a procestoval kus sveta. Nyni zije nad jezerem a spolu s nim i jeho 11 deti. Nejmladsi bylo asi 8let. V noci bylo uz hodne chladno a natahli jsme na sebe vsechno co jsme meli. Rano v 6 nas cekal teply caj a skvele mistni jidlo. Chodili jsme na lehci tury po okoli a dolu k jezeru. Videli jsme nekolik jeskyni, kde meditoval Milarepa, Tilopa i Naropa, Guru rinpoce a jeskyni Zelene Tary. Posledni vecer jsme se presunuli do hotelu dolu. Byli jsme se podivat k jezeru za tmy, kdyz uz tam nehluceli davy indickych turistu a byl to krasny zazitek, na hladine se delali bublinky, vypadalo to jako by se varilo.
V Indii prave probihal mistni svatek Diwali, neco jako indicke vanoce. Sedeli jsme na balkone dreveneho hotelu a pozorovali destitky doma vyrobenych lampicek [knot v oleji] jak plapolaji na drevenem zabradli. Hotel nakonec neshorel a my mohli pokracovat pesky smer Yuksom. Na posledni cast cesty jsme stopli turisticky jeep. Obchodnik z Bombeje vzal Marusku a vsechny nase batohy. Potkali jsme se s nim potom jeste v mistni restauraci. Pracoval pro SAP a jezdil pravidelne do Evropy, nedavno byl v Praze a nejvic se mu libil vyhled z Petrina. Potkali jsme take Sodje, 27leteho pruvodce, ktery se prave vracel na svatky domu. Meli jsme stejnou cestu a pronajali si cely jeep do Tashidingu. Doporucil na moc fajn ubytovani na kopci primo u klastera. Majitele hotylku byli vsak pryc. Vydali jsme se za nimi a nasledoval nezapomenutelny vecer. Vsichni sedeli u jeskyne Guru rinpoceho pod klasterem. Probihala tu velka oslava. Jeden z mnichu ten den ukoncil rocni meditaci v jeskyni. Jeho otec pozval vsechny zname. Mistni nas pozvali ke stolu. Sel s nami i Sodji. Dostali jsme mistni pivo cang - jsou to zkvasena nejspis horcicna nebo jahlova seminka. Podava se to v dutem bambusovem pulitru s brckem. Doleva se teplou vodou, az 5x. Nazvali jsme to nekonecna sklenice a uzivali si to spolu s mistnim jidlem. Po dlouhe dobe jsme ochutnali i maso, hovezi s cili. V asii nevedou lednicky a kdyz se clovek podiva na mistni vyhubla zvirata, tak ani nema chut. Pozdeji doslo na zpev. Nejprve nepalske songy od mistich a potom nas poprosili, at taky zazpivame. Nejvetsi uspech melo Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodnany za tleskani mistnich.
Pobyt v Tashidingu byl moc fajn a pokracovali jsme do Siliguri. Pri vystupu z jeepu se stala vtipna prihoda. Maruska sepri nandavani krosny tak rozmachla, ze se ji podarilo shodit mistni hinduistickou kaplicku. Na zem se vysypali obrazky, svicky a dalsi obsah. Navis se trochu rozkrapla. Cekali jsme ukamenovani, ale mistni se zacali smat, Maruska velmi omlouvat, ale vsechno dobre dopadlo. Nacpanym busem jsme pokracovali do Kakharvity. Je to hranicni prechod do Nepalu. Dojeli jsme za tmy a vyridili viza. Hned u policejni stanice jsme potkali majitele jednoho hotelu, kam jsme se dotrmaceli. Zajistil nam i listky na rani bus.
Vyjizdelo se ve 4 rano. Zamkli jsme si bagly na strese a prikryli je radeji igelitem. Hned jak se bus rozjel nam bylo jasne, ze tohle bude poradna jizda. Jelikoz jsme koupili listky na posledni chvili, sedeli jsme na posledni petce, v Nepalu oficialne sestce, v realite sedmicce:o] Bus toho uz hodne pamatoval a silnice taky. Behem obdobi destu tady cesty dostanou zabrat. Kazdou chvili jsme nadskakovali o nekolik desitek cm nad sedacku a letali do vsech smeru. Mistni se na tyto velke skoky vylozene tesili a pokazde se hrozne smali. Po par hodinach jsme si zvykli. Stavelo se cestou u mistnich moterestu. Zastavky byly pomerne kratke. Jednim okem jsme pozorovali autobus a druhym talir. Jidlo bylo vyborne. Jako vzdy ryze a dal mistni cockova polevka plus pecena cizrna, spenat, bramoborve sabdzi. Obdivovali jsme ridicie, ktery to celou dobu odridil sam a cestujici, kteri stali. Jizda trvala 16hodin. Jeste je treba zminit mistni presonal busu, krome ridice jede chlapik, co vybira penize a pomocnik. To byl mladej kluk, co myl sklo a hazel bagly na strechu. Po dobu jizdi sedel na strese a signalizaci piskanim, bouchanim a tleskanim upozornoval jestli je prave silnice volna na predjeti nebo ne. Nejezi se tu nastesti moc rychle a behem jizdy jsme se citili bezpecne. Bylo fajn, ze jsme na doporuceni jeli pres den. Pres noc je to pry nebezpecnejsi a stava se vetsina nehod. Po 16ti hodinach jsme cely uskakany a nevyspaly dorazili do Kathmandu, kde jsme zacali shanet hotel. Nechali jsme se dovezt taxikem do Thamelu - turisticka ctvrt, kde to vypada jako v Evrope. Hodne turistu, skoro vice nez mistnich lidi, hodne hotelu, ceny jsou natazeny, ale nasli jsme levny hostel primo v centru Thamelu a vyborne si odpocinuli.
Kathmandu je pomerne zive mesto, je toho tady a v okoli hodne k videni a urcite tu stravime delsi cas. Urcite se ozveme. Mejte se moc pekne a zatim ahoj:o]
ps: zde je odkaz na skolu, kterou jsme navstivili v Bodhgaje: www.bodhgaya.at.tt
úterý 2. listopadu 2010
Sikkim - Rumtek a Pelling
Ahoj vsem ze Sikkimu!
Z Gangtoku, hlavniho mesta Sikkimu jsme se vydali do Rumteku. Cestou na autobusak-stanici jeepu jsme vzali taxi a potom jeep. Doprava mezi mesty je zajistena jeepy. Jsou to vetsinou velke auta, predevsim indicka znacka Tata nebo japonske vozy. Vejde se tam celkem 10 pasazeru a ridic. Ve predu dve sedacky-ty jsou nejpohodlnejsi a je tam nejvic mista a vzadu sou namackly dvakrat 4 lidi. Cesty tu jsou pomerne hrbate a zvlaste do Rumteku to hodne drnaclo. Rovna je tu akorat mistni Higway, ktera je neco jako cesta u nas nekde na vesnici.
Rumtek je vesnicka v horach naproti Gangtoku, kde se nachazi jeden z nejznamejsich klasteru v Sikkimu. Dorazili jsme vecer a narychlo sehnali nejlepsi ubytovani za celou dobu naseho cestovani. U Tibetanu v hotelu Sungay. Levne, ciste, s teplou vodou a usmevavymi kucharkami, ktere varily supr jidlo. Rozhodli jsme se zustat dele. Myslim, ze pri delsim cestovani to chce obcas orazit a dat si mensi dovcu. Pekne jsme si to uzili, prosli si okoli i samotny klaster. Je to dnes uz turisticke misto a mnisi tu pripominaji reklamu na mobily. Porad volaji pripadne hraji fotbal, dole na internetu sedi u facebooku nebo koukaji na lehci erotiku:o] Klaster jako takovy je ale silne misto. Videli jsme hlavni gompu i horni mistnost se stupou s ostatky 16.Karmapy. Paradne jsme tu dobili baterky.
Dneska rano jsme si privstali a v 6 jsme vyrazili na cestu do Pellingu. Stmiva se tu totiz pomerne brzy, po 5te je tma a vyplati se vyuzit den rano. Pro space jako jsem ja to je zmena:o] Chvili jsme cekali na jeep, stopli prvni co jel kolem a jeli smer Gangtok a odtud do Jorgthtangu a smer Pelling. Prvni trasa byla ocistec. Chlapik za nami chrchlal a holka pred nami zvejkala a delala bubliny tempem asi 100 za minutu a do toho stihala jeste mlaskat jak 3i leta. V Jorgthangu jsme zaskocili na obed. Chtelo se nam na wc, chlapik nas vzal do horniho patra, do domacnosti a videli jsme tam i jak se pripravuje mistni specialita momo. To bylo fajn. Chvatali jsme abychom stihli dalsi jeep v 12.30, ale funguje tu india time, takze se jelo az v 1nu. Zato tahle cesta byla moc prijemna. Krasne vyhledy-hory, udoli, vodopady, reky a hlavne moc fajn spolucestujici. Ucitel, ktery nam vypravel hodne o zivote v Sikkimu, jak zde v lete 4 mesice v kuse prsi a ridic se svou manzelkou nam pousteli mistni hity.
