Ahoj kamarádi,
zdravíme naposledy, tentokrát už z tepla domova a přidáváme slíbený odkaz na fokty:
http://stepikuki.rajce.idnes.cz/Indie_Nepal_2010/
Viki a Štěpi
pátek 7. ledna 2011
neděle 12. prosince 2010
Taj Mahal a Jaipur
Ahoj vsem,
na nadrazi v Ghorakpuru jsme na seznamech cestujicich objevili primo v nasem kupecku ceske jmeno a pak jsme se osobne seznamili s Kubou, ktereho uz jsme kratce potkali v Lumbini. Je to kluk z Prahy, ktery s batohem procestoval pulku zemekoule a to vzdy v dobe kdy je v Cechach zima, pres leto si pak vydelava a opet jede. V Indii byl uz potreti a meli jsme si celou cestu co vypravet. Jel smerem do Goa a dal do Thajska, pouze s taskou pres rameno a jednim trickem, protoze celou krosnu posilal do Cech. Pry na slunnem jihu neni nic vic treba:o] Bylo to fajn setkani.
Do Dili jsme nakonec dorazili s sestihodinovym zpozdenim a jeli hned dal do Agry. Hned z nadrazi na nas Agra pusobila jako velmi turisticke, tzn. upravene a ciste mesto. Ubytovali jsme se 5min od Taj Mahalu a vyrazili na omelety, coz je mimochodem nase nahrada za maso, ktere temer nejime a na ktere se tesime domu:o] Druhy den rano v 5.45 jsme vyrazili na vychod slunce, pry je vyhled na Taj nejkrasnejsi. Behali jsme kolem velke hradby, ktera jej obklopuje a nasli nakonec [az po rozedneni] supr misto blizko reky Yamuny s peknym vyhledem a lavickama. Misto hlidali prokrehli policiste se samopaly. Nejdrive jsme mysleli, ze to jsou spise teroriste. Meli totiz pouze stejne kalhoty. Bundu a boty mel kazdy jine a kolem hlavy satky. Dali se s nami do reci, smali se a vyfotili nas. Ten nejvic zmrzly behal kolem a delal aerobic i se samopalem. Dali jsme si kaficko na stresni terase hotelu s vyhledem na Taj, velky to luxus:o] Dovnitr jsme ale nesli. Zaprve byl patek, tj. zaviraci den a zadruhe je vstup opravdu natazeny. Pro mistni stoji jako jedna omeleta a pro cizince jako 3 noci v lepsim hotelu.
Odpoledne jsme si prosli Agru. Cervenou pevnost podobnou jako ta v Dili, nadrazi, ktere postavili Anglicane v 19.stol za kolonialni ery [mimo jine potkavame hodne Anglicanu, pry prave proto, ze to bylo drive jejich uzemi] a Patecni mesitu, 3.nejvetsi v Indii. Cestou mezi pamatkami jsme videli opet ruzna zajimava zamestnani: chlapika, co cistil druhemu usi, holice na vyvysenem obrubniku, jeho nabidku na oholeni jsem ale nevzal, pod mostem potom sedel deda, ktery tam mel primo na zemi vyskladane pouzite protezy, neco jako dentalni second hand. Mezi nekterymi pamatkami chodime pesky i s baglama, coz je pro mistni neobvykle, ze se turisti nevozi. Casto na nas pokrikuji: Hello Sir, rickshaw, rickshaw? Nejvice nas ale pobavil starik se slapaci riksou, ktery ji nabizel se slovy: Do you want indian helicopter?:o]
Vecer jsme sedli opet na vlak a v 11 dorazili do Jaipuru. Bylo tam zivo a dva mladi riksaci nas vzali k peknemu hotylku pobliz nadrazi. Sli jsme asi poprve po dvou mesicich spat az v 1 v noci. Rano jsme byli lehce gumovi a vyhrabali se az v pul 10ty z hotelu. U nadrazi jsme chytli super riksaka na puldenni prohlidku Jaipuru. Potrebovali jsme k pevnosti Amber fort 15km za mesto. Riksak Baba [caste prijmeni v Indii] byl hodne prijemny, vesely a upovidany chlapik. Porad opakoval: Vitejte v moji rikse, jsem moc rad, ze vas vezu, kdyz vy jste happy, sem taky happy. Jeho riksa mela na skle napis Baba Express a mel zapisnik plny pozitivnich referenci od turistu. Ambra fort je jednou z hlavnich pamatek v cele Indii, takovy indicky Karlstejn. Zjevem pripominala spanelskou Alhambru v Granade. Bohata vyzdoba, oblouky jako z pohadky 1000 a 1 noci a mraky bohatsich indickych turistu.
Typickou atrakci u pevnosti je projizdka na slonech. U pevnosti je vsak poradna turisticka prirazka, ale jelikoz jsem to slibil Stepance k Vanocum, Baba nam zaridil levnejsi projizdku na slonovi, ktery se vracel z sichty u pevnosti domu. Po riksach, vlacich, strese busu, jeepech, taxikach atd. jsme vyzkouseli dalsi mistni dopravni prostredek:o] Slon si na povel klekl a my jsme se po jeho tluste kuzi vytahli nahoru. Bylo to zvlastni slapat po nem, rikali jsme mu promin slone, ale asi mu to nevadilo. Na jeho hrbete byla ohradka, do ktere jsme sedli. Museli jsme se dobre drzet, kdyz se zvedal, musel postupne nejdriv na predni a pak na zadni. Jizda nemela chybu. Meli jsme krasny rozhled z tohoto 45leteho mamuta [dozivaji se jinak az 100ky let]. Nakonec nas Baba dovezl zpatky do centra Jaipuru. Srdecne jsme se rozloucili s Babou a pokracovali po svych. Tedy do astronomickeho komplexu Jantar Mantar, je pres 100 let stary a v Indii jsme podobne dumyslne obri stavby urcene pro pozorvani pohybu hvezd opravdu necekali. Nasledoval palac vetru Hawa Mahal, odkud zeny z bohatsich vrstev skrze zaluziova okna pozorovali deni na ulici. Centru Jaipuru se rika Ruzove mesto, podle budov, ktere jsou postavene z nacervanaleho kamene. Neco jako Toulouse ve Francii. Jsou zde siroke bulvary a mraky obchudku s remeslnickou vyrobou - rucne vysivane veci, stribro, sari, terakotove misy, ... Dohormady to cele s pevnostmi a hradbami tvori krasny komplex. Navic je tu cisto a moderni budovy, oproti Varanasi alfa a omega.
Behem vyletu do Agry a Jaipuru se nam v Indii oproti pocatecnimu soku z Varanasi a Biharu, ktery patri k nejchudsim castem, zacalo docela libit a asi nam bude Indie a mistni kuchyne doma chybet. Ted travime posledni dny v Dili a tesime se na cestu domu a na vsechny doma. Nevime jestli se jeste dostaneme na blog, ale behem Vanoc sem umistime odkaz na fotky.
Mejte se co nejlepe, posilame slunicko a dobrou naladu:o]
Stepi a Viki
na nadrazi v Ghorakpuru jsme na seznamech cestujicich objevili primo v nasem kupecku ceske jmeno a pak jsme se osobne seznamili s Kubou, ktereho uz jsme kratce potkali v Lumbini. Je to kluk z Prahy, ktery s batohem procestoval pulku zemekoule a to vzdy v dobe kdy je v Cechach zima, pres leto si pak vydelava a opet jede. V Indii byl uz potreti a meli jsme si celou cestu co vypravet. Jel smerem do Goa a dal do Thajska, pouze s taskou pres rameno a jednim trickem, protoze celou krosnu posilal do Cech. Pry na slunnem jihu neni nic vic treba:o] Bylo to fajn setkani.
Do Dili jsme nakonec dorazili s sestihodinovym zpozdenim a jeli hned dal do Agry. Hned z nadrazi na nas Agra pusobila jako velmi turisticke, tzn. upravene a ciste mesto. Ubytovali jsme se 5min od Taj Mahalu a vyrazili na omelety, coz je mimochodem nase nahrada za maso, ktere temer nejime a na ktere se tesime domu:o] Druhy den rano v 5.45 jsme vyrazili na vychod slunce, pry je vyhled na Taj nejkrasnejsi. Behali jsme kolem velke hradby, ktera jej obklopuje a nasli nakonec [az po rozedneni] supr misto blizko reky Yamuny s peknym vyhledem a lavickama. Misto hlidali prokrehli policiste se samopaly. Nejdrive jsme mysleli, ze to jsou spise teroriste. Meli totiz pouze stejne kalhoty. Bundu a boty mel kazdy jine a kolem hlavy satky. Dali se s nami do reci, smali se a vyfotili nas. Ten nejvic zmrzly behal kolem a delal aerobic i se samopalem. Dali jsme si kaficko na stresni terase hotelu s vyhledem na Taj, velky to luxus:o] Dovnitr jsme ale nesli. Zaprve byl patek, tj. zaviraci den a zadruhe je vstup opravdu natazeny. Pro mistni stoji jako jedna omeleta a pro cizince jako 3 noci v lepsim hotelu.
