Ahoj vsem,
na nadrazi v Ghorakpuru jsme na seznamech cestujicich objevili primo v nasem kupecku ceske jmeno a pak jsme se osobne seznamili s Kubou, ktereho uz jsme kratce potkali v Lumbini. Je to kluk z Prahy, ktery s batohem procestoval pulku zemekoule a to vzdy v dobe kdy je v Cechach zima, pres leto si pak vydelava a opet jede. V Indii byl uz potreti a meli jsme si celou cestu co vypravet. Jel smerem do Goa a dal do Thajska, pouze s taskou pres rameno a jednim trickem, protoze celou krosnu posilal do Cech. Pry na slunnem jihu neni nic vic treba:o] Bylo to fajn setkani.
Do Dili jsme nakonec dorazili s sestihodinovym zpozdenim a jeli hned dal do Agry. Hned z nadrazi na nas Agra pusobila jako velmi turisticke, tzn. upravene a ciste mesto. Ubytovali jsme se 5min od Taj Mahalu a vyrazili na omelety, coz je mimochodem nase nahrada za maso, ktere temer nejime a na ktere se tesime domu:o] Druhy den rano v 5.45 jsme vyrazili na vychod slunce, pry je vyhled na Taj nejkrasnejsi. Behali jsme kolem velke hradby, ktera jej obklopuje a nasli nakonec [az po rozedneni] supr misto blizko reky Yamuny s peknym vyhledem a lavickama. Misto hlidali prokrehli policiste se samopaly. Nejdrive jsme mysleli, ze to jsou spise teroriste. Meli totiz pouze stejne kalhoty. Bundu a boty mel kazdy jine a kolem hlavy satky. Dali se s nami do reci, smali se a vyfotili nas. Ten nejvic zmrzly behal kolem a delal aerobic i se samopalem. Dali jsme si kaficko na stresni terase hotelu s vyhledem na Taj, velky to luxus:o] Dovnitr jsme ale nesli. Zaprve byl patek, tj. zaviraci den a zadruhe je vstup opravdu natazeny. Pro mistni stoji jako jedna omeleta a pro cizince jako 3 noci v lepsim hotelu.
Odpoledne jsme si prosli Agru. Cervenou pevnost podobnou jako ta v Dili, nadrazi, ktere postavili Anglicane v 19.stol za kolonialni ery [mimo jine potkavame hodne Anglicanu, pry prave proto, ze to bylo drive jejich uzemi] a Patecni mesitu, 3.nejvetsi v Indii. Cestou mezi pamatkami jsme videli opet ruzna zajimava zamestnani: chlapika, co cistil druhemu usi, holice na vyvysenem obrubniku, jeho nabidku na oholeni jsem ale nevzal, pod mostem potom sedel deda, ktery tam mel primo na zemi vyskladane pouzite protezy, neco jako dentalni second hand. Mezi nekterymi pamatkami chodime pesky i s baglama, coz je pro mistni neobvykle, ze se turisti nevozi. Casto na nas pokrikuji: Hello Sir, rickshaw, rickshaw? Nejvice nas ale pobavil starik se slapaci riksou, ktery ji nabizel se slovy: Do you want indian helicopter?:o]
Vecer jsme sedli opet na vlak a v 11 dorazili do Jaipuru. Bylo tam zivo a dva mladi riksaci nas vzali k peknemu hotylku pobliz nadrazi. Sli jsme asi poprve po dvou mesicich spat az v 1 v noci. Rano jsme byli lehce gumovi a vyhrabali se az v pul 10ty z hotelu. U nadrazi jsme chytli super riksaka na puldenni prohlidku Jaipuru. Potrebovali jsme k pevnosti Amber fort 15km za mesto. Riksak Baba [caste prijmeni v Indii] byl hodne prijemny, vesely a upovidany chlapik. Porad opakoval: Vitejte v moji rikse, jsem moc rad, ze vas vezu, kdyz vy jste happy, sem taky happy. Jeho riksa mela na skle napis Baba Express a mel zapisnik plny pozitivnich referenci od turistu. Ambra fort je jednou z hlavnich pamatek v cele Indii, takovy indicky Karlstejn. Zjevem pripominala spanelskou Alhambru v Granade. Bohata vyzdoba, oblouky jako z pohadky 1000 a 1 noci a mraky bohatsich indickych turistu.