Nechali jsme se vysadit 2km pred Pellingem a stihli jeste nejstarsi klaster v Sikkimu, Pemajangtse. Moc pekny, tri patra, v tom nejvyssim byla asi 3m vysoka 3d mandala, krasna vyzdoba. V Pellingu bydlime v hotelu Kailash u prijemneho Inda z Kalkaty. Bydlime v prepoctu za 50Kc za dvouluzak. Trochu slabsi kvalita, ale do zitra to staci navic s teplou vodou, takze skoro Hilton:o] Vecer jsme se prosli po Pellingu. Chteli jsme si koupit lahvinku vina. V Indii je castecna prohibice a alkohol se da koupit jen v off licence shopech. Pani ale nebyla moc prijemna a mela tezkou vysokohorskou prirazku. Zustavame tedy u nasi slivovice a sasovice-to je bylinej liker, co Marusce namichal jeji manzel Sasa.
Tesime se na zitra ke Kecopari lake. Doufame, ze chytnem jeep. Dole nam rekli, ze to nebude problem a je tu pravidelne spojeni. Tady jsme se ale dovedeli, ze jeep jezdi jen zezdola. Tak uvidime, nejak odjedem, ikdyby to melo byt na jakovi:o] S informacema je to tu obcas vtipny.
Mejte se fajn, a az zas bude net tak navidenou. Mozna to nebude hned.
Viki, Stepi, Maruska
Z Gangtoku, hlavniho mesta Sikkimu jsme se vydali do Rumteku. Cestou na autobusak-stanici jeepu jsme vzali taxi a potom jeep. Doprava mezi mesty je zajistena jeepy. Jsou to vetsinou velke auta, predevsim indicka znacka Tata nebo japonske vozy. Vejde se tam celkem 10 pasazeru a ridic. Ve predu dve sedacky-ty jsou nejpohodlnejsi a je tam nejvic mista a vzadu sou namackly dvakrat 4 lidi. Cesty tu jsou pomerne hrbate a zvlaste do Rumteku to hodne drnaclo. Rovna je tu akorat mistni Higway, ktera je neco jako cesta u nas nekde na vesnici.
Rumtek je vesnicka v horach naproti Gangtoku, kde se nachazi jeden z nejznamejsich klasteru v Sikkimu. Dorazili jsme vecer a narychlo sehnali nejlepsi ubytovani za celou dobu naseho cestovani. U Tibetanu v hotelu Sungay. Levne, ciste, s teplou vodou a usmevavymi kucharkami, ktere varily supr jidlo. Rozhodli jsme se zustat dele. Myslim, ze pri delsim cestovani to chce obcas orazit a dat si mensi dovcu. Pekne jsme si to uzili, prosli si okoli i samotny klaster. Je to dnes uz turisticke misto a mnisi tu pripominaji reklamu na mobily. Porad volaji pripadne hraji fotbal, dole na internetu sedi u facebooku nebo koukaji na lehci erotiku:o] Klaster jako takovy je ale silne misto. Videli jsme hlavni gompu i horni mistnost se stupou s ostatky 16.Karmapy. Paradne jsme tu dobili baterky.
Dneska rano jsme si privstali a v 6 jsme vyrazili na cestu do Pellingu. Stmiva se tu totiz pomerne brzy, po 5te je tma a vyplati se vyuzit den rano. Pro space jako jsem ja to je zmena:o] Chvili jsme cekali na jeep, stopli prvni co jel kolem a jeli smer Gangtok a odtud do Jorgthtangu a smer Pelling. Prvni trasa byla ocistec. Chlapik za nami chrchlal a holka pred nami zvejkala a delala bubliny tempem asi 100 za minutu a do toho stihala jeste mlaskat jak 3i leta. V Jorgthangu jsme zaskocili na obed. Chtelo se nam na wc, chlapik nas vzal do horniho patra, do domacnosti a videli jsme tam i jak se pripravuje mistni specialita momo. To bylo fajn. Chvatali jsme abychom stihli dalsi jeep v 12.30, ale funguje tu india time, takze se jelo az v 1nu. Zato tahle cesta byla moc prijemna. Krasne vyhledy-hory, udoli, vodopady, reky a hlavne moc fajn spolucestujici. Ucitel, ktery nam vypravel hodne o zivote v Sikkimu, jak zde v lete 4 mesice v kuse prsi a ridic se svou manzelkou nam pousteli mistni hity.
Nechali jsme se vysadit 2km pred Pellingem a stihli jeste nejstarsi klaster v Sikkimu, Pemajangtse. Moc pekny, tri patra, v tom nejvyssim byla asi 3m vysoka 3d mandala, krasna vyzdoba. V Pellingu bydlime v hotelu Kailash u prijemneho Inda z Kalkaty. Bydlime v prepoctu za 50Kc za dvouluzak. Trochu slabsi kvalita, ale do zitra to staci navic s teplou vodou, takze skoro Hilton:o] Vecer jsme se prosli po Pellingu. Chteli jsme si koupit lahvinku vina. V Indii je castecna prohibice a alkohol se da koupit jen v off licence shopech. Pani ale nebyla moc prijemna a mela tezkou vysokohorskou prirazku. Zustavame tedy u nasi slivovice a sasovice-to je bylinej liker, co Marusce namichal jeji manzel Sasa.
Tesime se na zitra ke Kecopari lake. Doufame, ze chytnem jeep. Dole nam rekli, ze to nebude problem a je tu pravidelne spojeni. Tady jsme se ale dovedeli, ze jeep jezdi jen zezdola. Tak uvidime, nejak odjedem, ikdyby to melo byt na jakovi:o] S informacema je to tu obcas vtipny.
Mejte se fajn, a az zas bude net tak navidenou. Mozna to nebude hned.
Viki, Stepi, Maruska
sobota 30. října 2010
Darjeeling-Gangtok
Ahoj ze Sikkimu!!
Vcera jsme si uzili prohlidku Darjeelingu. Bylo tam moc pekne, porad si pripadame jak v raji, po tom zmatku a spine tam dole.
Potom, co jsme vyridili viza jsme se vydali cestou nad cajovymi plantazemi do Himalajskeho institutu a Himalajske zoo. Je to v jednom objektu asi 3km od centra mesta. Zoo je jedina na svete, kde je k videni tibetsky vlk. Vypada trochu jako husky. Meli tam taky cervenou pandu, leoparda a tygry. Indicky turisti na ne hulakali, aby si je vyfotili. Hulakaj mimochodem vsude. Vcera jsem je dosel sprdnout, kdyz rvali na celej hotel. Himalajskej institut je muzeum, na jehoz zalozeni se podilel Serpa Tenzig Norgay, chlapik, co vylezl jako prvni na Everest s Hillarym. Je tam pohrbeny a ma tam vysokou sochu. Uvnitr je pekny a veliky 3d model celych Himalaji, vybava horolezcu od primitivnich lan a rukavic az po dnesni hitech bundy a cepiny. U tech starsich veci nas az mrazilo, s cim tam lidi vylezli. Klobouk dolu. Mezi odznacky ruznych horolezeckych klubu byl i prazsky. Akorat nas meli zarazene pod Nemeckem.
Cestou z muzea jsme sesli dolu plantazemi do Happy tea valley. Probihala akorat sklizen a zensky s nusema na zadech sbirali ty nejzralejsi listky. Jak z fotek, moc krasny. Dole byla tovarna, ktera se dala navstivit. Chopil se nas mistni guide a sli jsme dovnitr. Vetsi show nez tovarna byl ale pan pruvodce. Z jeho anglictiny jsme chytali cca 5procent. To tady neni vyjimka, ikdyz je treba rict, ze Indie a Sikkim jsou pro cestovatele idealni, vzdycky se najde nekdo kdo mluvi anglicky a spousta ceduli na nadrazich apod je v aj. Pan pruvodce byl ale navic velmi arogantni a choval se jak general. Rikali jsme mu nejdrif, ze nemame moc casu a ze nam staci jen to probehnout. Porad mlel tou svou hatmatilkou a vubec nereagoval na nase dotazy k vyrobe caje. V pulce jsme se sebrali a dali se na cestu k vychodu. Neurcite nam u vychodu naznacoval, ze mu mame zaplati, podaval jsem mu 10ti rupku, ale nechtel. Potom za nami jeste kus dobeh a rikal si opet o honorar. Opet ale neurcite a nezminil ani castku. Dostal 10tku a sli jsme. Komunikace je tu nekdy holt tezsi. Ale za tenhle vykon jsme nemeli chut davat vic.