Odpoledne jsme si prosli Agru. Cervenou pevnost podobnou jako ta v Dili, nadrazi, ktere postavili Anglicane v 19.stol za kolonialni ery [mimo jine potkavame hodne Anglicanu, pry prave proto, ze to bylo drive jejich uzemi] a Patecni mesitu, 3.nejvetsi v Indii. Cestou mezi pamatkami jsme videli opet ruzna zajimava zamestnani: chlapika, co cistil druhemu usi, holice na vyvysenem obrubniku, jeho nabidku na oholeni jsem ale nevzal, pod mostem potom sedel deda, ktery tam mel primo na zemi vyskladane pouzite protezy, neco jako dentalni second hand. Mezi nekterymi pamatkami chodime pesky i s baglama, coz je pro mistni neobvykle, ze se turisti nevozi. Casto na nas pokrikuji: Hello Sir, rickshaw, rickshaw? Nejvice nas ale pobavil starik se slapaci riksou, ktery ji nabizel se slovy: Do you want indian helicopter?:o]
Vecer jsme sedli opet na vlak a v 11 dorazili do Jaipuru. Bylo tam zivo a dva mladi riksaci nas vzali k peknemu hotylku pobliz nadrazi. Sli jsme asi poprve po dvou mesicich spat az v 1 v noci. Rano jsme byli lehce gumovi a vyhrabali se az v pul 10ty z hotelu. U nadrazi jsme chytli super riksaka na puldenni prohlidku Jaipuru. Potrebovali jsme k pevnosti Amber fort 15km za mesto. Riksak Baba [caste prijmeni v Indii] byl hodne prijemny, vesely a upovidany chlapik. Porad opakoval: Vitejte v moji rikse, jsem moc rad, ze vas vezu, kdyz vy jste happy, sem taky happy. Jeho riksa mela na skle napis Baba Express a mel zapisnik plny pozitivnich referenci od turistu. Ambra fort je jednou z hlavnich pamatek v cele Indii, takovy indicky Karlstejn. Zjevem pripominala spanelskou Alhambru v Granade. Bohata vyzdoba, oblouky jako z pohadky 1000 a 1 noci a mraky bohatsich indickych turistu.
Typickou atrakci u pevnosti je projizdka na slonech. U pevnosti je vsak poradna turisticka prirazka, ale jelikoz jsem to slibil Stepance k Vanocum, Baba nam zaridil levnejsi projizdku na slonovi, ktery se vracel z sichty u pevnosti domu. Po riksach, vlacich, strese busu, jeepech, taxikach atd. jsme vyzkouseli dalsi mistni dopravni prostredek:o] Slon si na povel klekl a my jsme se po jeho tluste kuzi vytahli nahoru. Bylo to zvlastni slapat po nem, rikali jsme mu promin slone, ale asi mu to nevadilo. Na jeho hrbete byla ohradka, do ktere jsme sedli. Museli jsme se dobre drzet, kdyz se zvedal, musel postupne nejdriv na predni a pak na zadni. Jizda nemela chybu. Meli jsme krasny rozhled z tohoto 45leteho mamuta [dozivaji se jinak az 100ky let]. Nakonec nas Baba dovezl zpatky do centra Jaipuru. Srdecne jsme se rozloucili s Babou a pokracovali po svych. Tedy do astronomickeho komplexu Jantar Mantar, je pres 100 let stary a v Indii jsme podobne dumyslne obri stavby urcene pro pozorvani pohybu hvezd opravdu necekali. Nasledoval palac vetru Hawa Mahal, odkud zeny z bohatsich vrstev skrze zaluziova okna pozorovali deni na ulici. Centru Jaipuru se rika Ruzove mesto, podle budov, ktere jsou postavene z nacervanaleho kamene. Neco jako Toulouse ve Francii. Jsou zde siroke bulvary a mraky obchudku s remeslnickou vyrobou - rucne vysivane veci, stribro, sari, terakotove misy, ... Dohormady to cele s pevnostmi a hradbami tvori krasny komplex. Navic je tu cisto a moderni budovy, oproti Varanasi alfa a omega.
Behem vyletu do Agry a Jaipuru se nam v Indii oproti pocatecnimu soku z Varanasi a Biharu, ktery patri k nejchudsim castem, zacalo docela libit a asi nam bude Indie a mistni kuchyne doma chybet. Ted travime posledni dny v Dili a tesime se na cestu domu a na vsechny doma. Nevime jestli se jeste dostaneme na blog, ale behem Vanoc sem umistime odkaz na fotky.
Mejte se co nejlepe, posilame slunicko a dobrou naladu:o]
Stepi a Viki
středa 8. prosince 2010
Rozlouceni s Nepalem a prejezd zpet do Indie
Ahoj vsem zpatky z Indie z Gorakhpuru,
posledni vikend v KTM jsme stravili v hotelu BDC Guest house u Swajabhu. Potkali jsme tam dva moc fajn kluky Matta z V.Britanie z Exeteru a Daniela z Bavorska. Matt se zivi hranim na mandolinu po anglickych svatbach a jako ucitel. Zdedil nejake penize a misto toho, aby je investoval do bydleni, jak chteli jeho rodice se rozhodl je prasknout do cestovani. Vyrazil vlakem z UK pres Rusko az do Lhasy. Daniel pracoval 8 let jako organizator veletrhu a rozhodl se vzit rocni volno a cestovat. Po Indii a Nepalu ho ceka jeste cely zbytek Asie. Je to vubec zajimavy, jaky lidi clovek takhle potka. S nasima dvema mesici jsme tu celkem zabari:o]
V sobotu vecer jsme vyrazili s Mattem na veceri do restaurace Tourist corner. Misto turistu tam bylo precpano mistnima - dobre znameni. Ceny byly dobre a jidlo jeste lepsi. Nebylo misto, tak jsme si prisedli jako uz mnohokrat k mistnim. Objednali jsme si Tongbu, tibetske pivo se zkvaseneho prosa, ktere jsme meli uz v Sikkimu v Tashidingu. Doleva se teplou vodou a je to v podstate never ending drink. Z mistnich se vyklubali moc fajn spolecnici a i presto, ze jejich anglictina byla omezena, jsme se cely vecer smali. Moc je potesilo, ze Matt mluvil pochvalne o Ghurkach. Jsou to nepalsti vojaci, kteri slouzi po celem svete a v UK maji cely regiment, jsou povazovani za elitni bojovniky a nekolik z nich hlida i anglickou kralovnu. Pouzivaji typicke zahnute noze, tzv. khukuri - obrazek muzete vygooglovat. Moc fajn vecer:o]
Dalsi den jsme meli zase skvely obed. V nasem hotelu probihala svatebni hostina a byli jsme take s Danielem pozvani. Potom jsme cele odpoledne povidali s Danielem na slunicku, ukazovali si fotky a slyseli spoustu zajimavych pribehu. Napr. ten, kdy se jeho kamarad asi pred dvaceti lety v Pokhare seznamil s majitelem hotylku Moonlight lodge, ktery v te dobe byl na pokraji krachu. Padli si do oka a on mu daroval 500usd na rozjeti bussinesu. Daniel ho navstivil pred nekolika tydny a chlapik ma dnes misto lodge obri Moon light resort a dalsi hotely. Ale porad si pamatuje na jeho kamarada z Nemecka a byl opravdu moc vdecny. Z hotelu se nam skoro nechtelo, ale rozloucili jsme se s klukama a vzali taxi do Thamelu, odkud jsme druhy den rano vyrazeli busem na indickou hranici.
Cesta byla prijemna, videli jsme jeste jednou z dalky Annapurny. Kolem 3ti jsme vystoupili a pokracovali local busem do Lumbini. Jeli jsme zpocatku na strese, nechteli jsme tam nechat bagly samotne a aby nam na nich sedeli Nepalci. Seznamili jsme se tam s Italem Pietrem, ktery pracuje jako sefkuchar u Lago di Garda a ma po sezone a cestuje. Potkali jsme se pak jeste dvakrat a za chvili spolu odjizidime smer Dili.