Typickou atrakci u pevnosti je projizdka na slonech. U pevnosti je vsak poradna turisticka prirazka, ale jelikoz jsem to slibil Stepance k Vanocum, Baba nam zaridil levnejsi projizdku na slonovi, ktery se vracel z sichty u pevnosti domu. Po riksach, vlacich, strese busu, jeepech, taxikach atd. jsme vyzkouseli dalsi mistni dopravni prostredek:o] Slon si na povel klekl a my jsme se po jeho tluste kuzi vytahli nahoru. Bylo to zvlastni slapat po nem, rikali jsme mu promin slone, ale asi mu to nevadilo. Na jeho hrbete byla ohradka, do ktere jsme sedli. Museli jsme se dobre drzet, kdyz se zvedal, musel postupne nejdriv na predni a pak na zadni. Jizda nemela chybu. Meli jsme krasny rozhled z tohoto 45leteho mamuta [dozivaji se jinak az 100ky let]. Nakonec nas Baba dovezl zpatky do centra Jaipuru. Srdecne jsme se rozloucili s Babou a pokracovali po svych. Tedy do astronomickeho komplexu Jantar Mantar, je pres 100 let stary a v Indii jsme podobne dumyslne obri stavby urcene pro pozorvani pohybu hvezd opravdu necekali. Nasledoval palac vetru Hawa Mahal, odkud zeny z bohatsich vrstev skrze zaluziova okna pozorovali deni na ulici. Centru Jaipuru se rika Ruzove mesto, podle budov, ktere jsou postavene z nacervanaleho kamene. Neco jako Toulouse ve Francii. Jsou zde siroke bulvary a mraky obchudku s remeslnickou vyrobou - rucne vysivane veci, stribro, sari, terakotove misy, ... Dohormady to cele s pevnostmi a hradbami tvori krasny komplex. Navic je tu cisto a moderni budovy, oproti Varanasi alfa a omega.
Behem vyletu do Agry a Jaipuru se nam v Indii oproti pocatecnimu soku z Varanasi a Biharu, ktery patri k nejchudsim castem, zacalo docela libit a asi nam bude Indie a mistni kuchyne doma chybet. Ted travime posledni dny v Dili a tesime se na cestu domu a na vsechny doma. Nevime jestli se jeste dostaneme na blog, ale behem Vanoc sem umistime odkaz na fotky.
Mejte se co nejlepe, posilame slunicko a dobrou naladu:o]
Stepi a Viki
neděle 12. prosince 2010
středa 8. prosince 2010
Rozlouceni s Nepalem a prejezd zpet do Indie
Ahoj vsem zpatky z Indie z Gorakhpuru,
posledni vikend v KTM jsme stravili v hotelu BDC Guest house u Swajabhu. Potkali jsme tam dva moc fajn kluky Matta z V.Britanie z Exeteru a Daniela z Bavorska. Matt se zivi hranim na mandolinu po anglickych svatbach a jako ucitel. Zdedil nejake penize a misto toho, aby je investoval do bydleni, jak chteli jeho rodice se rozhodl je prasknout do cestovani. Vyrazil vlakem z UK pres Rusko az do Lhasy. Daniel pracoval 8 let jako organizator veletrhu a rozhodl se vzit rocni volno a cestovat. Po Indii a Nepalu ho ceka jeste cely zbytek Asie. Je to vubec zajimavy, jaky lidi clovek takhle potka. S nasima dvema mesici jsme tu celkem zabari:o]
V sobotu vecer jsme vyrazili s Mattem na veceri do restaurace Tourist corner. Misto turistu tam bylo precpano mistnima - dobre znameni. Ceny byly dobre a jidlo jeste lepsi. Nebylo misto, tak jsme si prisedli jako uz mnohokrat k mistnim. Objednali jsme si Tongbu, tibetske pivo se zkvaseneho prosa, ktere jsme meli uz v Sikkimu v Tashidingu. Doleva se teplou vodou a je to v podstate never ending drink. Z mistnich se vyklubali moc fajn spolecnici a i presto, ze jejich anglictina byla omezena, jsme se cely vecer smali. Moc je potesilo, ze Matt mluvil pochvalne o Ghurkach. Jsou to nepalsti vojaci, kteri slouzi po celem svete a v UK maji cely regiment, jsou povazovani za elitni bojovniky a nekolik z nich hlida i anglickou kralovnu. Pouzivaji typicke zahnute noze, tzv. khukuri - obrazek muzete vygooglovat. Moc fajn vecer:o]
Dalsi den jsme meli zase skvely obed. V nasem hotelu probihala svatebni hostina a byli jsme take s Danielem pozvani. Potom jsme cele odpoledne povidali s Danielem na slunicku, ukazovali si fotky a slyseli spoustu zajimavych pribehu. Napr. ten, kdy se jeho kamarad asi pred dvaceti lety v Pokhare seznamil s majitelem hotylku Moonlight lodge, ktery v te dobe byl na pokraji krachu. Padli si do oka a on mu daroval 500usd na rozjeti bussinesu. Daniel ho navstivil pred nekolika tydny a chlapik ma dnes misto lodge obri Moon light resort a dalsi hotely. Ale porad si pamatuje na jeho kamarada z Nemecka a byl opravdu moc vdecny. Z hotelu se nam skoro nechtelo, ale rozloucili jsme se s klukama a vzali taxi do Thamelu, odkud jsme druhy den rano vyrazeli busem na indickou hranici.