Prosli jsme zbytek mesta vcetne klasteru Bhutia Basti, kde jsou nadherne sochy Guru rinpoceho a dalsich buddhu. Chteli jsme si v knihkupectvi koupit zivotopis Guru rinpoceho, ktery je de facto mistnim patronem. Ale nikde ho nemeli, pry je out of print, vsechen rozebrany.
Rano jsme nastoupili do jeepu a spolu s dalsimi 7mi pasazery vyrazili do Sikkimu. Ted piseme z Gangtoku a zamirime do Rumteku a dal k jezeru Kecopari lake. Nevime, jak to tam bude s netem, tak se mozna chvili neozvem. Nemejte ale strach, mame se fajn a uzivame si to tu.
Maruska, Viki, Stepanka
Vcera jsme si uzili prohlidku Darjeelingu. Bylo tam moc pekne, porad si pripadame jak v raji, po tom zmatku a spine tam dole.
Potom, co jsme vyridili viza jsme se vydali cestou nad cajovymi plantazemi do Himalajskeho institutu a Himalajske zoo. Je to v jednom objektu asi 3km od centra mesta. Zoo je jedina na svete, kde je k videni tibetsky vlk. Vypada trochu jako husky. Meli tam taky cervenou pandu, leoparda a tygry. Indicky turisti na ne hulakali, aby si je vyfotili. Hulakaj mimochodem vsude. Vcera jsem je dosel sprdnout, kdyz rvali na celej hotel. Himalajskej institut je muzeum, na jehoz zalozeni se podilel Serpa Tenzig Norgay, chlapik, co vylezl jako prvni na Everest s Hillarym. Je tam pohrbeny a ma tam vysokou sochu. Uvnitr je pekny a veliky 3d model celych Himalaji, vybava horolezcu od primitivnich lan a rukavic az po dnesni hitech bundy a cepiny. U tech starsich veci nas az mrazilo, s cim tam lidi vylezli. Klobouk dolu. Mezi odznacky ruznych horolezeckych klubu byl i prazsky. Akorat nas meli zarazene pod Nemeckem.
Cestou z muzea jsme sesli dolu plantazemi do Happy tea valley. Probihala akorat sklizen a zensky s nusema na zadech sbirali ty nejzralejsi listky. Jak z fotek, moc krasny. Dole byla tovarna, ktera se dala navstivit. Chopil se nas mistni guide a sli jsme dovnitr. Vetsi show nez tovarna byl ale pan pruvodce. Z jeho anglictiny jsme chytali cca 5procent. To tady neni vyjimka, ikdyz je treba rict, ze Indie a Sikkim jsou pro cestovatele idealni, vzdycky se najde nekdo kdo mluvi anglicky a spousta ceduli na nadrazich apod je v aj. Pan pruvodce byl ale navic velmi arogantni a choval se jak general. Rikali jsme mu nejdrif, ze nemame moc casu a ze nam staci jen to probehnout. Porad mlel tou svou hatmatilkou a vubec nereagoval na nase dotazy k vyrobe caje. V pulce jsme se sebrali a dali se na cestu k vychodu. Neurcite nam u vychodu naznacoval, ze mu mame zaplati, podaval jsem mu 10ti rupku, ale nechtel. Potom za nami jeste kus dobeh a rikal si opet o honorar. Opet ale neurcite a nezminil ani castku. Dostal 10tku a sli jsme. Komunikace je tu nekdy holt tezsi. Ale za tenhle vykon jsme nemeli chut davat vic.
Prosli jsme zbytek mesta vcetne klasteru Bhutia Basti, kde jsou nadherne sochy Guru rinpoceho a dalsich buddhu. Chteli jsme si v knihkupectvi koupit zivotopis Guru rinpoceho, ktery je de facto mistnim patronem. Ale nikde ho nemeli, pry je out of print, vsechen rozebrany.
Rano jsme nastoupili do jeepu a spolu s dalsimi 7mi pasazery vyrazili do Sikkimu. Ted piseme z Gangtoku a zamirime do Rumteku a dal k jezeru Kecopari lake. Nevime, jak to tam bude s netem, tak se mozna chvili neozvem. Nemejte ale strach, mame se fajn a uzivame si to tu.
Maruska, Viki, Stepanka
pátek 29. října 2010
Cesta z Bodgayi do Darjeelingu
Zdravime vas opet po delsi dobe:-],
ve stredu 27.rijna jsme se vydali z Bodgayi primo do Patny, a to luxusnim super rozdrcanym autobusem..Opravdu zazitek a jen za 60 rupek:-)). Bodgaya byla skvelym mistem pro odpocinek, s Mahabodha templem, se stromem, pod kterym dosahl Buddha osviceni a vubec...uplne jsme dobili baterky a energy na cestu. Cestou autobusem jsme bzli zase v cikanove...chatrce, prach, troubeni, dopravni zacpy...a to az do Patny, kam jsme dorazili vecer v 7h a odtud nam v 11h vecer jel opet vlak sleeper. Patna se nachazi stale v nejchudsim state Indie, v Biharu, a bylo to opravdu videt i na ulicich. Zase zebraci, deti s miminem a natahujou ruku, neustale hllo, hello, nabizeni autoriksy atd...Klasika.Co nas ale nejvic prekvapilo, jak vsichni tak okate cumi!! Nebylo jim vubec blby kolem nas udela doslova kolecko a proste blbe cumet, jak treba jen pijeme vodu, nebo se mazeme repelentem, nebo jime bananz na adrazity jo! Trochu jsme se prosli na mistnim zivem trhu a sedli na nadrazi, kde jsme pockali na vlak. I kzyz jsme byli ve skupince ostatnich cizincu, kteri take mirili do New shiliguri (uplne obklopeni cumilama), bylo to docela napeti az do posledni chvile. Nerozumime hindi hlaseni, ani na tabuli se nas vlak neobjevoval, takze jsme se ptali vsech moznych zamestnancu drah - jedn nas posilal na platform 1, druhz na 2. Vlak mel samozrejme zpozdeni, ale minutu predtim nas kdosi poslal na nastupiste 3, kam jsme statsne nastoupili do vagonu, vzhadali si nase mista a pripili si slivkou na stasnou cestu :-)) Nevim jako pro ostatani, ale ja si tady pekne bouram sve koncepty o dochvilnosti a organizovanosti veci :-))). Pro me je to adrenalin do posledni chvile..
Cesta vlakem byla docela fajn, az na ty rozdavace caje, kteri uz od 4h od rana nabizeli"caj, caj, caj, caj, caaaaaaj" a rvali na cele kolo, takze museli zabrat az spunty do usi.
Nekdy kolem 13h jsme dorazili do New Jaipalguri, coz je mesto v Zapadnim Bengalsku, kde uz prece jenom bzlo videt, ze se blizime k Darjeelingu a Sikkimu. Mesto pomerne ciste, nadrazi take pekne, ale stejne porad cmoudikov. Sehnali jsme sharovany dzip do Darjeelingu za 100 rupek a vydali se na 3,5hod cestu do hor. Jak jsme stoupali nahoru, priibyvalo vic zelene, cajovych plantazi, malych barevnych domecku a hlavne...hodne moc prijemnch lidi, kteri nam uz trochu pripominali Nepalce. Cesta byla docela dlouha a cim vice jsme stoupali, tim vice bylo zima a stmivalo se, ale...ty panoramata!! Konecne hory, po kterych se nam tam dole tak styskalo!! Jeli jsme cestou pres Sonadu, kde je moc krasny klaster Kalu Rinpocheho, pak do Kursuangu a konecne jsme dorazili za tmz do Darjeelingu, jupiiiii!:-)) Dlouha cesta az z Bodgayi, takze jsme se poptali po nejlevnejsim ubztku a zacali splhat nahoru do kopce k TV vezi, kde mel byt Youth hostel. Chlapik nas chtel opet natahnout, ale Viki usmlouval cenu na 220 za pokoj, takze jsme byli radi, ze jsme radi. Ted tady zacina sezonu, takze se ceny pohybuji 400 a vys.
Darjeeling je opravdu fajn misto v horach. Lidi na vas tolik nepokrikuji, nesnazi se vam nabidnout prvni posledni, neotravuji a za celou dnesni prochazku mestem jsme videli snad jen 2 zebraky, kteri se sem dostali snad nahodou na strese dzipu, protoze i mistni podminkz jsou pomerne drsne pro zebraky. Jsme asi 2150m nad morem, prijemne ochazeni po tom paraku dole. Kraj je ciostejsi a bohatsi, coz je videt i na mistnich detickach, ktere maji krasne uniformy, vsechny chodi pekne do skoly, kramky jsou oproti cmoudikove uklizene a lidi fakjt mili. Pro nas raj po tom vsem!!! A pry bude lespi lepe, se tesime:-))
Dnes jsme si byli vyridit viza do Sikkimu, opet bzrokracie, s pohyblivymi uredniimi hodinami, posilani z urad na urad, ale mame je! a zadarmo!!:-))) Mesto je jakobz na kopcci, s krasnym klasterem Bustia Busty a je zde take videt vliv Britu z 19.stoleti. Cajove plantaze vsude a hory v oparu. Parada. Tim, ze je to tu mnohem cistci, meli jsme premieru: prvni9 jidlo na ulici a VYBORNE!!