Lumbini je misto narozeni Buddhy a jedno z hlavnich turistickych mist Nepalu po Kathmandu a Himalajich. Je to vesnicka s hotely a obrim Buddha parkem s klastery prevazne jiznich buddhistu - Thajsko, Barma, Korea, atd. Dostali jsme tip, ze nejlepsi ubytko je v Korean temple. Ubytko bylo levne 250 i s jidlem, ale netusili jsme se ze tu jsou hodne prisna pravidla. Tedy: zadny alkohol, tanec, ale hlavne zadne spani pohromade. Stepanka v damskem pokoji a ja s Thajskym mnichem a dvema Cinany vedle. Bylo tam ale cisto, klidek a jidlo taky fajn. Jedna noc vsak stacila:o] Druhy den rano jsme si prosli park a misto narozeni Buddhy, opet hodne uklizene, dalo se sedet na trave, coz je tady opravdu luxus. Jsou tam zbytky stup a pilir ukazujici presne misto narozeni. Z templu se nam nejvic libil cinsky. Byl netradicni a na chvilku jsme si prisli jak v Cine. Velka socha Buddhy tu byla pekne vykrmena a koukala spokojene.
Viza nam koncila az o den dele, ale rozhodli jsme se radeji odjet do Indii drive. Clovek nikdy nevi, kde se zdrzi. To jak dlouho trva prejet 100km v Evrope je zhruba ctvrtinova az tretinova doba co v Asii. Vymenili jsme vsechny penize na indicke, nepalske se nesmi vyvazet a pesky presli hranici. Vzali jsme jeep do Gorakhpuru a divali se cestou na krasnou plochou krajinu a vsechny ty pestre barvy na sarich, autech, domech.. Musime rict, ze tentokrat uz Indiie nebyl takovy sok a docela se nam tu zase libi. Odpadku je tu vice nez v Nepalu, ale nejak nam to po te dobe asi uz neprijde. V Evrope si asi budem pripadat jak v raji. Kadopadne na to v jakych podminkach tady mistni ziji to berou hodne v pohode a chovaji se k sobe pekne. Obcas nas porad sice neunavne otravuji, ale nejsou agresivni.
Ted jsme u nadrazi v Gorakhpuru a za hodinku a pul nam jede nocni vlak do Dili. Meli bychom tam dojet v 6 rano, takze tam budem spis v 8:o] Na posledni tyden, ktery nam zbyva do odeltu chceme navstivit Taj Mahal a Jaipur a stravit pak zbytek casu v Dili.
Mejte se fajn a uzivejte snehu:o]
Viki a Stepi
posledni vikend v KTM jsme stravili v hotelu BDC Guest house u Swajabhu. Potkali jsme tam dva moc fajn kluky Matta z V.Britanie z Exeteru a Daniela z Bavorska. Matt se zivi hranim na mandolinu po anglickych svatbach a jako ucitel. Zdedil nejake penize a misto toho, aby je investoval do bydleni, jak chteli jeho rodice se rozhodl je prasknout do cestovani. Vyrazil vlakem z UK pres Rusko az do Lhasy. Daniel pracoval 8 let jako organizator veletrhu a rozhodl se vzit rocni volno a cestovat. Po Indii a Nepalu ho ceka jeste cely zbytek Asie. Je to vubec zajimavy, jaky lidi clovek takhle potka. S nasima dvema mesici jsme tu celkem zabari:o]
V sobotu vecer jsme vyrazili s Mattem na veceri do restaurace Tourist corner. Misto turistu tam bylo precpano mistnima - dobre znameni. Ceny byly dobre a jidlo jeste lepsi. Nebylo misto, tak jsme si prisedli jako uz mnohokrat k mistnim. Objednali jsme si Tongbu, tibetske pivo se zkvaseneho prosa, ktere jsme meli uz v Sikkimu v Tashidingu. Doleva se teplou vodou a je to v podstate never ending drink. Z mistnich se vyklubali moc fajn spolecnici a i presto, ze jejich anglictina byla omezena, jsme se cely vecer smali. Moc je potesilo, ze Matt mluvil pochvalne o Ghurkach. Jsou to nepalsti vojaci, kteri slouzi po celem svete a v UK maji cely regiment, jsou povazovani za elitni bojovniky a nekolik z nich hlida i anglickou kralovnu. Pouzivaji typicke zahnute noze, tzv. khukuri - obrazek muzete vygooglovat. Moc fajn vecer:o]
Dalsi den jsme meli zase skvely obed. V nasem hotelu probihala svatebni hostina a byli jsme take s Danielem pozvani. Potom jsme cele odpoledne povidali s Danielem na slunicku, ukazovali si fotky a slyseli spoustu zajimavych pribehu. Napr. ten, kdy se jeho kamarad asi pred dvaceti lety v Pokhare seznamil s majitelem hotylku Moonlight lodge, ktery v te dobe byl na pokraji krachu. Padli si do oka a on mu daroval 500usd na rozjeti bussinesu. Daniel ho navstivil pred nekolika tydny a chlapik ma dnes misto lodge obri Moon light resort a dalsi hotely. Ale porad si pamatuje na jeho kamarada z Nemecka a byl opravdu moc vdecny. Z hotelu se nam skoro nechtelo, ale rozloucili jsme se s klukama a vzali taxi do Thamelu, odkud jsme druhy den rano vyrazeli busem na indickou hranici.
Cesta byla prijemna, videli jsme jeste jednou z dalky Annapurny. Kolem 3ti jsme vystoupili a pokracovali local busem do Lumbini. Jeli jsme zpocatku na strese, nechteli jsme tam nechat bagly samotne a aby nam na nich sedeli Nepalci. Seznamili jsme se tam s Italem Pietrem, ktery pracuje jako sefkuchar u Lago di Garda a ma po sezone a cestuje. Potkali jsme se pak jeste dvakrat a za chvili spolu odjizidime smer Dili.
Lumbini je misto narozeni Buddhy a jedno z hlavnich turistickych mist Nepalu po Kathmandu a Himalajich. Je to vesnicka s hotely a obrim Buddha parkem s klastery prevazne jiznich buddhistu - Thajsko, Barma, Korea, atd. Dostali jsme tip, ze nejlepsi ubytko je v Korean temple. Ubytko bylo levne 250 i s jidlem, ale netusili jsme se ze tu jsou hodne prisna pravidla. Tedy: zadny alkohol, tanec, ale hlavne zadne spani pohromade. Stepanka v damskem pokoji a ja s Thajskym mnichem a dvema Cinany vedle. Bylo tam ale cisto, klidek a jidlo taky fajn. Jedna noc vsak stacila:o] Druhy den rano jsme si prosli park a misto narozeni Buddhy, opet hodne uklizene, dalo se sedet na trave, coz je tady opravdu luxus. Jsou tam zbytky stup a pilir ukazujici presne misto narozeni. Z templu se nam nejvic libil cinsky. Byl netradicni a na chvilku jsme si prisli jak v Cine. Velka socha Buddhy tu byla pekne vykrmena a koukala spokojene.
Viza nam koncila az o den dele, ale rozhodli jsme se radeji odjet do Indii drive. Clovek nikdy nevi, kde se zdrzi. To jak dlouho trva prejet 100km v Evrope je zhruba ctvrtinova az tretinova doba co v Asii. Vymenili jsme vsechny penize na indicke, nepalske se nesmi vyvazet a pesky presli hranici. Vzali jsme jeep do Gorakhpuru a divali se cestou na krasnou plochou krajinu a vsechny ty pestre barvy na sarich, autech, domech.. Musime rict, ze tentokrat uz Indiie nebyl takovy sok a docela se nam tu zase libi. Odpadku je tu vice nez v Nepalu, ale nejak nam to po te dobe asi uz neprijde. V Evrope si asi budem pripadat jak v raji. Kadopadne na to v jakych podminkach tady mistni ziji to berou hodne v pohode a chovaji se k sobe pekne. Obcas nas porad sice neunavne otravuji, ale nejsou agresivni.
Ted jsme u nadrazi v Gorakhpuru a za hodinku a pul nam jede nocni vlak do Dili. Meli bychom tam dojet v 6 rano, takze tam budem spis v 8:o] Na posledni tyden, ktery nam zbyva do odeltu chceme navstivit Taj Mahal a Jaipur a stravit pak zbytek casu v Dili.