Cesta byla prijemna, videli jsme jeste jednou z dalky Annapurny. Kolem 3ti jsme vystoupili a pokracovali local busem do Lumbini. Jeli jsme zpocatku na strese, nechteli jsme tam nechat bagly samotne a aby nam na nich sedeli Nepalci. Seznamili jsme se tam s Italem Pietrem, ktery pracuje jako sefkuchar u Lago di Garda a ma po sezone a cestuje. Potkali jsme se pak jeste dvakrat a za chvili spolu odjizidime smer Dili.
Lumbini je misto narozeni Buddhy a jedno z hlavnich turistickych mist Nepalu po Kathmandu a Himalajich. Je to vesnicka s hotely a obrim Buddha parkem s klastery prevazne jiznich buddhistu - Thajsko, Barma, Korea, atd. Dostali jsme tip, ze nejlepsi ubytko je v Korean temple. Ubytko bylo levne 250 i s jidlem, ale netusili jsme se ze tu jsou hodne prisna pravidla. Tedy: zadny alkohol, tanec, ale hlavne zadne spani pohromade. Stepanka v damskem pokoji a ja s Thajskym mnichem a dvema Cinany vedle. Bylo tam ale cisto, klidek a jidlo taky fajn. Jedna noc vsak stacila:o] Druhy den rano jsme si prosli park a misto narozeni Buddhy, opet hodne uklizene, dalo se sedet na trave, coz je tady opravdu luxus. Jsou tam zbytky stup a pilir ukazujici presne misto narozeni. Z templu se nam nejvic libil cinsky. Byl netradicni a na chvilku jsme si prisli jak v Cine. Velka socha Buddhy tu byla pekne vykrmena a koukala spokojene.
Viza nam koncila az o den dele, ale rozhodli jsme se radeji odjet do Indii drive. Clovek nikdy nevi, kde se zdrzi. To jak dlouho trva prejet 100km v Evrope je zhruba ctvrtinova az tretinova doba co v Asii. Vymenili jsme vsechny penize na indicke, nepalske se nesmi vyvazet a pesky presli hranici. Vzali jsme jeep do Gorakhpuru a divali se cestou na krasnou plochou krajinu a vsechny ty pestre barvy na sarich, autech, domech.. Musime rict, ze tentokrat uz Indiie nebyl takovy sok a docela se nam tu zase libi. Odpadku je tu vice nez v Nepalu, ale nejak nam to po te dobe asi uz neprijde. V Evrope si asi budem pripadat jak v raji. Kadopadne na to v jakych podminkach tady mistni ziji to berou hodne v pohode a chovaji se k sobe pekne. Obcas nas porad sice neunavne otravuji, ale nejsou agresivni.
Ted jsme u nadrazi v Gorakhpuru a za hodinku a pul nam jede nocni vlak do Dili. Meli bychom tam dojet v 6 rano, takze tam budem spis v 8:o] Na posledni tyden, ktery nam zbyva do odeltu chceme navstivit Taj Mahal a Jaipur a stravit pak zbytek casu v Dili.