Uz musim koncit, ale zitra uz brzy ranop frcime do Sikkimu, do Gangtoku dzipem a do klastera Rumptek.
Mejte se moc fajn, uzijte si statni svatek!!
Stepanka, Viki, Maruska
ve stredu 27.rijna jsme se vydali z Bodgayi primo do Patny, a to luxusnim super rozdrcanym autobusem..Opravdu zazitek a jen za 60 rupek:-)). Bodgaya byla skvelym mistem pro odpocinek, s Mahabodha templem, se stromem, pod kterym dosahl Buddha osviceni a vubec...uplne jsme dobili baterky a energy na cestu. Cestou autobusem jsme bzli zase v cikanove...chatrce, prach, troubeni, dopravni zacpy...a to az do Patny, kam jsme dorazili vecer v 7h a odtud nam v 11h vecer jel opet vlak sleeper. Patna se nachazi stale v nejchudsim state Indie, v Biharu, a bylo to opravdu videt i na ulicich. Zase zebraci, deti s miminem a natahujou ruku, neustale hllo, hello, nabizeni autoriksy atd...Klasika.Co nas ale nejvic prekvapilo, jak vsichni tak okate cumi!! Nebylo jim vubec blby kolem nas udela doslova kolecko a proste blbe cumet, jak treba jen pijeme vodu, nebo se mazeme repelentem, nebo jime bananz na adrazity jo! Trochu jsme se prosli na mistnim zivem trhu a sedli na nadrazi, kde jsme pockali na vlak. I kzyz jsme byli ve skupince ostatnich cizincu, kteri take mirili do New shiliguri (uplne obklopeni cumilama), bylo to docela napeti az do posledni chvile. Nerozumime hindi hlaseni, ani na tabuli se nas vlak neobjevoval, takze jsme se ptali vsech moznych zamestnancu drah - jedn nas posilal na platform 1, druhz na 2. Vlak mel samozrejme zpozdeni, ale minutu predtim nas kdosi poslal na nastupiste 3, kam jsme statsne nastoupili do vagonu, vzhadali si nase mista a pripili si slivkou na stasnou cestu :-)) Nevim jako pro ostatani, ale ja si tady pekne bouram sve koncepty o dochvilnosti a organizovanosti veci :-))). Pro me je to adrenalin do posledni chvile..
Cesta vlakem byla docela fajn, az na ty rozdavace caje, kteri uz od 4h od rana nabizeli"caj, caj, caj, caj, caaaaaaj" a rvali na cele kolo, takze museli zabrat az spunty do usi.
Nekdy kolem 13h jsme dorazili do New Jaipalguri, coz je mesto v Zapadnim Bengalsku, kde uz prece jenom bzlo videt, ze se blizime k Darjeelingu a Sikkimu. Mesto pomerne ciste, nadrazi take pekne, ale stejne porad cmoudikov. Sehnali jsme sharovany dzip do Darjeelingu za 100 rupek a vydali se na 3,5hod cestu do hor. Jak jsme stoupali nahoru, priibyvalo vic zelene, cajovych plantazi, malych barevnych domecku a hlavne...hodne moc prijemnch lidi, kteri nam uz trochu pripominali Nepalce. Cesta byla docela dlouha a cim vice jsme stoupali, tim vice bylo zima a stmivalo se, ale...ty panoramata!! Konecne hory, po kterych se nam tam dole tak styskalo!! Jeli jsme cestou pres Sonadu, kde je moc krasny klaster Kalu Rinpocheho, pak do Kursuangu a konecne jsme dorazili za tmz do Darjeelingu, jupiiiii!:-)) Dlouha cesta az z Bodgayi, takze jsme se poptali po nejlevnejsim ubztku a zacali splhat nahoru do kopce k TV vezi, kde mel byt Youth hostel. Chlapik nas chtel opet natahnout, ale Viki usmlouval cenu na 220 za pokoj, takze jsme byli radi, ze jsme radi. Ted tady zacina sezonu, takze se ceny pohybuji 400 a vys.
Darjeeling je opravdu fajn misto v horach. Lidi na vas tolik nepokrikuji, nesnazi se vam nabidnout prvni posledni, neotravuji a za celou dnesni prochazku mestem jsme videli snad jen 2 zebraky, kteri se sem dostali snad nahodou na strese dzipu, protoze i mistni podminkz jsou pomerne drsne pro zebraky. Jsme asi 2150m nad morem, prijemne ochazeni po tom paraku dole. Kraj je ciostejsi a bohatsi, coz je videt i na mistnich detickach, ktere maji krasne uniformy, vsechny chodi pekne do skoly, kramky jsou oproti cmoudikove uklizene a lidi fakjt mili. Pro nas raj po tom vsem!!! A pry bude lespi lepe, se tesime:-))
Dnes jsme si byli vyridit viza do Sikkimu, opet bzrokracie, s pohyblivymi uredniimi hodinami, posilani z urad na urad, ale mame je! a zadarmo!!:-))) Mesto je jakobz na kopcci, s krasnym klasterem Bustia Busty a je zde take videt vliv Britu z 19.stoleti. Cajove plantaze vsude a hory v oparu. Parada. Tim, ze je to tu mnohem cistci, meli jsme premieru: prvni9 jidlo na ulici a VYBORNE!!
Uz musim koncit, ale zitra uz brzy ranop frcime do Sikkimu, do Gangtoku dzipem a do klastera Rumptek.
Mejte se moc fajn, uzijte si statni svatek!!
Stepanka, Viki, Maruska
úterý 26. října 2010
Bodhgaya - dalsi dny
Ahoj z Bodhgaje:]
Predem musim vyzdvihnout, jak krasne je tady v porovnani s predchozimy misty, obzvlaste s Varanasi. Vsichni kamaradi rikali, ze tu bude krasne a jeste vetsi klidek a raj ma byt Sikkim, horske kralovstvi, kam vyrazime zitra. Vypada to tedy, ze tu spinavejsi cast Indie mame za sebou. Tech par dni uplne stacilo. Ale nelitujem toho. Byla to neopakovatelna zkusenost a zazitek. Clovek si pak opravdu vazi toho, kde jsme se narodili a kde zijem. V porovnani s Indii zijem v raji.
Bodhgaja je misto, kde pred 2500 Buddha dosahl osviceni a dnes nejdulezitejsi buddhisticke misto na svete. Je tu moc pekna klidna atmosfera a fajn lidi z celyho sveta. Potkavaji se tu mnisi ze Sri lanky, Barmy, Japonci, tibetsti mnisi, turisti ze Zapadu a spousty narodnosti. Kazda z buddhistickych tradic tu ma jeden nebo vice klasteru. Dneska jsme je obesli a videli napr. thajsky s obri zlatou spicatou sochou Buddhy, japonsky s nadhernymi kresbami a buclatym Buddhou nebo bhutansky, ktery se nam libil asi nejvic. Pred kazdym z nich je zastup zebraku. Nekteri z nich to maji jako povolani a zivi tim rodiny.
Vcera jsme spolu s Manuelou, Americankou z vlaku, ktera se nezavisle na nas ubytovala ve vedlejsim pokoji, vyrazili na vylet do jeskyne Mahakaly. Najmuli jsme riksu a vyjeli. Zacatek byl indicky standart, kdyz jsme ale sjeli z hlavni silnice na polnacku objevili jsme se v Africe. To nam to vsem asi nejvic pripomelo. Nic ubozejsiho jsme jeste nikdo nevideli. Chatrce z hliny, na zdech se susili kravi hovna-palivo, pulka lidi naboso nebo v papucich, ryzova pole-Manuela rikala, ze to je jak Vietnam. Ale vzhledem k te chudobe se lide chovali pratelsky a i v tech nejvetsich s.....ch chodili holky v pestrobarevnych sari. Krome scenky, kdy par mistnich dalo pres silnici klandr a ridic musel zaplatit par rupek za prujezd to bylo ok. My bychom jim nic nedali. Nastesti tu lidi nejsou agresivni a vsechno zustava u pokrikovani a drobnych podvudku, ale vzhledem k situaci se to da chapat. U jeskyne jsme museli jit pesky. Uvnitr nas hindousi nutili hodit penize do jejich kasicky-nechapu co tam dela, o celou jeskyni se staraji mnisi z Gelugpy, ale hodili jsme je do oficialniho donation boxu. Cestou z jeskyne se na nas nalepilo asi 10 deti. Po chvili to bylo opravdu otravne a museli jsme je odstrkovat, domluvy tu nepomahaji.