Mejte se fajn a uzivejte snehu:o]
Viki a Stepi
sobota 4. prosince 2010
Pharping, rozlouceni s Maruskou a Helambu trek
Ahoj nasi verni ctenari:o]
Zdravime opet z Kathmandu. Od posledniho prispevku se toho udalo opravdu hodne. V Kathmandu pravidelne vypadava vecer proud a v horach pro zmenu nebyl net, tak jsme se moc neozyvali.
Z Boudy jsme vyrazili na vylet do Pharpingu, mista v kathandskem udoli, asi 1.5h od KTM. Po tech dvou tydnech ve meste to byla nadhera byt opet mimo ten ruch. Prosli jsme si okoli s krasnymi vyhledy a jeskynemi Guru rinpoceho a Zelene Tary a prespali v Ralo rinpoce guest house. Po navratu do KTM jsme stravili posledni dny s Maruskou. Potkali jsme cesky par Katu a Tomase, kteri momentalne ziji v Innsbrucku. Vzali jsme je do nasi oblibene K.K. family restaurant a moc fajn pokecali. Meli podobnou trasu jako my a vymenili jsme zkusenosti a zazitky.
V nedeli 28. rano jsme si dali posledni snidani s Maruskou a u Boudhnatu se rozloucili. Maruska odletla o den pozdeji a dorazila i se zavazadly pres Bangkok v poradku. V jedne cestovce rikali, ze jeji aerolinka Nepal airlines ztraci pravidelne zavazadla, ale nastesti se jim to tentokrat nepodarilo:o] Stravili jsme s Maruskou 6 tydnu a byl to moc fajn cas. Na cestovani a po Asii to plati dvojnasob potrebuje clovek partaky na ktery se muze spolehout a se kteryma si rozumi:o] A to jsme meli.
Na trek jsme vyrazili nejprve busem do Melamchi bazaru. Dal se nejelo, tak jsme sli pesky 6km do Talamarangu. Uz cestou byli krasne vyhledy na hory a terasovita policka. U guest house jsme potkali Kanadana, ktery se vracel po trech tydnech z Langtangu. Dal nam tipy na ubytko a znal Dominika Haska a dalsi hokejisty. Druhy den rano jsme se konecne dohrabali do Thimbu. To je vesnicka na konci sveta, posledni zastavka busu. Dal se pokracuje pesky. Rovnez se tam preklada zbozi na zada nosicu, ktere pak putuje dale do vesnicek v horach. Naklady jsou obrovske, mimimalne 50kg. Brambory, pivo, kameni na stavby, cement, cukety, ryzi, atd. Nosici si na nepalske pomery vydelavaji docela slusne, nahoru cca 5h chuze s prevysenim 1km 500rupek, dolu 300, deleno 4 na KC. Je to obdivuhodna prace, ale nezavidime jim. Z jejich tvari nebylo poznat jeslti jim je 30 nebo 50. Vsichni chodili s predklonenou hlavou, ikdyz nic nenesli. Zbozi se upevnuje tak, ze se pod pytel da lano a jeho druhy konec je na cele nosice.
Na zacatku jsme se v Thimbu zamotali a vysli trochu zbytecne poradny kopec s nasimi narvanymi krosnami. Znaceni je minimalni a ani u mistnich clovek casto nezjisti cestu. Nakonec jsme ji nasli a odpoledne jsme dorazili k Milarepa gumbe, ktera stoji u Milarepovy jeskyne. Prespali jsme tam v mistni lodgi a uzivali si krasny vzduch, vyhledy a klidek. Poprve poradne po KTM. Zustali jsme dve noci a dali si asi nejlepsi Dal bhat, ryzi s cockovou omackou a sabdzim, co jsme meli. Ve stredu brzy rano jsme pokracovali dal do Melamchigaonu. Nejprve pohodove kolem reky, pres lanove lavky ale pak strme asi 1.5h do kopce. Poradna makacka, ale cil stal za to. Melamchigaon lezi na nahorni plosine ve 2500m, maji tam skolu, hotylky a dokonce i communty shop, kde 50zisku jde na mistni help post [neco jako poliklinika se socialnim centrem dohromady]. Celkova atmosfera byla uzasna a rodinna. Meli jsme sto chuti tam prespat, ale rozhodli jsme se vzit to jeste do Tarkeghyangu. Tzn. sesli jsme opet do udoli do 2000m a vysli do 2750m uz za sera. Tuhle trasu davaji trekari tak za 2 dny:o] Ubytovali jsme se v mountain view lodge s nadhernym vyhledem na sestitisicovky Langtangu. Uzili jsme si teplou bucket shower a veceri u domacich v obyvaku. Ceny za jidlo byly az 4nasobne co dole ale bastili jsme o 106.
To nejlepsi z celeho Helambu treku nas cekalo ve ctvrtek rano. Vstali jsme kolem 6te, dali tsampu k snidani a vyrazili na Yangri peak, 3770m. Po 3 hodinach jsme se vyskrabali nahoru a prozivali jsme trekarsky orgasmus - vyhled byl jako v obrim amfiteatru, 180st hor kolem sebe. Na zapade Langtang, naproti nam Tibet, a na vychode hreben Mt. Everestu. Vse bez jedineho mracku, azuro. Dali jsme si na oslavu dansky luncheon meat, ktery jsme meli z KTM a prozivali druhy, tentokrat masovy orgasmus:o] Sesli jsme dolu, dali si predrazene nudle a vyrazili do Thimbu. Dosli jsme se setmenim a prespapli na ranni bus. Cesta byla narocna, ale o tom radeji az doma a ne pri jidle.
Ted se jeste loucime s KTM, spime v nahernem guest house a v pondeli razime smer Lumbini a ve stredu prekrocime hranici zpet do Indie.
Mejte se fajn a zase navidenou!
Viki a Stepi
Zdravime opet z Kathmandu. Od posledniho prispevku se toho udalo opravdu hodne. V Kathmandu pravidelne vypadava vecer proud a v horach pro zmenu nebyl net, tak jsme se moc neozyvali.
Z Boudy jsme vyrazili na vylet do Pharpingu, mista v kathandskem udoli, asi 1.5h od KTM. Po tech dvou tydnech ve meste to byla nadhera byt opet mimo ten ruch. Prosli jsme si okoli s krasnymi vyhledy a jeskynemi Guru rinpoceho a Zelene Tary a prespali v Ralo rinpoce guest house. Po navratu do KTM jsme stravili posledni dny s Maruskou. Potkali jsme cesky par Katu a Tomase, kteri momentalne ziji v Innsbrucku. Vzali jsme je do nasi oblibene K.K. family restaurant a moc fajn pokecali. Meli podobnou trasu jako my a vymenili jsme zkusenosti a zazitky.
V nedeli 28. rano jsme si dali posledni snidani s Maruskou a u Boudhnatu se rozloucili. Maruska odletla o den pozdeji a dorazila i se zavazadly pres Bangkok v poradku. V jedne cestovce rikali, ze jeji aerolinka Nepal airlines ztraci pravidelne zavazadla, ale nastesti se jim to tentokrat nepodarilo:o] Stravili jsme s Maruskou 6 tydnu a byl to moc fajn cas. Na cestovani a po Asii to plati dvojnasob potrebuje clovek partaky na ktery se muze spolehout a se kteryma si rozumi:o] A to jsme meli.
Na trek jsme vyrazili nejprve busem do Melamchi bazaru. Dal se nejelo, tak jsme sli pesky 6km do Talamarangu. Uz cestou byli krasne vyhledy na hory a terasovita policka. U guest house jsme potkali Kanadana, ktery se vracel po trech tydnech z Langtangu. Dal nam tipy na ubytko a znal Dominika Haska a dalsi hokejisty. Druhy den rano jsme se konecne dohrabali do Thimbu. To je vesnicka na konci sveta, posledni zastavka busu. Dal se pokracuje pesky. Rovnez se tam preklada zbozi na zada nosicu, ktere pak putuje dale do vesnicek v horach. Naklady jsou obrovske, mimimalne 50kg. Brambory, pivo, kameni na stavby, cement, cukety, ryzi, atd. Nosici si na nepalske pomery vydelavaji docela slusne, nahoru cca 5h chuze s prevysenim 1km 500rupek, dolu 300, deleno 4 na KC. Je to obdivuhodna prace, ale nezavidime jim. Z jejich tvari nebylo poznat jeslti jim je 30 nebo 50. Vsichni chodili s predklonenou hlavou, ikdyz nic nenesli. Zbozi se upevnuje tak, ze se pod pytel da lano a jeho druhy konec je na cele nosice.