Mejte se fajn a uzivejte snehu:o]
Viki a Stepi
posledni vikend v KTM jsme stravili v hotelu BDC Guest house u Swajabhu. Potkali jsme tam dva moc fajn kluky Matta z V.Britanie z Exeteru a Daniela z Bavorska. Matt se zivi hranim na mandolinu po anglickych svatbach a jako ucitel. Zdedil nejake penize a misto toho, aby je investoval do bydleni, jak chteli jeho rodice se rozhodl je prasknout do cestovani. Vyrazil vlakem z UK pres Rusko az do Lhasy. Daniel pracoval 8 let jako organizator veletrhu a rozhodl se vzit rocni volno a cestovat. Po Indii a Nepalu ho ceka jeste cely zbytek Asie. Je to vubec zajimavy, jaky lidi clovek takhle potka. S nasima dvema mesici jsme tu celkem zabari:o]
V sobotu vecer jsme vyrazili s Mattem na veceri do restaurace Tourist corner. Misto turistu tam bylo precpano mistnima - dobre znameni. Ceny byly dobre a jidlo jeste lepsi. Nebylo misto, tak jsme si prisedli jako uz mnohokrat k mistnim. Objednali jsme si Tongbu, tibetske pivo se zkvaseneho prosa, ktere jsme meli uz v Sikkimu v Tashidingu. Doleva se teplou vodou a je to v podstate never ending drink. Z mistnich se vyklubali moc fajn spolecnici a i presto, ze jejich anglictina byla omezena, jsme se cely vecer smali. Moc je potesilo, ze Matt mluvil pochvalne o Ghurkach. Jsou to nepalsti vojaci, kteri slouzi po celem svete a v UK maji cely regiment, jsou povazovani za elitni bojovniky a nekolik z nich hlida i anglickou kralovnu. Pouzivaji typicke zahnute noze, tzv. khukuri - obrazek muzete vygooglovat. Moc fajn vecer:o]
Dalsi den jsme meli zase skvely obed. V nasem hotelu probihala svatebni hostina a byli jsme take s Danielem pozvani. Potom jsme cele odpoledne povidali s Danielem na slunicku, ukazovali si fotky a slyseli spoustu zajimavych pribehu. Napr. ten, kdy se jeho kamarad asi pred dvaceti lety v Pokhare seznamil s majitelem hotylku Moonlight lodge, ktery v te dobe byl na pokraji krachu. Padli si do oka a on mu daroval 500usd na rozjeti bussinesu. Daniel ho navstivil pred nekolika tydny a chlapik ma dnes misto lodge obri Moon light resort a dalsi hotely. Ale porad si pamatuje na jeho kamarada z Nemecka a byl opravdu moc vdecny. Z hotelu se nam skoro nechtelo, ale rozloucili jsme se s klukama a vzali taxi do Thamelu, odkud jsme druhy den rano vyrazeli busem na indickou hranici.
Cesta byla prijemna, videli jsme jeste jednou z dalky Annapurny. Kolem 3ti jsme vystoupili a pokracovali local busem do Lumbini. Jeli jsme zpocatku na strese, nechteli jsme tam nechat bagly samotne a aby nam na nich sedeli Nepalci. Seznamili jsme se tam s Italem Pietrem, ktery pracuje jako sefkuchar u Lago di Garda a ma po sezone a cestuje. Potkali jsme se pak jeste dvakrat a za chvili spolu odjizidime smer Dili.
Lumbini je misto narozeni Buddhy a jedno z hlavnich turistickych mist Nepalu po Kathmandu a Himalajich. Je to vesnicka s hotely a obrim Buddha parkem s klastery prevazne jiznich buddhistu - Thajsko, Barma, Korea, atd. Dostali jsme tip, ze nejlepsi ubytko je v Korean temple. Ubytko bylo levne 250 i s jidlem, ale netusili jsme se ze tu jsou hodne prisna pravidla. Tedy: zadny alkohol, tanec, ale hlavne zadne spani pohromade. Stepanka v damskem pokoji a ja s Thajskym mnichem a dvema Cinany vedle. Bylo tam ale cisto, klidek a jidlo taky fajn. Jedna noc vsak stacila:o] Druhy den rano jsme si prosli park a misto narozeni Buddhy, opet hodne uklizene, dalo se sedet na trave, coz je tady opravdu luxus. Jsou tam zbytky stup a pilir ukazujici presne misto narozeni. Z templu se nam nejvic libil cinsky. Byl netradicni a na chvilku jsme si prisli jak v Cine. Velka socha Buddhy tu byla pekne vykrmena a koukala spokojene.