Dneska jsme se pak vydali na zajimavou exkurzi. Seznamili jsme se tu s chlapikem jmenem Balboo. Je moc fajn, je to obchodnik a ridi projekt vybudovani mistni skoly pro chude. Slyseli jsme pribehy o podvodech, kdy mistni kluci chteji prispet na ucebnice a podporit mistni skolu a knizky pak vrati zpet do knihupectvi. Uz jsme je tu taky potkali a kdyz nas zacli premlouvat a my rekli, ze tenhle trik zname, vyraz jejich tvare se viditelne zmeni. Tak jsme si rekli, ze pojedem, ale zadny penize davat nebudem. Jeli jsme asi 10 min za mesto na venkov. Byla zrovna poledni pauza a Balboo nas provedl tridami. 1. stupen, skolka i 2. stupen. Ve tridach byla pouze tabule - kus zdi nabarveny na cerno a to bylo vsechno. Deti sedeli rovnou na zemi, nektere na pytli od ryze. Nektere meli batoh, jine si prinesli uceni jen v igelitce. Ve 12 potom jeden capart zabusil kusem trubky do gongu-to bylo zvoneni a Babloo se zeptal Stepanky, jestli by nechtela jit ucit. Sli jsme do tridy s asi 20ti 10letymi detmi. Holky sedeli na pravo a kluci nalevo. Balboo detem predstavil Stepanku, meli mit zrovna anglictinu. Stepanka se do toho pustila a my koukali dverma. Nechala je cist stridave text o Japonsku z ucebnice a potom je zkousela z barev, ptala se jich kolik maji sourozencu - casto i 5 a vice, vypravela jim kde je Evropa. Detem se to moc libilo a me taky. Byli pozorne a vdecne. Nasledovala jeste jedna hodina a potom v pul 2he konec skoly. Rozdali jsme bombony od mamci, po kterych se slehla ihned zem. Po zvoneni se deti seradili venku a rikala se jeste hinduisticka modlitba. Pusobilo to prirozene a deti to kriceli co nejvic nahlas. Potom nas Balboo vzal zpatky. Vypravel nam mezi tim, jak zacal, s jednou tridou a postupne celou skolu rozsiruje, podporuje ho jeden Rakusan. Kdyz jsme dojeli zpet, tak jsme mu dali 300rupek na podporu skoly. Po tech vsech historkach jsme o tom premysleli, ale nemeli jsme zadne pochybnosti. Je to opravdu uprimnej clovek a idealista, sam ve skole uci, vsechny deti znal jmenem a at jsme se na to divali z jakeho koli pohledu nemohli jsme najit nic necisteho. Stravil s nami asi 3 hodiny casu a o zadne penize si sam ani jednou nerekl. Mel pouze zajem, jeslti bychom neznali nekoho, kdo by k nemu mohl jit ucit do skoly jako dobrovolnik. Slibli jsme ze se poptame mezi kamarady a byli bychom radi, kdybychom mu nekoho mohli najit. Klidne pry i na kratsi dobu, tyden az mesic by nebyl problem.
Asi ste si vsimli, ze od predposledniho prispevku se znacne zhorsilo nase vyjadrovani o Indech. Je to ale jednoduse kuli zkusenostem a tomu co tu kazdy den zazijem. Vetsina z nich je tady a na jinych mistech hodne neodbytna a turista je pro ne neco jako lovna zver, ktere doji penize. Nastesti ale nikdo neni agresivni, pouze mluvi a neco nam porad tlaci. Kdyz je to jednou, tak ok, ale kdyz je to pokazde, co vyjdem na ulici a sotva odezenem jednoho za chvili je tam dalsi je to otravne. Nastesti jsme uz prisli jak na to. Chce to byt malinko tvrdsi a ty nejvetsi dotirace pripadne lehce odstrcit, to pak rychle pochopi.
Zitra ve 2 razime do Patny a pak vlakem do Siliguri, tam budem ve ctvrtek ve 12. Je to indicka cast Himalaji a moc se tam tesime. Jinak se mame dobre a moc si to tu uzivame.
S a V a M
Predem musim vyzdvihnout, jak krasne je tady v porovnani s predchozimy misty, obzvlaste s Varanasi. Vsichni kamaradi rikali, ze tu bude krasne a jeste vetsi klidek a raj ma byt Sikkim, horske kralovstvi, kam vyrazime zitra. Vypada to tedy, ze tu spinavejsi cast Indie mame za sebou. Tech par dni uplne stacilo. Ale nelitujem toho. Byla to neopakovatelna zkusenost a zazitek. Clovek si pak opravdu vazi toho, kde jsme se narodili a kde zijem. V porovnani s Indii zijem v raji.
Bodhgaja je misto, kde pred 2500 Buddha dosahl osviceni a dnes nejdulezitejsi buddhisticke misto na svete. Je tu moc pekna klidna atmosfera a fajn lidi z celyho sveta. Potkavaji se tu mnisi ze Sri lanky, Barmy, Japonci, tibetsti mnisi, turisti ze Zapadu a spousty narodnosti. Kazda z buddhistickych tradic tu ma jeden nebo vice klasteru. Dneska jsme je obesli a videli napr. thajsky s obri zlatou spicatou sochou Buddhy, japonsky s nadhernymi kresbami a buclatym Buddhou nebo bhutansky, ktery se nam libil asi nejvic. Pred kazdym z nich je zastup zebraku. Nekteri z nich to maji jako povolani a zivi tim rodiny.
Vcera jsme spolu s Manuelou, Americankou z vlaku, ktera se nezavisle na nas ubytovala ve vedlejsim pokoji, vyrazili na vylet do jeskyne Mahakaly. Najmuli jsme riksu a vyjeli. Zacatek byl indicky standart, kdyz jsme ale sjeli z hlavni silnice na polnacku objevili jsme se v Africe. To nam to vsem asi nejvic pripomelo. Nic ubozejsiho jsme jeste nikdo nevideli. Chatrce z hliny, na zdech se susili kravi hovna-palivo, pulka lidi naboso nebo v papucich, ryzova pole-Manuela rikala, ze to je jak Vietnam. Ale vzhledem k te chudobe se lide chovali pratelsky a i v tech nejvetsich s.....ch chodili holky v pestrobarevnych sari. Krome scenky, kdy par mistnich dalo pres silnici klandr a ridic musel zaplatit par rupek za prujezd to bylo ok. My bychom jim nic nedali. Nastesti tu lidi nejsou agresivni a vsechno zustava u pokrikovani a drobnych podvudku, ale vzhledem k situaci se to da chapat. U jeskyne jsme museli jit pesky. Uvnitr nas hindousi nutili hodit penize do jejich kasicky-nechapu co tam dela, o celou jeskyni se staraji mnisi z Gelugpy, ale hodili jsme je do oficialniho donation boxu. Cestou z jeskyne se na nas nalepilo asi 10 deti. Po chvili to bylo opravdu otravne a museli jsme je odstrkovat, domluvy tu nepomahaji.
Dneska jsme se pak vydali na zajimavou exkurzi. Seznamili jsme se tu s chlapikem jmenem Balboo. Je moc fajn, je to obchodnik a ridi projekt vybudovani mistni skoly pro chude. Slyseli jsme pribehy o podvodech, kdy mistni kluci chteji prispet na ucebnice a podporit mistni skolu a knizky pak vrati zpet do knihupectvi. Uz jsme je tu taky potkali a kdyz nas zacli premlouvat a my rekli, ze tenhle trik zname, vyraz jejich tvare se viditelne zmeni. Tak jsme si rekli, ze pojedem, ale zadny penize davat nebudem. Jeli jsme asi 10 min za mesto na venkov. Byla zrovna poledni pauza a Balboo nas provedl tridami. 1. stupen, skolka i 2. stupen. Ve tridach byla pouze tabule - kus zdi nabarveny na cerno a to bylo vsechno. Deti sedeli rovnou na zemi, nektere na pytli od ryze. Nektere meli batoh, jine si prinesli uceni jen v igelitce. Ve 12 potom jeden capart zabusil kusem trubky do gongu-to bylo zvoneni a Babloo se zeptal Stepanky, jestli by nechtela jit ucit. Sli jsme do tridy s asi 20ti 10letymi detmi. Holky sedeli na pravo a kluci nalevo. Balboo detem predstavil Stepanku, meli mit zrovna anglictinu. Stepanka se do toho pustila a my koukali dverma. Nechala je cist stridave text o Japonsku z ucebnice a potom je zkousela z barev, ptala se jich kolik maji sourozencu - casto i 5 a vice, vypravela jim kde je Evropa. Detem se to moc libilo a me taky. Byli pozorne a vdecne. Nasledovala jeste jedna hodina a potom v pul 2he konec skoly. Rozdali jsme bombony od mamci, po kterych se slehla ihned zem. Po zvoneni se deti seradili venku a rikala se jeste hinduisticka modlitba. Pusobilo to prirozene a deti to kriceli co nejvic nahlas. Potom nas Balboo vzal zpatky. Vypravel nam mezi tim, jak zacal, s jednou tridou a postupne celou skolu rozsiruje, podporuje ho jeden Rakusan. Kdyz jsme dojeli zpet, tak jsme mu dali 300rupek na podporu skoly. Po tech vsech historkach jsme o tom premysleli, ale nemeli jsme zadne pochybnosti. Je to opravdu uprimnej clovek a idealista, sam ve skole uci, vsechny deti znal jmenem a at jsme se na to divali z jakeho koli pohledu nemohli jsme najit nic necisteho. Stravil s nami asi 3 hodiny casu a o zadne penize si sam ani jednou nerekl. Mel pouze zajem, jeslti bychom neznali nekoho, kdo by k nemu mohl jit ucit do skoly jako dobrovolnik. Slibli jsme ze se poptame mezi kamarady a byli bychom radi, kdybychom mu nekoho mohli najit. Klidne pry i na kratsi dobu, tyden az mesic by nebyl problem.