Na zacatku jsme se v Thimbu zamotali a vysli trochu zbytecne poradny kopec s nasimi narvanymi krosnami. Znaceni je minimalni a ani u mistnich clovek casto nezjisti cestu. Nakonec jsme ji nasli a odpoledne jsme dorazili k Milarepa gumbe, ktera stoji u Milarepovy jeskyne. Prespali jsme tam v mistni lodgi a uzivali si krasny vzduch, vyhledy a klidek. Poprve poradne po KTM. Zustali jsme dve noci a dali si asi nejlepsi Dal bhat, ryzi s cockovou omackou a sabdzim, co jsme meli. Ve stredu brzy rano jsme pokracovali dal do Melamchigaonu. Nejprve pohodove kolem reky, pres lanove lavky ale pak strme asi 1.5h do kopce. Poradna makacka, ale cil stal za to. Melamchigaon lezi na nahorni plosine ve 2500m, maji tam skolu, hotylky a dokonce i communty shop, kde 50zisku jde na mistni help post [neco jako poliklinika se socialnim centrem dohromady]. Celkova atmosfera byla uzasna a rodinna. Meli jsme sto chuti tam prespat, ale rozhodli jsme se vzit to jeste do Tarkeghyangu. Tzn. sesli jsme opet do udoli do 2000m a vysli do 2750m uz za sera. Tuhle trasu davaji trekari tak za 2 dny:o] Ubytovali jsme se v mountain view lodge s nadhernym vyhledem na sestitisicovky Langtangu. Uzili jsme si teplou bucket shower a veceri u domacich v obyvaku. Ceny za jidlo byly az 4nasobne co dole ale bastili jsme o 106.
To nejlepsi z celeho Helambu treku nas cekalo ve ctvrtek rano. Vstali jsme kolem 6te, dali tsampu k snidani a vyrazili na Yangri peak, 3770m. Po 3 hodinach jsme se vyskrabali nahoru a prozivali jsme trekarsky orgasmus - vyhled byl jako v obrim amfiteatru, 180st hor kolem sebe. Na zapade Langtang, naproti nam Tibet, a na vychode hreben Mt. Everestu. Vse bez jedineho mracku, azuro. Dali jsme si na oslavu dansky luncheon meat, ktery jsme meli z KTM a prozivali druhy, tentokrat masovy orgasmus:o] Sesli jsme dolu, dali si predrazene nudle a vyrazili do Thimbu. Dosli jsme se setmenim a prespapli na ranni bus. Cesta byla narocna, ale o tom radeji az doma a ne pri jidle.
Ted se jeste loucime s KTM, spime v nahernem guest house a v pondeli razime smer Lumbini a ve stredu prekrocime hranici zpet do Indie.
Mejte se fajn a zase navidenou!
Viki a Stepi
středa 24. listopadu 2010
Kathmandu - Boudhanath neboli Bouda:o]
Ahoj nasi verni ctenari:o]
zdravime vas vsechny po dlooooouhe dobe. Premistili jsme se do ctvrti Boudhanath na vychode KTM. Centrem ctvrti je jedna z nejvetsich stup na svete Bodnath. Okolo ktere se soustreduje veskere deni, obchody restaurace a klastery. Jedna se o jedno z nejvyznamejsich center Tibetanu mimo jejich zemi. Je tu velka mistni komunita, Tibetane vsech vekovych kategorii chodi denodenne kolem stupy, toci mlynky, delaji poklony, ... Je tu moc prijemna atmosfera. Narozdil od ostatnich ctvrti je tu cisteji, nebehaji tu po ulicich kravy {ikdyz oproti Indii jich tu celkove moc neni}, citime se tu hodne fajn. A proto jsme se rozhodli uz pred tydne zakotvit prave tady az do odletu Marusky, t.j. 29.11 a naseho odjezu na trek.
Ubytovani jsme chytli paradne. Bydlime v jednom malem klastere s malymi mnisky. Je tu hodne rodinna atmosfera, mnisci nam rano pred sestou vytrubuji pudzi a recituji texty. Je to moc fajn a za dobrou cenu a cca 10min ke stupe. Co se tyka ubytovani, tak jsme do ted bydleli prevazne v hotelech za cca 300rupek [deleno 3.8 na kc]. Jsou tu samozrejme i lepsi ubytovani, ale snazime se setrit a nepotrebujem zbytecny luxus.
Spocetli jsme, ze jsme na cestach uz pres mesic. Tzn. dosla nam [bohuzel] slivovice, ale dneska jsme ji nahradili mistnim rumem, dosel nam taky cesky toaletak, tak kupujem jejich drahy, ale temer pruhledny. Na mistni zpusob utirani [tzn. kyblik s vodou a prava ruka] jsme jeste nenajeli a asi ani nenajedem:o] Take mame za sebou prvni prujmik - zrovna potom, co nam dosla posledni kapka slivky:o]
Behem toho casu jsme projeli temer cele KTM. Jezdime mistni mestskou, mikrobusy znacky toyota, do kterych se vejde asi petkrat tolik lidi nez je jejich kapacita. Je to ale levne a uz se orientujeme v linkach. Vlastne tu zadne nejsou, vzdycky je misto, kde se schazi lide a pomocnik ridice, ktery zaroven kasiruje lidi, vykrikuje kam se prave jede. Nase destinace je tedy "bouda, bouda, jorbati, bouda, bouda..."! Za tu dobu jsme stihli Svajambhu, velkou stupu a dominantu mesta a spoustou opic, ktere behaji vsude po sochach buddhu, hledaji si navzajem blechy, rvou se obcas mezi sebou a zerou rejzi, kterou tam hazi hinduiste. Dalsim mistem byl Pasupatinath. Nejposvatnejsi misto hinduistu v KTM. Byla to takova vzpominka na Indii a Varanasi:o] nechteli jsme platit extra drahy vstup 500rupek, tak jsme to vzali lesem pres pohrebiste-chude tu pohrbivaji do zeme a bohati si mohou dovolit koupit drahe drevo, spalit sve pribuzne na ghatech a popel hodit do reky. Mistni "posvatna" reka byla opravdu lahodna... Ghaty byly ale opet pusobive a silne misto. min od nich jsme navstivili i jeskyni Tilopy a Naropy.
V mezicase jsme take vyrazili do druheho nejnavstevovanejsiho mista Nepalu do Pokhary, ktera je vychozim bodem pro treky kolem Annapuren. Trek ale zabere dva tydny a tolik casu jsme nemeli. Pujdeme kratsi variantu v nemene krasnem Langtangu. Do Pokhary jsme vyrazili tentokrat jiz turistickym busem. Tzn. bez slepic, s kvalitnim perovanim a bez jumpingu. Vyhledy z Pokhary berou dech. Masiv Annapuren se spicatou horou, ktere prezdivaji Matterhorn Nepalu nemely chybu.
Ted si musime uzit posledni dny s Maruskou nez odleti. Zitra se chystame do Pharphingu na jednu noc. Do ted jsme take hodne chodili po nakupech darku. Tady v Boude jsou hlavne remeslnne vyrobky a veci v tibetskem stylu plus suvenyry. V Patanu zase umelecke vyrobky, v Thamelu outdoorove veci. Trochu jsme provetrali penezenku, ale mame kupu darku na Vanoce. Jen to jeste odvezt:o]
Mejte se vsichni moc pekne. Zkusime se ozvat pred trekem, kam razime o vikendu.
Stepi, Maruska, Viki
zdravime vas vsechny po dlooooouhe dobe. Premistili jsme se do ctvrti Boudhanath na vychode KTM. Centrem ctvrti je jedna z nejvetsich stup na svete Bodnath. Okolo ktere se soustreduje veskere deni, obchody restaurace a klastery. Jedna se o jedno z nejvyznamejsich center Tibetanu mimo jejich zemi. Je tu velka mistni komunita, Tibetane vsech vekovych kategorii chodi denodenne kolem stupy, toci mlynky, delaji poklony, ... Je tu moc prijemna atmosfera. Narozdil od ostatnich ctvrti je tu cisteji, nebehaji tu po ulicich kravy {ikdyz oproti Indii jich tu celkove moc neni}, citime se tu hodne fajn. A proto jsme se rozhodli uz pred tydne zakotvit prave tady az do odletu Marusky, t.j. 29.11 a naseho odjezu na trek.