Viza nam koncila az o den dele, ale rozhodli jsme se radeji odjet do Indii drive. Clovek nikdy nevi, kde se zdrzi. To jak dlouho trva prejet 100km v Evrope je zhruba ctvrtinova az tretinova doba co v Asii. Vymenili jsme vsechny penize na indicke, nepalske se nesmi vyvazet a pesky presli hranici. Vzali jsme jeep do Gorakhpuru a divali se cestou na krasnou plochou krajinu a vsechny ty pestre barvy na sarich, autech, domech.. Musime rict, ze tentokrat uz Indiie nebyl takovy sok a docela se nam tu zase libi. Odpadku je tu vice nez v Nepalu, ale nejak nam to po te dobe asi uz neprijde. V Evrope si asi budem pripadat jak v raji. Kadopadne na to v jakych podminkach tady mistni ziji to berou hodne v pohode a chovaji se k sobe pekne. Obcas nas porad sice neunavne otravuji, ale nejsou agresivni.
Ted jsme u nadrazi v Gorakhpuru a za hodinku a pul nam jede nocni vlak do Dili. Meli bychom tam dojet v 6 rano, takze tam budem spis v 8:o] Na posledni tyden, ktery nam zbyva do odeltu chceme navstivit Taj Mahal a Jaipur a stravit pak zbytek casu v Dili.
Mejte se fajn a uzivejte snehu:o]
Viki a Stepi
sobota 4. prosince 2010
Pharping, rozlouceni s Maruskou a Helambu trek
Ahoj nasi verni ctenari:o]
Zdravime opet z Kathmandu. Od posledniho prispevku se toho udalo opravdu hodne. V Kathmandu pravidelne vypadava vecer proud a v horach pro zmenu nebyl net, tak jsme se moc neozyvali.
Z Boudy jsme vyrazili na vylet do Pharpingu, mista v kathandskem udoli, asi 1.5h od KTM. Po tech dvou tydnech ve meste to byla nadhera byt opet mimo ten ruch. Prosli jsme si okoli s krasnymi vyhledy a jeskynemi Guru rinpoceho a Zelene Tary a prespali v Ralo rinpoce guest house. Po navratu do KTM jsme stravili posledni dny s Maruskou. Potkali jsme cesky par Katu a Tomase, kteri momentalne ziji v Innsbrucku. Vzali jsme je do nasi oblibene K.K. family restaurant a moc fajn pokecali. Meli podobnou trasu jako my a vymenili jsme zkusenosti a zazitky.
V nedeli 28. rano jsme si dali posledni snidani s Maruskou a u Boudhnatu se rozloucili. Maruska odletla o den pozdeji a dorazila i se zavazadly pres Bangkok v poradku. V jedne cestovce rikali, ze jeji aerolinka Nepal airlines ztraci pravidelne zavazadla, ale nastesti se jim to tentokrat nepodarilo:o] Stravili jsme s Maruskou 6 tydnu a byl to moc fajn cas. Na cestovani a po Asii to plati dvojnasob potrebuje clovek partaky na ktery se muze spolehout a se kteryma si rozumi:o] A to jsme meli.
Na trek jsme vyrazili nejprve busem do Melamchi bazaru. Dal se nejelo, tak jsme sli pesky 6km do Talamarangu. Uz cestou byli krasne vyhledy na hory a terasovita policka. U guest house jsme potkali Kanadana, ktery se vracel po trech tydnech z Langtangu. Dal nam tipy na ubytko a znal Dominika Haska a dalsi hokejisty. Druhy den rano jsme se konecne dohrabali do Thimbu. To je vesnicka na konci sveta, posledni zastavka busu. Dal se pokracuje pesky. Rovnez se tam preklada zbozi na zada nosicu, ktere pak putuje dale do vesnicek v horach. Naklady jsou obrovske, mimimalne 50kg. Brambory, pivo, kameni na stavby, cement, cukety, ryzi, atd. Nosici si na nepalske pomery vydelavaji docela slusne, nahoru cca 5h chuze s prevysenim 1km 500rupek, dolu 300, deleno 4 na KC. Je to obdivuhodna prace, ale nezavidime jim. Z jejich tvari nebylo poznat jeslti jim je 30 nebo 50. Vsichni chodili s predklonenou hlavou, ikdyz nic nenesli. Zbozi se upevnuje tak, ze se pod pytel da lano a jeho druhy konec je na cele nosice.