Asi ste si vsimli, ze od predposledniho prispevku se znacne zhorsilo nase vyjadrovani o Indech. Je to ale jednoduse kuli zkusenostem a tomu co tu kazdy den zazijem. Vetsina z nich je tady a na jinych mistech hodne neodbytna a turista je pro ne neco jako lovna zver, ktere doji penize. Nastesti ale nikdo neni agresivni, pouze mluvi a neco nam porad tlaci. Kdyz je to jednou, tak ok, ale kdyz je to pokazde, co vyjdem na ulici a sotva odezenem jednoho za chvili je tam dalsi je to otravne. Nastesti jsme uz prisli jak na to. Chce to byt malinko tvrdsi a ty nejvetsi dotirace pripadne lehce odstrcit, to pak rychle pochopi.
Zitra ve 2 razime do Patny a pak vlakem do Siliguri, tam budem ve ctvrtek ve 12. Je to indicka cast Himalaji a moc se tam tesime. Jinak se mame dobre a moc si to tu uzivame.
S a V a M
pondělí 25. října 2010
Varanasi a Bodgaya
Zdravime opet z Indie:]
Po tom, co jsme se naposled prihlasili na net, jsme se vydali metrem na nadrazi v Dili. Jedna mlada Indka prisla ke Stepance a rekla: Excuse me you are really beautiful. Bylo to nestrojeny a uprimny. Urcite jeden z tech peknych zazitku s domorodci, ty horsi meli nasledovat.
Cesta vlakem nebyla tak strasna, jak jsme cekali. Meli jsme horni postele, takze jsme si uzili i trochu soukromi a spali jsme celou noc. V kupe s nami jeli 3 cizinci, Australanka, Spanelka a Sved. Potkali se ten den a hlavne obe damy se hodne zamilovali do Indie, nazvali jsme je pracovne Indomilove:] Kdyz jsme rikali, ze Indie je spinava a plna sracek, tvrde nam odporovali, ze to neni prava Indie. Smali se, ze si zamykame batohy, ale my verime nasim kamaradum, kteri tu byli uz hodnekrat. Je opravdu tenky led mezi dobrosrdecnosti a vychytralosti Indu. Casto clovek na prvni pohled nepozna, jestli chteji opravdu pomoc, nebo jestli chteji usit nejakou boudu na cizince. Nicmene jsme se nesetkali s agresivitou nebo nekym, kdo by pusobil opravdu nebezpecne a z koho bychom meli strach. Jedna se tu spise o podvody a otravovani kohokoli, kdo ma bilou barvu pleti.
Prijezd do Varanasi byl indicky standart. Najmuli jsme riksu a vyrazili do Sarnathu, kde Buddha popre predal uceni. Bylo tam cisto a pekne. Pak jsme se presunuli do centra Varanasi a videli asi nejhustsi mesto naseho zivota. Mira Jachym rikal, ze Varanasi je peklo. Nejdriv se nam to zdalo prehnane, ale po prochazce jsme pochopili. Ubytovali jsme se pobliz Gangy v hostelu Elvis, pekny cisty a prijemny personal, co nas nechtel obrat. Prochazka mestem nam vzala iluze: lidske vykaly, ve kterych se kupali prasata primo na krizovatce, kravy srali i pred Mekdonaldem a nasim hotelem, lidi vykonavali vsechny potreby, horem i dolem primo na ulici i na nastupisti mezi davem lidi rovnou do koleji a uzke tmave ulicky. Behem jednoho presunu jsme vyzkouseli i cykloriksu, mackali jsme se tam a kdyz uz chlapik do kopce nemohl pomohli jsme mu tlacit. Kremacni ghaty, nejposvatnejsi misto hinduistu byly silne misto. Nekolikrat nas v ulickach vedoucich k nim predehl pruvod a nositkach meli telo zabalene v brokatech. Uz se stmivalo a atmosfera primo na pohrebnim ghatu byla opravdu syrova a silna.
Nasledujici den jsme si privstali a v 5.30 jsme s manazerem naseho hotelu sli ke Ganze se podivat na ritualni ocistnou koupel. Cestou tam - byla nedele - mesto hodne zilo, na ulicich se pil caj, opet se tam kadilo a lidi si povidali, kravy taky kadili a prezvykovali igelitove pytliky. U ghatu byla pekna atmosfera, lidi se tam koupali, zensky zpivali modlitby. Zasli jsme do chramu primo u ghatu. Museli jsme bosi a u steny, ve prostred byla voda z Gangy a tu sme nechteli vyslapnout. Mistni indos nam to vsechno ukazal a dovolil i fotit. Potom ale rekl, ze musime zacalovat 200rupek 100kc. Rek sem mu, ze mu na to sere bily tesak a dal mu 10rupek. Chvili brblal, ale nemel jsem spatnej pocit, nekdo je tu vychovat musi. Kdyz chtej prachy maj to rict predem. Takhle tu totiz fungujou normalne, nejdriv se neco domluvi, treba riksa a pak reknout jeste priplatek 20 za parkovani, pritom to nikdo nevybira nebo za baksis, atd..
Byli jsme radi, kdyz dojela riksa a vyrazili jsme 20km do Mugal Sarai na vlak. Cestou jsme videli mistni kamionove firmy, trucky tak ze 70.let vsechny pomalovane bohy s chobotem a ovesene barevnymi satky. Po nastupu do vlaku jsme zjistili, ze na nasich mistech sedi 5 cikanu. Vyhodili jsme je. Neslo to jako spousta dalsich situaci vyresit jen diplomatickou domluvou, museli jsme do nich trochu strcit a lehce zvysit hlas. Potkali jsme tam Americanku Manuelu, fajn holku jela taky do Bodhgaji.
V Gaje jsme prisli na stanoviste riks a cmoudici rekli, ze to stoji 150. Stepanka je srovnala do late a rekla, kdo jede za 80 pude na pravo. Chvili brblali, ale nakonec se jeden nasel. Cestou k rikse se blbe usmival. Kdyz jsme nasedli a dali si tam bagly tak rek, ze este cestou veme dalsi cigose. Vystoupili jsme a vzali bagli a jinej rek, ze to je ok a jeli sme. Pri vystupovani pak zase klasicka scenka, ze jeste 20 rupek na vrch. Rikame, domluvili jsme 80 a to plati, nazdar.
Ubytovali jsme v krasnem Srilanskem klastere s teplou vodou, balkonem a cistou koupelnou. Bodgaja je raj, moc se nam tu libi. Zustanem tu do stredy, pak jedem do Siliguri, pobliz Darjelingu.
Zatim ahoj:]
Po tom, co jsme se naposled prihlasili na net, jsme se vydali metrem na nadrazi v Dili. Jedna mlada Indka prisla ke Stepance a rekla: Excuse me you are really beautiful. Bylo to nestrojeny a uprimny. Urcite jeden z tech peknych zazitku s domorodci, ty horsi meli nasledovat.
Cesta vlakem nebyla tak strasna, jak jsme cekali. Meli jsme horni postele, takze jsme si uzili i trochu soukromi a spali jsme celou noc. V kupe s nami jeli 3 cizinci, Australanka, Spanelka a Sved. Potkali se ten den a hlavne obe damy se hodne zamilovali do Indie, nazvali jsme je pracovne Indomilove:] Kdyz jsme rikali, ze Indie je spinava a plna sracek, tvrde nam odporovali, ze to neni prava Indie. Smali se, ze si zamykame batohy, ale my verime nasim kamaradum, kteri tu byli uz hodnekrat. Je opravdu tenky led mezi dobrosrdecnosti a vychytralosti Indu. Casto clovek na prvni pohled nepozna, jestli chteji opravdu pomoc, nebo jestli chteji usit nejakou boudu na cizince. Nicmene jsme se nesetkali s agresivitou nebo nekym, kdo by pusobil opravdu nebezpecne a z koho bychom meli strach. Jedna se tu spise o podvody a otravovani kohokoli, kdo ma bilou barvu pleti.