Ubytovani jsme chytli paradne. Bydlime v jednom malem klastere s malymi mnisky. Je tu hodne rodinna atmosfera, mnisci nam rano pred sestou vytrubuji pudzi a recituji texty. Je to moc fajn a za dobrou cenu a cca 10min ke stupe. Co se tyka ubytovani, tak jsme do ted bydleli prevazne v hotelech za cca 300rupek [deleno 3.8 na kc]. Jsou tu samozrejme i lepsi ubytovani, ale snazime se setrit a nepotrebujem zbytecny luxus.
Spocetli jsme, ze jsme na cestach uz pres mesic. Tzn. dosla nam [bohuzel] slivovice, ale dneska jsme ji nahradili mistnim rumem, dosel nam taky cesky toaletak, tak kupujem jejich drahy, ale temer pruhledny. Na mistni zpusob utirani [tzn. kyblik s vodou a prava ruka] jsme jeste nenajeli a asi ani nenajedem:o] Take mame za sebou prvni prujmik - zrovna potom, co nam dosla posledni kapka slivky:o]
Behem toho casu jsme projeli temer cele KTM. Jezdime mistni mestskou, mikrobusy znacky toyota, do kterych se vejde asi petkrat tolik lidi nez je jejich kapacita. Je to ale levne a uz se orientujeme v linkach. Vlastne tu zadne nejsou, vzdycky je misto, kde se schazi lide a pomocnik ridice, ktery zaroven kasiruje lidi, vykrikuje kam se prave jede. Nase destinace je tedy "bouda, bouda, jorbati, bouda, bouda..."! Za tu dobu jsme stihli Svajambhu, velkou stupu a dominantu mesta a spoustou opic, ktere behaji vsude po sochach buddhu, hledaji si navzajem blechy, rvou se obcas mezi sebou a zerou rejzi, kterou tam hazi hinduiste. Dalsim mistem byl Pasupatinath. Nejposvatnejsi misto hinduistu v KTM. Byla to takova vzpominka na Indii a Varanasi:o] nechteli jsme platit extra drahy vstup 500rupek, tak jsme to vzali lesem pres pohrebiste-chude tu pohrbivaji do zeme a bohati si mohou dovolit koupit drahe drevo, spalit sve pribuzne na ghatech a popel hodit do reky. Mistni "posvatna" reka byla opravdu lahodna... Ghaty byly ale opet pusobive a silne misto. min od nich jsme navstivili i jeskyni Tilopy a Naropy.
V mezicase jsme take vyrazili do druheho nejnavstevovanejsiho mista Nepalu do Pokhary, ktera je vychozim bodem pro treky kolem Annapuren. Trek ale zabere dva tydny a tolik casu jsme nemeli. Pujdeme kratsi variantu v nemene krasnem Langtangu. Do Pokhary jsme vyrazili tentokrat jiz turistickym busem. Tzn. bez slepic, s kvalitnim perovanim a bez jumpingu. Vyhledy z Pokhary berou dech. Masiv Annapuren se spicatou horou, ktere prezdivaji Matterhorn Nepalu nemely chybu.
Ted si musime uzit posledni dny s Maruskou nez odleti. Zitra se chystame do Pharphingu na jednu noc. Do ted jsme take hodne chodili po nakupech darku. Tady v Boude jsou hlavne remeslnne vyrobky a veci v tibetskem stylu plus suvenyry. V Patanu zase umelecke vyrobky, v Thamelu outdoorove veci. Trochu jsme provetrali penezenku, ale mame kupu darku na Vanoce. Jen to jeste odvezt:o]
Mejte se vsichni moc pekne. Zkusime se ozvat pred trekem, kam razime o vikendu.
Stepi, Maruska, Viki
sobota 13. listopadu 2010
kathmandu
Ahoj vsem, zdravime podruhe z Kathmandu.
Mame za sebou pobyt v turisticke ctvrti Thamel a prohlidku centra mesta. Thamel je v podstate ghetto plne turistu a od okolniho mesta se lisi snad uplne vsim. Je tady spoustu kavarnicek, baru, diskotek, pekaren-maji tu dokonce francouzske bagety a dasli vymozenosti, za ktere se samozrejme pekne plati. Je tu i spousta outdoorovych obchodu s pravym a hlavne falsovanym zbozim z Ciny. Znacku North Face, ktera stoji v Evrope tisice, tady nosi i cykloriksari a taxikari. Thamel pekne zije, byli jsme ubytovany pobliz music baru a kazdy vecer jsme cekali az v 11 prestane hrat ziva hudba. Ale fajn zmena po pobytu v horach a v Indii.
Po dvou nocich jsme se presunuli do Patanu. To je stare mesto a jeho centrum je na seznamu Unesco. Libilo se nam tu mnohem vic nez v centru Kathmandu. Neni to tu tak prelidnene a centrum, tzv. Durbar square pripomina asijsky Montmartre. Spousta obchudku s umenim, soskami, bizuterii, obrazy, kavarnicky, atd. Uzivame si mistni jidlo [zatim bez bublifuku, zasveceni vedi o co jde:o].
Mozna jen neco malo o jidle: Nejcasteji se tu ji momo, tasticky plnene masem nebo zeleninou s chili omackou. Dale smazene nudle chowmein se zeleninou, tibetska nudlova polevka thugpa, ktera je hodne vydatna, vsemozne placky, smazene puri a pecene chapati. Ryze se zeleninou a dalem-husta cockova polevko-omacka. Ochutnali jsme take mistni sladkosti. Nejlepsi jsou mistni kolbihova kolecka, neco jako churros ve Spanelsku a smazene krupave spletence. Rano si delame tsampu, tibetska obdoba nasi spaldove kase. Jime tu hodne banany, protoze nikdy nevite, cim byly omyte jablka nebo dalsi neloupana zelenina. Ta nam tady trochu chybi. Zato pres banany a susenky jsme experti.
Je vtipne jak se zmenil nas pristup k jidlu. Na zacatku v Indii jsme si rikali, to je hruza, to bych nedal do pusy. Ted rikame, to jsme este neochutnali, to jsme si jeste nedali, .. :o] Jime vetsinou v poulicnich obcerstvenich s mistnima. Je to nejjistejsi, jidlo udelaji primo pred nami a za dobrou cenu. Obed, napr jedna porce momo je 7-8kc, omelta s chili paprickami a cibulkou na 13kc atd.. caj je za 2.50, mimochodem vybornej a silnej. Jidelny vybirame podle toho, kde ji hodne mistnich.
Dneska se presuneme do ctvrti Boudha, kde se chceme ubytovat na delsi dobu a delat odtud vylety do okoli Kathmandu. Je tu porad co objevovat a navstevovat.
Mejte se zatim fajn a zase priste
Viki, Stepi, Maruska
Mame za sebou pobyt v turisticke ctvrti Thamel a prohlidku centra mesta. Thamel je v podstate ghetto plne turistu a od okolniho mesta se lisi snad uplne vsim. Je tady spoustu kavarnicek, baru, diskotek, pekaren-maji tu dokonce francouzske bagety a dasli vymozenosti, za ktere se samozrejme pekne plati. Je tu i spousta outdoorovych obchodu s pravym a hlavne falsovanym zbozim z Ciny. Znacku North Face, ktera stoji v Evrope tisice, tady nosi i cykloriksari a taxikari. Thamel pekne zije, byli jsme ubytovany pobliz music baru a kazdy vecer jsme cekali az v 11 prestane hrat ziva hudba. Ale fajn zmena po pobytu v horach a v Indii.
Po dvou nocich jsme se presunuli do Patanu. To je stare mesto a jeho centrum je na seznamu Unesco. Libilo se nam tu mnohem vic nez v centru Kathmandu. Neni to tu tak prelidnene a centrum, tzv. Durbar square pripomina asijsky Montmartre. Spousta obchudku s umenim, soskami, bizuterii, obrazy, kavarnicky, atd. Uzivame si mistni jidlo [zatim bez bublifuku, zasveceni vedi o co jde:o].
Mozna jen neco malo o jidle: Nejcasteji se tu ji momo, tasticky plnene masem nebo zeleninou s chili omackou. Dale smazene nudle chowmein se zeleninou, tibetska nudlova polevka thugpa, ktera je hodne vydatna, vsemozne placky, smazene puri a pecene chapati. Ryze se zeleninou a dalem-husta cockova polevko-omacka. Ochutnali jsme take mistni sladkosti. Nejlepsi jsou mistni kolbihova kolecka, neco jako churros ve Spanelsku a smazene krupave spletence. Rano si delame tsampu, tibetska obdoba nasi spaldove kase. Jime tu hodne banany, protoze nikdy nevite, cim byly omyte jablka nebo dalsi neloupana zelenina. Ta nam tady trochu chybi. Zato pres banany a susenky jsme experti.