Na zacatku jsme se v Thimbu zamotali a vysli trochu zbytecne poradny kopec s nasimi narvanymi krosnami. Znaceni je minimalni a ani u mistnich clovek casto nezjisti cestu. Nakonec jsme ji nasli a odpoledne jsme dorazili k Milarepa gumbe, ktera stoji u Milarepovy jeskyne. Prespali jsme tam v mistni lodgi a uzivali si krasny vzduch, vyhledy a klidek. Poprve poradne po KTM. Zustali jsme dve noci a dali si asi nejlepsi Dal bhat, ryzi s cockovou omackou a sabdzim, co jsme meli. Ve stredu brzy rano jsme pokracovali dal do Melamchigaonu. Nejprve pohodove kolem reky, pres lanove lavky ale pak strme asi 1.5h do kopce. Poradna makacka, ale cil stal za to. Melamchigaon lezi na nahorni plosine ve 2500m, maji tam skolu, hotylky a dokonce i communty shop, kde 50zisku jde na mistni help post [neco jako poliklinika se socialnim centrem dohromady]. Celkova atmosfera byla uzasna a rodinna. Meli jsme sto chuti tam prespat, ale rozhodli jsme se vzit to jeste do Tarkeghyangu. Tzn. sesli jsme opet do udoli do 2000m a vysli do 2750m uz za sera. Tuhle trasu davaji trekari tak za 2 dny:o] Ubytovali jsme se v mountain view lodge s nadhernym vyhledem na sestitisicovky Langtangu. Uzili jsme si teplou bucket shower a veceri u domacich v obyvaku. Ceny za jidlo byly az 4nasobne co dole ale bastili jsme o 106.
To nejlepsi z celeho Helambu treku nas cekalo ve ctvrtek rano. Vstali jsme kolem 6te, dali tsampu k snidani a vyrazili na Yangri peak, 3770m. Po 3 hodinach jsme se vyskrabali nahoru a prozivali jsme trekarsky orgasmus - vyhled byl jako v obrim amfiteatru, 180st hor kolem sebe. Na zapade Langtang, naproti nam Tibet, a na vychode hreben Mt. Everestu. Vse bez jedineho mracku, azuro. Dali jsme si na oslavu dansky luncheon meat, ktery jsme meli z KTM a prozivali druhy, tentokrat masovy orgasmus:o] Sesli jsme dolu, dali si predrazene nudle a vyrazili do Thimbu. Dosli jsme se setmenim a prespapli na ranni bus. Cesta byla narocna, ale o tom radeji az doma a ne pri jidle.
Ted se jeste loucime s KTM, spime v nahernem guest house a v pondeli razime smer Lumbini a ve stredu prekrocime hranici zpet do Indie.
Mejte se fajn a zase navidenou!
Viki a Stepi
Zdravime opet z Kathmandu. Od posledniho prispevku se toho udalo opravdu hodne. V Kathmandu pravidelne vypadava vecer proud a v horach pro zmenu nebyl net, tak jsme se moc neozyvali.
Z Boudy jsme vyrazili na vylet do Pharpingu, mista v kathandskem udoli, asi 1.5h od KTM. Po tech dvou tydnech ve meste to byla nadhera byt opet mimo ten ruch. Prosli jsme si okoli s krasnymi vyhledy a jeskynemi Guru rinpoceho a Zelene Tary a prespali v Ralo rinpoce guest house. Po navratu do KTM jsme stravili posledni dny s Maruskou. Potkali jsme cesky par Katu a Tomase, kteri momentalne ziji v Innsbrucku. Vzali jsme je do nasi oblibene K.K. family restaurant a moc fajn pokecali. Meli podobnou trasu jako my a vymenili jsme zkusenosti a zazitky.
V nedeli 28. rano jsme si dali posledni snidani s Maruskou a u Boudhnatu se rozloucili. Maruska odletla o den pozdeji a dorazila i se zavazadly pres Bangkok v poradku. V jedne cestovce rikali, ze jeji aerolinka Nepal airlines ztraci pravidelne zavazadla, ale nastesti se jim to tentokrat nepodarilo:o] Stravili jsme s Maruskou 6 tydnu a byl to moc fajn cas. Na cestovani a po Asii to plati dvojnasob potrebuje clovek partaky na ktery se muze spolehout a se kteryma si rozumi:o] A to jsme meli.