Prijezd do Varanasi byl indicky standart. Najmuli jsme riksu a vyrazili do Sarnathu, kde Buddha popre predal uceni. Bylo tam cisto a pekne. Pak jsme se presunuli do centra Varanasi a videli asi nejhustsi mesto naseho zivota. Mira Jachym rikal, ze Varanasi je peklo. Nejdriv se nam to zdalo prehnane, ale po prochazce jsme pochopili. Ubytovali jsme se pobliz Gangy v hostelu Elvis, pekny cisty a prijemny personal, co nas nechtel obrat. Prochazka mestem nam vzala iluze: lidske vykaly, ve kterych se kupali prasata primo na krizovatce, kravy srali i pred Mekdonaldem a nasim hotelem, lidi vykonavali vsechny potreby, horem i dolem primo na ulici i na nastupisti mezi davem lidi rovnou do koleji a uzke tmave ulicky. Behem jednoho presunu jsme vyzkouseli i cykloriksu, mackali jsme se tam a kdyz uz chlapik do kopce nemohl pomohli jsme mu tlacit. Kremacni ghaty, nejposvatnejsi misto hinduistu byly silne misto. Nekolikrat nas v ulickach vedoucich k nim predehl pruvod a nositkach meli telo zabalene v brokatech. Uz se stmivalo a atmosfera primo na pohrebnim ghatu byla opravdu syrova a silna.
Nasledujici den jsme si privstali a v 5.30 jsme s manazerem naseho hotelu sli ke Ganze se podivat na ritualni ocistnou koupel. Cestou tam - byla nedele - mesto hodne zilo, na ulicich se pil caj, opet se tam kadilo a lidi si povidali, kravy taky kadili a prezvykovali igelitove pytliky. U ghatu byla pekna atmosfera, lidi se tam koupali, zensky zpivali modlitby. Zasli jsme do chramu primo u ghatu. Museli jsme bosi a u steny, ve prostred byla voda z Gangy a tu sme nechteli vyslapnout. Mistni indos nam to vsechno ukazal a dovolil i fotit. Potom ale rekl, ze musime zacalovat 200rupek 100kc. Rek sem mu, ze mu na to sere bily tesak a dal mu 10rupek. Chvili brblal, ale nemel jsem spatnej pocit, nekdo je tu vychovat musi. Kdyz chtej prachy maj to rict predem. Takhle tu totiz fungujou normalne, nejdriv se neco domluvi, treba riksa a pak reknout jeste priplatek 20 za parkovani, pritom to nikdo nevybira nebo za baksis, atd..
Byli jsme radi, kdyz dojela riksa a vyrazili jsme 20km do Mugal Sarai na vlak. Cestou jsme videli mistni kamionove firmy, trucky tak ze 70.let vsechny pomalovane bohy s chobotem a ovesene barevnymi satky. Po nastupu do vlaku jsme zjistili, ze na nasich mistech sedi 5 cikanu. Vyhodili jsme je. Neslo to jako spousta dalsich situaci vyresit jen diplomatickou domluvou, museli jsme do nich trochu strcit a lehce zvysit hlas. Potkali jsme tam Americanku Manuelu, fajn holku jela taky do Bodhgaji.
V Gaje jsme prisli na stanoviste riks a cmoudici rekli, ze to stoji 150. Stepanka je srovnala do late a rekla, kdo jede za 80 pude na pravo. Chvili brblali, ale nakonec se jeden nasel. Cestou k rikse se blbe usmival. Kdyz jsme nasedli a dali si tam bagly tak rek, ze este cestou veme dalsi cigose. Vystoupili jsme a vzali bagli a jinej rek, ze to je ok a jeli sme. Pri vystupovani pak zase klasicka scenka, ze jeste 20 rupek na vrch. Rikame, domluvili jsme 80 a to plati, nazdar.
Ubytovali jsme v krasnem Srilanskem klastere s teplou vodou, balkonem a cistou koupelnou. Bodgaja je raj, moc se nam tu libi. Zustanem tu do stredy, pak jedem do Siliguri, pobliz Darjelingu.
Zatim ahoj:]
pátek 22. října 2010
Dili 2 nd part
Ahoj, zdravime z podzemni internetove kavarny, stale v Dili. Vcera jsme po snidani [placky s cili] vyrazili motoriksou do mesta na Conaught place. Mistni Vaclavak, stred vseho deni v Dili. Vypada to tu celkem evropsky, dali jsme si kolu v kfc a vyrazili. Cestou pres park nam chlapik nabizel, jestli nechceme vycistit usi.
Odmitli jsme riksu, ze se projdeme k pamatniku Ghandiho. Sli jsme mistnimi ulicemi a byl to zazitek. Na jedne hlavni ulici meli svou kancelar notari. Asi 15 notaru, kazdy sedel na stolku primo na chodniku s psacim strojem a potvrzovali vsemozne listiny. O kus dal byli verejne zachodky a asi nefungoval odtok, tak to teklo rovnou do silnice a o dva metry dal byl open air kadernik. Pamatnik Ghandiho je poutni misto, kam miri Indove z cele zeme. Bylo tam celkem prazdno a klid a zelen, uzivali jsme si to a dali si svacu.
Odtud jsme zamirili k Cervene pevnosti, hlavni pamatce mesta. Primo u bocni zdi pevnosti byl slum. Predstavte si neco podobneho u Prazskeho hradu:o] U vchodu byli deti, ktere zaslechli jak holky volaji Viki a razem asi 10 capartu volalo Viki Viki. Taky si nas fotili Indove. Vyrazili jsme k nejvetsi indicke mesite. Byla tam zrovna modlitba. Pousteli to do repraku na cele okoli, nastesti jen prvni cast. Ale cekat 45min az se vymodli se nam nechtelo.
Musime zminit, ze mistni nas zatim moc neotravuji. Naopak, hodnekrat se nam stalo, ze nas videli jak koukame do mapy a prisli se zeptat, co hledame. U mestity na mistnim trhu nas chlapik dokonce vedl 10minut krivolakymi ulickami, kde holky meli trochu strach, dva metry siroke ulicky, z obou stran obchudky, obcas tim chumlem projel chlapik na skutru, ale na konci sme vysli u metra. Chtel jsem mu dat 10rupek, ale smal se a nic nechtel.
Domu jsme se vydali metrem, ktere nas sokovalo svoji modernosti. Lepsi nez v Parizi nebo v Praze. Na nastupisti byli ruzove sipky GIRLS a kdyz zastavilo metro, tak prvnim vagon byl pouze pro holky. Sel jsem tam s Maruskou a Stepankou taky. Holky tam pustili sednout a dali jsme se do reci s jednou prijenou Indkou. Stavili jsme se u Qutub minar - nejvyssi kamene veze na svete, kde je take znamy nerezavejci sloup.
Dneska rano jsme pak relaxovali a pomohli s uklidem v KIBI. Za chvili razime na hl.nadrazi. Vecer nam tam jede luzkovy vlak do Varanasi. Zitrek bude nabity, chcem stihnout jeste Sarnath-asi 6km odtud. A v nedeli mame uz listky do Gayi.
Zatim tedy na videnou, jdeme si stopout riksu.
V plus S plus M
ps: jenom pro info, teplota asi 30stupnu, mozna vic. Dneska se vyjasnilo a vitr rozfoukal smog. Na ulicich je ted hlavne citit indicke koreni v kombinaci s kanalem.
Odmitli jsme riksu, ze se projdeme k pamatniku Ghandiho. Sli jsme mistnimi ulicemi a byl to zazitek. Na jedne hlavni ulici meli svou kancelar notari. Asi 15 notaru, kazdy sedel na stolku primo na chodniku s psacim strojem a potvrzovali vsemozne listiny. O kus dal byli verejne zachodky a asi nefungoval odtok, tak to teklo rovnou do silnice a o dva metry dal byl open air kadernik. Pamatnik Ghandiho je poutni misto, kam miri Indove z cele zeme. Bylo tam celkem prazdno a klid a zelen, uzivali jsme si to a dali si svacu.
Odtud jsme zamirili k Cervene pevnosti, hlavni pamatce mesta. Primo u bocni zdi pevnosti byl slum. Predstavte si neco podobneho u Prazskeho hradu:o] U vchodu byli deti, ktere zaslechli jak holky volaji Viki a razem asi 10 capartu volalo Viki Viki. Taky si nas fotili Indove. Vyrazili jsme k nejvetsi indicke mesite. Byla tam zrovna modlitba. Pousteli to do repraku na cele okoli, nastesti jen prvni cast. Ale cekat 45min az se vymodli se nam nechtelo.
Musime zminit, ze mistni nas zatim moc neotravuji. Naopak, hodnekrat se nam stalo, ze nas videli jak koukame do mapy a prisli se zeptat, co hledame. U mestity na mistnim trhu nas chlapik dokonce vedl 10minut krivolakymi ulickami, kde holky meli trochu strach, dva metry siroke ulicky, z obou stran obchudky, obcas tim chumlem projel chlapik na skutru, ale na konci sme vysli u metra. Chtel jsem mu dat 10rupek, ale smal se a nic nechtel.