Je vtipne jak se zmenil nas pristup k jidlu. Na zacatku v Indii jsme si rikali, to je hruza, to bych nedal do pusy. Ted rikame, to jsme este neochutnali, to jsme si jeste nedali, .. :o] Jime vetsinou v poulicnich obcerstvenich s mistnima. Je to nejjistejsi, jidlo udelaji primo pred nami a za dobrou cenu. Obed, napr jedna porce momo je 7-8kc, omelta s chili paprickami a cibulkou na 13kc atd.. caj je za 2.50, mimochodem vybornej a silnej. Jidelny vybirame podle toho, kde ji hodne mistnich.
Dneska se presuneme do ctvrti Boudha, kde se chceme ubytovat na delsi dobu a delat odtud vylety do okoli Kathmandu. Je tu porad co objevovat a navstevovat.
Mejte se zatim fajn a zase priste
Viki, Stepi, Maruska
čtvrtek 11. listopadu 2010
sikkim a kathmandu
Po delsi dobe jsme opet na netu, uz v Kathmandu. V Sikkimu v horach moc prilezitosti nebylo, ale jinak tam bylo paradne.
Z Pellingu jsme dale pokracovali k jezeru Kechopari. Majitel hotelu nam domluvil jeep. Mel dojet ve 2 odpoledne. Zasli jsme tedy mezitim do hotelu Garuda a objednali si obed. Bylo asi jedna a najednou pribehl majitel hotelu, ten prijemny Ind z Bombeje a rika, ze jeep uz je tady. Narychlo jsme dobehli do kuchyne, kde nam dali ryzi do pytliku a dal, mistni cockovou polevku do esusu a sedli do jeepu. Cekalo se na nas asi 10 min, ale nikdo se nezlobil. Lidi v Asii jsou v tomhle zlaty. Mozna akorat ve mestech je vetsi spech. V jeepu nas jelo celkem 18. Pro deti se tu nekupuje listek a jezdi na kline. Kdyz jich ma rodic vic, tak je proste rozda ostatnim. Auta jsou tu opravdu vyuzita, jezdi se na strese, obcas se nekdo povesi zezadu jako pavouk a jen se popoveze. Obcas take nekde dostane na klin krabici, jeepy plni funkci posty a dhl v jednom.
U Kechopari jsme se ubytovali u Pally. To je 84lety chlapik, ktery zije 20 min nad jezerem. Jde se tam pesky do kopce a nevede tam zadna silnice. Jeho hotylek je drevena chatka. Nejvetsi vymozenost byla elektrika, ktera obcas vypadavala. Sprcha byla mistni, tzn. kybl a mensi kyblik na polevani. Na prani byla i tepla. Palla a jeho rodina nas moc pekne uvitali a celou dobu i hostili. Na svuj vek je to neuveritelne vitalni. Stravil cas s dalajlamou jako jeho osobni kuchar a procestoval kus sveta. Nyni zije nad jezerem a spolu s nim i jeho 11 deti. Nejmladsi bylo asi 8let. V noci bylo uz hodne chladno a natahli jsme na sebe vsechno co jsme meli. Rano v 6 nas cekal teply caj a skvele mistni jidlo. Chodili jsme na lehci tury po okoli a dolu k jezeru. Videli jsme nekolik jeskyni, kde meditoval Milarepa, Tilopa i Naropa, Guru rinpoce a jeskyni Zelene Tary. Posledni vecer jsme se presunuli do hotelu dolu. Byli jsme se podivat k jezeru za tmy, kdyz uz tam nehluceli davy indickych turistu a byl to krasny zazitek, na hladine se delali bublinky, vypadalo to jako by se varilo.
V Indii prave probihal mistni svatek Diwali, neco jako indicke vanoce. Sedeli jsme na balkone dreveneho hotelu a pozorovali destitky doma vyrobenych lampicek [knot v oleji] jak plapolaji na drevenem zabradli. Hotel nakonec neshorel a my mohli pokracovat pesky smer Yuksom. Na posledni cast cesty jsme stopli turisticky jeep. Obchodnik z Bombeje vzal Marusku a vsechny nase batohy. Potkali jsme se s nim potom jeste v mistni restauraci. Pracoval pro SAP a jezdil pravidelne do Evropy, nedavno byl v Praze a nejvic se mu libil vyhled z Petrina. Potkali jsme take Sodje, 27leteho pruvodce, ktery se prave vracel na svatky domu. Meli jsme stejnou cestu a pronajali si cely jeep do Tashidingu. Doporucil na moc fajn ubytovani na kopci primo u klastera. Majitele hotylku byli vsak pryc. Vydali jsme se za nimi a nasledoval nezapomenutelny vecer. Vsichni sedeli u jeskyne Guru rinpoceho pod klasterem. Probihala tu velka oslava. Jeden z mnichu ten den ukoncil rocni meditaci v jeskyni. Jeho otec pozval vsechny zname. Mistni nas pozvali ke stolu. Sel s nami i Sodji. Dostali jsme mistni pivo cang - jsou to zkvasena nejspis horcicna nebo jahlova seminka. Podava se to v dutem bambusovem pulitru s brckem. Doleva se teplou vodou, az 5x. Nazvali jsme to nekonecna sklenice a uzivali si to spolu s mistnim jidlem. Po dlouhe dobe jsme ochutnali i maso, hovezi s cili. V asii nevedou lednicky a kdyz se clovek podiva na mistni vyhubla zvirata, tak ani nema chut. Pozdeji doslo na zpev. Nejprve nepalske songy od mistich a potom nas poprosili, at taky zazpivame. Nejvetsi uspech melo Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodnany za tleskani mistnich.
Pobyt v Tashidingu byl moc fajn a pokracovali jsme do Siliguri. Pri vystupu z jeepu se stala vtipna prihoda. Maruska sepri nandavani krosny tak rozmachla, ze se ji podarilo shodit mistni hinduistickou kaplicku. Na zem se vysypali obrazky, svicky a dalsi obsah. Navis se trochu rozkrapla. Cekali jsme ukamenovani, ale mistni se zacali smat, Maruska velmi omlouvat, ale vsechno dobre dopadlo. Nacpanym busem jsme pokracovali do Kakharvity. Je to hranicni prechod do Nepalu. Dojeli jsme za tmy a vyridili viza. Hned u policejni stanice jsme potkali majitele jednoho hotelu, kam jsme se dotrmaceli. Zajistil nam i listky na rani bus.
Vyjizdelo se ve 4 rano. Zamkli jsme si bagly na strese a prikryli je radeji igelitem. Hned jak se bus rozjel nam bylo jasne, ze tohle bude poradna jizda. Jelikoz jsme koupili listky na posledni chvili, sedeli jsme na posledni petce, v Nepalu oficialne sestce, v realite sedmicce:o] Bus toho uz hodne pamatoval a silnice taky. Behem obdobi destu tady cesty dostanou zabrat. Kazdou chvili jsme nadskakovali o nekolik desitek cm nad sedacku a letali do vsech smeru. Mistni se na tyto velke skoky vylozene tesili a pokazde se hrozne smali. Po par hodinach jsme si zvykli. Stavelo se cestou u mistnich moterestu. Zastavky byly pomerne kratke. Jednim okem jsme pozorovali autobus a druhym talir. Jidlo bylo vyborne. Jako vzdy ryze a dal mistni cockova polevka plus pecena cizrna, spenat, bramoborve sabdzi. Obdivovali jsme ridicie, ktery to celou dobu odridil sam a cestujici, kteri stali. Jizda trvala 16hodin. Jeste je treba zminit mistni presonal busu, krome ridice jede chlapik, co vybira penize a pomocnik. To byl mladej kluk, co myl sklo a hazel bagly na strechu. Po dobu jizdi sedel na strese a signalizaci piskanim, bouchanim a tleskanim upozornoval jestli je prave silnice volna na predjeti nebo ne. Nejezi se tu nastesti moc rychle a behem jizdy jsme se citili bezpecne. Bylo fajn, ze jsme na doporuceni jeli pres den. Pres noc je to pry nebezpecnejsi a stava se vetsina nehod. Po 16ti hodinach jsme cely uskakany a nevyspaly dorazili do Kathmandu, kde jsme zacali shanet hotel. Nechali jsme se dovezt taxikem do Thamelu - turisticka ctvrt, kde to vypada jako v Evrope. Hodne turistu, skoro vice nez mistnich lidi, hodne hotelu, ceny jsou natazeny, ale nasli jsme levny hostel primo v centru Thamelu a vyborne si odpocinuli.