Na trek jsme vyrazili nejprve busem do Melamchi bazaru. Dal se nejelo, tak jsme sli pesky 6km do Talamarangu. Uz cestou byli krasne vyhledy na hory a terasovita policka. U guest house jsme potkali Kanadana, ktery se vracel po trech tydnech z Langtangu. Dal nam tipy na ubytko a znal Dominika Haska a dalsi hokejisty. Druhy den rano jsme se konecne dohrabali do Thimbu. To je vesnicka na konci sveta, posledni zastavka busu. Dal se pokracuje pesky. Rovnez se tam preklada zbozi na zada nosicu, ktere pak putuje dale do vesnicek v horach. Naklady jsou obrovske, mimimalne 50kg. Brambory, pivo, kameni na stavby, cement, cukety, ryzi, atd. Nosici si na nepalske pomery vydelavaji docela slusne, nahoru cca 5h chuze s prevysenim 1km 500rupek, dolu 300, deleno 4 na KC. Je to obdivuhodna prace, ale nezavidime jim. Z jejich tvari nebylo poznat jeslti jim je 30 nebo 50. Vsichni chodili s predklonenou hlavou, ikdyz nic nenesli. Zbozi se upevnuje tak, ze se pod pytel da lano a jeho druhy konec je na cele nosice.
Na zacatku jsme se v Thimbu zamotali a vysli trochu zbytecne poradny kopec s nasimi narvanymi krosnami. Znaceni je minimalni a ani u mistnich clovek casto nezjisti cestu. Nakonec jsme ji nasli a odpoledne jsme dorazili k Milarepa gumbe, ktera stoji u Milarepovy jeskyne. Prespali jsme tam v mistni lodgi a uzivali si krasny vzduch, vyhledy a klidek. Poprve poradne po KTM. Zustali jsme dve noci a dali si asi nejlepsi Dal bhat, ryzi s cockovou omackou a sabdzim, co jsme meli. Ve stredu brzy rano jsme pokracovali dal do Melamchigaonu. Nejprve pohodove kolem reky, pres lanove lavky ale pak strme asi 1.5h do kopce. Poradna makacka, ale cil stal za to. Melamchigaon lezi na nahorni plosine ve 2500m, maji tam skolu, hotylky a dokonce i communty shop, kde 50zisku jde na mistni help post [neco jako poliklinika se socialnim centrem dohromady]. Celkova atmosfera byla uzasna a rodinna. Meli jsme sto chuti tam prespat, ale rozhodli jsme se vzit to jeste do Tarkeghyangu. Tzn. sesli jsme opet do udoli do 2000m a vysli do 2750m uz za sera. Tuhle trasu davaji trekari tak za 2 dny:o] Ubytovali jsme se v mountain view lodge s nadhernym vyhledem na sestitisicovky Langtangu. Uzili jsme si teplou bucket shower a veceri u domacich v obyvaku. Ceny za jidlo byly az 4nasobne co dole ale bastili jsme o 106.
To nejlepsi z celeho Helambu treku nas cekalo ve ctvrtek rano. Vstali jsme kolem 6te, dali tsampu k snidani a vyrazili na Yangri peak, 3770m. Po 3 hodinach jsme se vyskrabali nahoru a prozivali jsme trekarsky orgasmus - vyhled byl jako v obrim amfiteatru, 180st hor kolem sebe. Na zapade Langtang, naproti nam Tibet, a na vychode hreben Mt. Everestu. Vse bez jedineho mracku, azuro. Dali jsme si na oslavu dansky luncheon meat, ktery jsme meli z KTM a prozivali druhy, tentokrat masovy orgasmus:o] Sesli jsme dolu, dali si predrazene nudle a vyrazili do Thimbu. Dosli jsme se setmenim a prespapli na ranni bus. Cesta byla narocna, ale o tom radeji az doma a ne pri jidle.
Ted se jeste loucime s KTM, spime v nahernem guest house a v pondeli razime smer Lumbini a ve stredu prekrocime hranici zpet do Indie.
Mejte se fajn a zase navidenou!
Viki a Stepi
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)