Domu jsme se vydali metrem, ktere nas sokovalo svoji modernosti. Lepsi nez v Parizi nebo v Praze. Na nastupisti byli ruzove sipky GIRLS a kdyz zastavilo metro, tak prvnim vagon byl pouze pro holky. Sel jsem tam s Maruskou a Stepankou taky. Holky tam pustili sednout a dali jsme se do reci s jednou prijenou Indkou. Stavili jsme se u Qutub minar - nejvyssi kamene veze na svete, kde je take znamy nerezavejci sloup.
Dneska rano jsme pak relaxovali a pomohli s uklidem v KIBI. Za chvili razime na hl.nadrazi. Vecer nam tam jede luzkovy vlak do Varanasi. Zitrek bude nabity, chcem stihnout jeste Sarnath-asi 6km odtud. A v nedeli mame uz listky do Gayi.
Zatim tedy na videnou, jdeme si stopout riksu.
V plus S plus M
ps: jenom pro info, teplota asi 30stupnu, mozna vic. Dneska se vyjasnilo a vitr rozfoukal smog. Na ulicich je ted hlavne citit indicke koreni v kombinaci s kanalem.
středa 20. října 2010
Prvni den v Dili
Ahoj zdravime z Dili,
behem mezipristani ve Vidni jsme se zucastnili akce v duty free zone a zahrali si mini golf. Byli dva pokusy a pri neuspesnem sme ziskali 3eura voucher. Protoze slecny, ktere to obsluhovali se vystridali nasbirali sme celkem 6 voucheru z toho nejlepsi nam vyhrala Stepanka, kdyz se trefila a dostali jsme 20eur:] za to jsme nakoupili darek pro nase kamarady v KIBI a klobasky a rakouskou sekanou.
Prileteli sme o pulnoci mistniho casu. Letiste tu maji asi nejluxusnejsi co jsme zazili.
. Prespali sme v hale jeste u pasu s batohy a kolem sedme vzrazili ven. Hned po vychodu z haly sme dostali facku od mistniho ovzdusi. Smes smogu a vlhciho vzduchu a vsemozne vune a pachy. Auta tu hodne coudi, katalyzator znaji jen z vypraveni. Pravy kulturni sok nastal kdyz sme vystoupili na hlavnim nadrazi. Kamaradi vypraveli, ale realita je realita:] Jenom par postrehu. Indove, kdyz cekaji na vlak v hlavni hale sedi po zemi nebo lezi na dekach. Uklid probiha, tak ze se bordel vysype z okno, pripadne premete o kus dal:] Policiste na jedne strane rentgenuji zavazadla, druhy vchod je vsak bez jakekoli secuirty.
Koupili jsme si listky na vlak do Varanasi na patek 18.45, budem tam rano v pul osmy a potom na nedeli do Gayi. Tadz mahal vynechame, ma v patek zavreno. Mozna cestou zpet. Pravy zazitek byla jizda moto riksou. Je to trojkolka s dvojtaktem, vepredu sedi ridic a vyadu sou 3 mista na lidi a za nima na batohy. Provoz v Dili je neco pro Evropana nepochopitelneho. Jezdi se vlevo, jsou tu pruhy, ale spis jen tak orientacne. Vsichni troubi, prubezne, aby si jich ostatni vsimli. Nas ridic dostal cenu - poctive usmlouvanou ukolem, tudiz jel rychlejc nez ostatni, kteri maji taxametry. Na prechodu k nam prisel kluk s holcickou. Zatimco on hral na bubinek ona delala premety a tancovala. Kulturni vlozka:]
Pred obedem jsme dorazili do KIBI. Je to oaza ve vladni ctvrti s parky okolo, mimo indicky zmatek. Lepsi misto na aklimatizaci jsme si nemohli prat. Po chutnem obede v indickem stylu jsme se vyspali. Ted jsme ve meste, nakoupit repelenty proti komarum, pres den tu nejsou pry ale vecer se probudi. Jen pro priklad, aby ste vedeli co tu co stoji, sedime v internet.kavarne, hodina za 5kc rovna se 10rupek. Celkem dlouha jizda riksou pres pul mesta nas 3 stala 120kc. Taky uz jsme videli mistniho holice, rovnou pod stromem na ulici, opicky, kravy, hovinka - ty sou tu obcas citit dost:]
Loucime se a jdeme zpatky. Zitra nas ceka prohlidka mesta a muzea.
Viki, Stepanka a Maruska
{cela nase skupina}
behem mezipristani ve Vidni jsme se zucastnili akce v duty free zone a zahrali si mini golf. Byli dva pokusy a pri neuspesnem sme ziskali 3eura voucher. Protoze slecny, ktere to obsluhovali se vystridali nasbirali sme celkem 6 voucheru z toho nejlepsi nam vyhrala Stepanka, kdyz se trefila a dostali jsme 20eur:] za to jsme nakoupili darek pro nase kamarady v KIBI a klobasky a rakouskou sekanou.
Prileteli sme o pulnoci mistniho casu. Letiste tu maji asi nejluxusnejsi co jsme zazili.
. Prespali sme v hale jeste u pasu s batohy a kolem sedme vzrazili ven. Hned po vychodu z haly sme dostali facku od mistniho ovzdusi. Smes smogu a vlhciho vzduchu a vsemozne vune a pachy. Auta tu hodne coudi, katalyzator znaji jen z vypraveni. Pravy kulturni sok nastal kdyz sme vystoupili na hlavnim nadrazi. Kamaradi vypraveli, ale realita je realita:] Jenom par postrehu. Indove, kdyz cekaji na vlak v hlavni hale sedi po zemi nebo lezi na dekach. Uklid probiha, tak ze se bordel vysype z okno, pripadne premete o kus dal:] Policiste na jedne strane rentgenuji zavazadla, druhy vchod je vsak bez jakekoli secuirty.
Koupili jsme si listky na vlak do Varanasi na patek 18.45, budem tam rano v pul osmy a potom na nedeli do Gayi. Tadz mahal vynechame, ma v patek zavreno. Mozna cestou zpet. Pravy zazitek byla jizda moto riksou. Je to trojkolka s dvojtaktem, vepredu sedi ridic a vyadu sou 3 mista na lidi a za nima na batohy. Provoz v Dili je neco pro Evropana nepochopitelneho. Jezdi se vlevo, jsou tu pruhy, ale spis jen tak orientacne. Vsichni troubi, prubezne, aby si jich ostatni vsimli. Nas ridic dostal cenu - poctive usmlouvanou ukolem, tudiz jel rychlejc nez ostatni, kteri maji taxametry. Na prechodu k nam prisel kluk s holcickou. Zatimco on hral na bubinek ona delala premety a tancovala. Kulturni vlozka:]
Pred obedem jsme dorazili do KIBI. Je to oaza ve vladni ctvrti s parky okolo, mimo indicky zmatek. Lepsi misto na aklimatizaci jsme si nemohli prat. Po chutnem obede v indickem stylu jsme se vyspali. Ted jsme ve meste, nakoupit repelenty proti komarum, pres den tu nejsou pry ale vecer se probudi. Jen pro priklad, aby ste vedeli co tu co stoji, sedime v internet.kavarne, hodina za 5kc rovna se 10rupek. Celkem dlouha jizda riksou pres pul mesta nas 3 stala 120kc. Taky uz jsme videli mistniho holice, rovnou pod stromem na ulici, opicky, kravy, hovinka - ty sou tu obcas citit dost:]
Loucime se a jdeme zpatky. Zitra nas ceka prohlidka mesta a muzea.
Viki, Stepanka a Maruska
{cela nase skupina}
sobota 16. října 2010
Ahoj všichni,
vítáme vás na našem blogu, kam se budeme snažit pravidelně přidávat naše cestovatelské zážitky a informace o tom, kde se zrovna nacházíme:-). Odlétáme v úterý 19.října v 8:45 našeho času, v Dilí budeme o půlnoci místního času. Zpátky do ČR se pak vracíme 18.prosince ráno.
Mějte se fajn, pěkný podzim, Halloween, Mikuláše...a na Vánoce se na vás těšíme zase doma:-)
Viki a Štěpánka
vítáme vás na našem blogu, kam se budeme snažit pravidelně přidávat naše cestovatelské zážitky a informace o tom, kde se zrovna nacházíme:-). Odlétáme v úterý 19.října v 8:45 našeho času, v Dilí budeme o půlnoci místního času. Zpátky do ČR se pak vracíme 18.prosince ráno.
Mějte se fajn, pěkný podzim, Halloween, Mikuláše...a na Vánoce se na vás těšíme zase doma:-)
Viki a Štěpánka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)