Kathmandu je pomerne zive mesto, je toho tady a v okoli hodne k videni a urcite tu stravime delsi cas. Urcite se ozveme. Mejte se moc pekne a zatim ahoj:o]
ps: zde je odkaz na skolu, kterou jsme navstivili v Bodhgaje: www.bodhgaya.at.tt
Z Pellingu jsme dale pokracovali k jezeru Kechopari. Majitel hotelu nam domluvil jeep. Mel dojet ve 2 odpoledne. Zasli jsme tedy mezitim do hotelu Garuda a objednali si obed. Bylo asi jedna a najednou pribehl majitel hotelu, ten prijemny Ind z Bombeje a rika, ze jeep uz je tady. Narychlo jsme dobehli do kuchyne, kde nam dali ryzi do pytliku a dal, mistni cockovou polevku do esusu a sedli do jeepu. Cekalo se na nas asi 10 min, ale nikdo se nezlobil. Lidi v Asii jsou v tomhle zlaty. Mozna akorat ve mestech je vetsi spech. V jeepu nas jelo celkem 18. Pro deti se tu nekupuje listek a jezdi na kline. Kdyz jich ma rodic vic, tak je proste rozda ostatnim. Auta jsou tu opravdu vyuzita, jezdi se na strese, obcas se nekdo povesi zezadu jako pavouk a jen se popoveze. Obcas take nekde dostane na klin krabici, jeepy plni funkci posty a dhl v jednom.
U Kechopari jsme se ubytovali u Pally. To je 84lety chlapik, ktery zije 20 min nad jezerem. Jde se tam pesky do kopce a nevede tam zadna silnice. Jeho hotylek je drevena chatka. Nejvetsi vymozenost byla elektrika, ktera obcas vypadavala. Sprcha byla mistni, tzn. kybl a mensi kyblik na polevani. Na prani byla i tepla. Palla a jeho rodina nas moc pekne uvitali a celou dobu i hostili. Na svuj vek je to neuveritelne vitalni. Stravil cas s dalajlamou jako jeho osobni kuchar a procestoval kus sveta. Nyni zije nad jezerem a spolu s nim i jeho 11 deti. Nejmladsi bylo asi 8let. V noci bylo uz hodne chladno a natahli jsme na sebe vsechno co jsme meli. Rano v 6 nas cekal teply caj a skvele mistni jidlo. Chodili jsme na lehci tury po okoli a dolu k jezeru. Videli jsme nekolik jeskyni, kde meditoval Milarepa, Tilopa i Naropa, Guru rinpoce a jeskyni Zelene Tary. Posledni vecer jsme se presunuli do hotelu dolu. Byli jsme se podivat k jezeru za tmy, kdyz uz tam nehluceli davy indickych turistu a byl to krasny zazitek, na hladine se delali bublinky, vypadalo to jako by se varilo.
V Indii prave probihal mistni svatek Diwali, neco jako indicke vanoce. Sedeli jsme na balkone dreveneho hotelu a pozorovali destitky doma vyrobenych lampicek [knot v oleji] jak plapolaji na drevenem zabradli. Hotel nakonec neshorel a my mohli pokracovat pesky smer Yuksom. Na posledni cast cesty jsme stopli turisticky jeep. Obchodnik z Bombeje vzal Marusku a vsechny nase batohy. Potkali jsme se s nim potom jeste v mistni restauraci. Pracoval pro SAP a jezdil pravidelne do Evropy, nedavno byl v Praze a nejvic se mu libil vyhled z Petrina. Potkali jsme take Sodje, 27leteho pruvodce, ktery se prave vracel na svatky domu. Meli jsme stejnou cestu a pronajali si cely jeep do Tashidingu. Doporucil na moc fajn ubytovani na kopci primo u klastera. Majitele hotylku byli vsak pryc. Vydali jsme se za nimi a nasledoval nezapomenutelny vecer. Vsichni sedeli u jeskyne Guru rinpoceho pod klasterem. Probihala tu velka oslava. Jeden z mnichu ten den ukoncil rocni meditaci v jeskyni. Jeho otec pozval vsechny zname. Mistni nas pozvali ke stolu. Sel s nami i Sodji. Dostali jsme mistni pivo cang - jsou to zkvasena nejspis horcicna nebo jahlova seminka. Podava se to v dutem bambusovem pulitru s brckem. Doleva se teplou vodou, az 5x. Nazvali jsme to nekonecna sklenice a uzivali si to spolu s mistnim jidlem. Po dlouhe dobe jsme ochutnali i maso, hovezi s cili. V asii nevedou lednicky a kdyz se clovek podiva na mistni vyhubla zvirata, tak ani nema chut. Pozdeji doslo na zpev. Nejprve nepalske songy od mistich a potom nas poprosili, at taky zazpivame. Nejvetsi uspech melo Kdyby byl Bavorov, co jsou Vodnany za tleskani mistnich.
Pobyt v Tashidingu byl moc fajn a pokracovali jsme do Siliguri. Pri vystupu z jeepu se stala vtipna prihoda. Maruska sepri nandavani krosny tak rozmachla, ze se ji podarilo shodit mistni hinduistickou kaplicku. Na zem se vysypali obrazky, svicky a dalsi obsah. Navis se trochu rozkrapla. Cekali jsme ukamenovani, ale mistni se zacali smat, Maruska velmi omlouvat, ale vsechno dobre dopadlo. Nacpanym busem jsme pokracovali do Kakharvity. Je to hranicni prechod do Nepalu. Dojeli jsme za tmy a vyridili viza. Hned u policejni stanice jsme potkali majitele jednoho hotelu, kam jsme se dotrmaceli. Zajistil nam i listky na rani bus.
Vyjizdelo se ve 4 rano. Zamkli jsme si bagly na strese a prikryli je radeji igelitem. Hned jak se bus rozjel nam bylo jasne, ze tohle bude poradna jizda. Jelikoz jsme koupili listky na posledni chvili, sedeli jsme na posledni petce, v Nepalu oficialne sestce, v realite sedmicce:o] Bus toho uz hodne pamatoval a silnice taky. Behem obdobi destu tady cesty dostanou zabrat. Kazdou chvili jsme nadskakovali o nekolik desitek cm nad sedacku a letali do vsech smeru. Mistni se na tyto velke skoky vylozene tesili a pokazde se hrozne smali. Po par hodinach jsme si zvykli. Stavelo se cestou u mistnich moterestu. Zastavky byly pomerne kratke. Jednim okem jsme pozorovali autobus a druhym talir. Jidlo bylo vyborne. Jako vzdy ryze a dal mistni cockova polevka plus pecena cizrna, spenat, bramoborve sabdzi. Obdivovali jsme ridicie, ktery to celou dobu odridil sam a cestujici, kteri stali. Jizda trvala 16hodin. Jeste je treba zminit mistni presonal busu, krome ridice jede chlapik, co vybira penize a pomocnik. To byl mladej kluk, co myl sklo a hazel bagly na strechu. Po dobu jizdi sedel na strese a signalizaci piskanim, bouchanim a tleskanim upozornoval jestli je prave silnice volna na predjeti nebo ne. Nejezi se tu nastesti moc rychle a behem jizdy jsme se citili bezpecne. Bylo fajn, ze jsme na doporuceni jeli pres den. Pres noc je to pry nebezpecnejsi a stava se vetsina nehod. Po 16ti hodinach jsme cely uskakany a nevyspaly dorazili do Kathmandu, kde jsme zacali shanet hotel. Nechali jsme se dovezt taxikem do Thamelu - turisticka ctvrt, kde to vypada jako v Evrope. Hodne turistu, skoro vice nez mistnich lidi, hodne hotelu, ceny jsou natazeny, ale nasli jsme levny hostel primo v centru Thamelu a vyborne si odpocinuli.
Kathmandu je pomerne zive mesto, je toho tady a v okoli hodne k videni a urcite tu stravime delsi cas. Urcite se ozveme. Mejte se moc pekne a zatim ahoj:o]
ps: zde je odkaz na skolu, kterou jsme navstivili v Bodhgaje: www.bodhgaya.at.tt
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)